Ohrožují nás bruslaři i cyklisté, zlobí se chodci v Rudolfově aleji

Odpolední procházka Rudolfovou alejí bývá pro Veroniku Fialovou a jejího syna Adama často o nervy. Místo, aby si užila klidné procházky po kolonádě Smetanových sadů v Olomouci, sviští kolem ní bruslaři, koloběžkáři i cyklisté.

Podobnou zkušenost mají i další návštěvníci nejslavnější olomoucké aleje.

Někteří vyznavači pohybu na kolech i kolečkách totiž nedodržují základní pravidla a chovají se bezohledně.

V parku chybí nařízení, podle kterého by se pohyb na frekventovaném místě upravoval a s ním spojený patřičný dohled.

Alej jako pěší zóna

Procházející se zamilované páry, matky s kočárky, do toho in-line bruslaři a sem tam koloběžka, skateboard nebo kolo. V Rudolfově aleji, která je určená výhradně pro pěší, není občas k hnutí.

„Je to nejlepší místo. Chodila jsem sem ještě jako malá s rodiči. Bylo to místo klidu, a dneska? Není problém, aby do vás narazil bruslař, nebo dokonce cyklista," poznamenala osmadvacetiletá Veronika Fialová z Olomouce.

„Kolaři tady nemají co dělat a přece se tady sem tam nějaký objeví. Minulý týden sem přiletěl jeden od tržnice a narazil do paní s kočárkem, která stála nedaleko fontány. Naštěstí se nic nestalo," utrousil penzista František Hradil.

Rudolfova alej funguje v režimu pěší zóny.

„To znamená, že cyklisté po ní nemají jezdit a před křížením cyklistických stezek s alejí by měli slézt z kola a dát přednost pěším," řekl Pavel Vysloužil, mluvčí Výstaviště Flora Olomouc.

In-line bruslaři jsou dle zákona považováni za chodce, proto zde jezdit mohou.

Policie na kolečkách zatím nebude

Lenka Buchcárová, která v Olomouci provozuje školu kolečkového bruslení, se však frekventované aleji raději vyhýbá.

„Zvláště s dětmi využíváme letní scény u rybníčku. Je tady sice o něco horší povrch, ale pro bezpečí je to určitě lepší," poznamenala.

Se zkušenějšími bruslaři se vydává do části kolonády u Polské ulice.

„I mezi bruslaři jsou velice bezohlední jezdci. Snažíme se je upozorňovat, aby byli opatrní a neohrožovali ostatní. Někteří jezdí příliš rychle a často neumějí ani zastavit," podotkla Lenka Buchcárová.

Společně s přáteli dokonce navrhla výstavišti opatření, která by například ve formě cedulí upozorňovala na ohleduplnost a základní pravidla pohybu v parcích.

„Chtěli jsme se stát ,policií na kolečkách', která však bude pouze upozorňovat. Zatím však zůstalo jen u jednání a je to na mrtvém bodě. Věřím, že v budoucnu se o tom budeme ještě bavit," poznamenala lektorka in-line bruslení Lenka Buchcárová.

Do parků by se podle ní také hodilo vyznačení drah, které by oddělilo bruslaře od chodců. To však zatím v plánu není.

Vedení výstaviště: Toleranci, ne zákazy

Pohyb bruslařům po parcích vedení výstaviště rozhodně zakazovat nechce.

„Ne všechny problémy lze řešit příkazy a zákazy, právě v městských parcích je to zejména o vzájemné toleranci a ohleduplnosti," vzkázal mluvčí výstaviště Pavel Vysloužil.

Výstaviště naopak přichází s dlouhodobou akcí Zelené srdce Olomouce, které má městské parky otevřít veřejnosti ještě více.

Všechny koloběžkiády, běhy parkem, vycházky pro zdraví, dětské dny a další akce, které v sadech mají tradici, se postupně stanou součástí tohoto uceleného projektu.

„Chceme, aby zde lidé od dětí až po důchodce našli příjemnou neformální atmosféru, místa pro odpočinek, relaxaci či zábavu, děti hřiště, dráhy pro odrážedla či zákoutí na dovádění," uvedl Pavel Vysloužil s tím, že vedení Výstaviště Flora Olomouc hodlá postupně opravit další pavilony, skleníky a jiné prostory.

V současnosti čeká na rozhodnutí o dotaci na letní čítárnu a oranžerii za restaurací Fontána. Rekonstrukce čeká také rozárium v Bezručových sadech.

Koloběžkáři jsou jako cyklisté

Otazník se vznáší nad čím dál oblíbenějšími koloběžkami.

Podle zákona, který ji však nezmiňuje přímo, jde o dopravní prostředek ve stejné kategorii, jako je kolo.

Jezdec na koloběžce by tak měl dodržovat pravidla pro cyklisty. To znamená, že by se měl pohybovat po cyklostezkách a neměl by jezdit po chodnících. Realita je však jiná.

Podle odborníka Miroslava Charouze z BESIPu je atypickým prostředkem.

„Jezdec na koloběžce by tedy měl adekvátně situaci, ve které se nachází, dodržovat určitá pravidla, která platí pro cyklisty, byť jeho nejčastější výskyt bude zřejmě v parcích, ulicích či pěších zónách. V první řadě by neměl zapomínat na zásady ohleduplnosti vůči druhým," vyzdvihl Miroslav Charouz a dodal, že dokáže pochopit, když jede dítě na malé skládací koloběžce po chodníku a nikoli po frekventované silnici.