„Je tady vždy okolo deseti dětí, z toho je většinou osm autistických a dva zdraví sourozenci těchto postižených dětí. Je to vůbec poprvé, kdy se něco podobného pořádá. Vidíme, jak se sem děti těší, zpětná vazba od dětí je přitom třeba jen lehký úsměv nebo to, že se nechají chytnout za ruku,“ uvedla Markéta Jandeková, z pořádajícího olomouckého občanského sdružení Jdeme autistům naproti (JAN).

Za hezkého počasí děti dopoledne využívají prostory Kulturního domu Žerotín a po obědě se se svými asistenty přesunou do zahrady.

„V případě ošklivého počasí máme pronajatý prostor Dvořákova sálu od Moravského divadla, které nám vyšlo velmi vstříc. Další pomocí pak byli Dominikáni, kteří nám nabídli tuhle zahradu. Je důležité, že je to všechno po ruce, v centru, kousek od sebe,“ vysvětlila.

Péče o dítě s autismem však není jednoduchá. Každý z táborníků tak má svého asistenta, který s ním tráví celý tábornický den. „Každé dítě dělá něco jiného, nabídneme jim společnou aktivitu, ale nesnažíme se je do něčeho tlačit.

Na zahradě se jim moc líbí. Cítí, že i my jsme tady uvolnění. Děti většinou nekomunikují, ale dokáží z nás hodně intuitivně stahovat naše nálady. A když my jsme uvolnění, tak z nás vycítí lehkost a myslím, že se jim na zahradě moc líbí,“ doplnila Markéta Jandeková.

Třiadvacetiletá Jana Srbková, která studuje speciální pedagogiku v Brně, se na táboře stará o šestiletého Pavlíka.

„Práce mě baví, ale leckdy to není jednoduché. Záleží na tom, jaký mají den, někdy se špatně vyspí nebo jim není dobře a přijdou smutní nebo rozezlení, tak se snažíme je uklidnit. Například Pavlík neměl dobré ráno, tak jsem mu zpívala písničky, dělali jsme bubliny z bublifuku. Pomohlo to a už má dobrou náladu a teď už má dobrou náladu,“ doplnila studentka.