Jakou profesi jste měla na Ukrajině?
Vystudovala jsem obchodní management, pracovala jsem tam jako obchodní ředitelka. Do Olomouce jsem přišla před osmnácti lety za prací a lepšími podmínkami. Neznala jsem bohužel jazyk a tak jsem nastoupila do fabriky. Postupně jsem vystřídala více profesí, v poslední době se věnuji psychologii a arteterapii. Baví mě také web design, tvorba stránek a obrázků a příležitostně se zabývám finančním poradenstvím.

Bylo těžké naučit se česky?
Jazyková bariéra byla pro mě tenkrát to nejhorší ze všeho. O to víc jsem ´dřela´, abych se co nejdřív domluvila. Každý den jsem si napsala deset až dvacet nových slovíček a snažila se je naučit. Styděla jsem se mluvit česky, protože jsem věděla, že dělám chyby. Už tehdy jsem obdivovala místní lidi za to, jak mi pomáhali se začleněním do společnosti. Hned první den v práci jsem se seznámila s paní, která mi na každém kroku ochotně pomáhala, dodnes jsme kamarádky. Pomáhala mi se s ostatními domluvit, sehnat bydlení, učila mě česky a pořád byla se mnou a ´držela mě za ruku´. Já jsem od samého začátku věděla, že tady chci zůstat natrvalo. Naučila jsem se postupně jazyk a v roce 2008 jsem se pustila do podnikání. Poměrně často měním obory a snažím se přizpůsobit tomu, co přináší doba. Pořád na sobě pracuji a neustále se učím něco nového.

Teď šla vaše profese stranou, veškerý čas věnujete uprchlíkům. Je vás takových víc?
Snad všichni Ukrajinci, kteří na Olomoucku žijeme delší dobu, teď pomáháme našim krajanům, jak jen můžeme. Platíme ze svého všechno, co je zrovna potřeba. Jezdíme pro uprchlíky na hranice, pomáháme jim vyřídit doklady a zajistit pro ně ubytování. Zjišťujeme, co všechno potřebují a snažíme se to sehnat a co nejdřív jim to přivézt. Cítím, že to teď musím dělat, protože Ukrajina je moje rodná země. Věřím tomu, že když já pomáhám cizím lidem tady, tak někdo zase pomůže mým blízkým v Mariupolu. Nemám o rodině vůbec žádné zprávy, ale věřím, že jsou všichni v pořádku. Jsem přesvědčená o tom, že když někomu něco dáváš, tak se ti to také v dobrém vrátí. Já teď pomáhám někomu tady a jsem si stoprocentně jistá tím, že na Ukrajině ve stejnou chvíli někdo jiný zase pomáhá mé rodině.

Co byste místním lidem řekla o Ukrajincích?
Jsou to vstřícní a srdeční lidé, kteří vám vždycky otevřou dveře, nakrmí cizího člověka a postarají se o něho se vším všudy. Je to pracovitý národ, jsme zvyklí pořád ´makat´, spousta Ukrajinců má vysokoškolské vzdělání. Život na Ukrajině je těžký a platy jsou nízké. Lidé tam moc dobře vědí, že musejí hodně pracovat, aby měli peníze. Musejí se pořád učit novému, často měnit práci a přizpůsobovat se aktuálním okolnostem. Jsou díky tomu hodně adaptabilní. Ženy jsou skvělé hospodyňky. Pořád mají doma naklizeno, navařeno a vytvářejí pro svou rodinu pověstné ´teplo domova´. Lidé tam nejsou zvyklí chodit na jídlo tak často do restaurací, jak je to zvykem v České republice.

Co říkáte na přístup Olomoučanů vůči uprchlíkům?
Už na hranicích jsem plakala dojetím, když jsem viděla, jak srdečně polští a čeští dobrovolníci vítali uprchlíky z Ukrajiny. Objali je, drželi je za ruce a hned jim nabízeli deku, jídlo, pití, nocleh i odvoz. Musím přiznat, že jsem každý den v úžasu z toho, když vidím, jak Olomoučané ochotně a bezplatně pomáhají. Zdarma poskytnou svůj volný byt nebo pokoj a zajistí uprchlíkům veškeré vybavení, oblečení, jídlo a nakoupí dokonce i dětské židličky a stůl, aby si tam děti mohly hrát. Jiní nabídnou třeba pračku nebo ubytování v penzionu. Je to fenomenální, co zdejší lidé pro uprchlíky dělají a velmi mě to dojímá. Když jsem vezla první uprchlíky do olomouckého penzionu, tak už tam na ně čekala paní se spoustou věcí a vybavení. Měli pro ně dokonce připravené i kartáčky na zuby, šampony a tělové krémy…Všichni mají můj obdiv a veliký vděk za všechno, co pro lidi prchající před válkou dělají.

Jak se uprchlíci z Ukrajiny staví k pobytu v České republice? Chtějí zůstat natrvalo?
Místní lidé se určitě nemusejí bát toho, že sem přijede spousta Ukrajinců a nebudou se pak chtít vrátit zpátky domů. Jsou zvyklí hodně pracovat a i když mnozí z nich ještě nemají ani vyřízené doklady, už se shánějí po nějaké práci a možnosti, jak tady být prospěšní. Nechtějí takzvaně ´sedět na zadku´ a čekat s nataženou rukou na sociální dávky. Za to, jak jsou tady místními přijímáni, jsou velmi vděční a veškeré pomoci si váží. Určitě někdo tady zůstane žít natrvalo a požádá o azyl, ale nebude to rozhodně většina těch, co sem přicházejí. V posledních dnech přibývá uprchlíků, kteří přicházejí jen s igelitkou, protože si nestihli ani sbalit kufr a zároveň přišli o byt či dům. Přijíždějí sem hlavně ženy s dětmi, někdy je doprovázejí také babičky. Naprostá většina z nich se ale chce po skončení války zase vrátit zpátky domů.

Chcete-li nějakým způsobem pomoci uprchlíkům z Ukrajiny, můžete Olenu Janssens kontaktovat prostřednictvím e-mailu lenickajanssens@gmail.com nebo FB Olomouc helps Ukraine

#interaktivni-infografika|4a7a7de0-58f8-4988-a3f0-ece816bd1dec#