Místní i hosté se v lese na Liščí chatě, nedaleko Náměště na Hané, scházeli od půl osmé hodiny ranní. Hon však začal slavnostním zahájením až po deváté hodině.

„Sešlo se nás třicet čtyři myslivců s flintami, dvanáct honců a osm lovecky upotřebitelných psů,“ řekl po cestě do honitby hospodář Mysliveckého sdružení Náměšť na Hané, Ladislav Havelka.

Myslivci se v sobotu chystali lovit v úseku Hradecká, který se táhne od náměšťského zámku, směrem na Laškov.

„Je to les o rozloze tři sta devadesáti hektarů. Hodláme lovit zvěř černou, zajíce a zvěř škodící myslivosti, v našem případě přichází v úvahu liška,“ vysvětlil hospodář a poznamenal, že účast je přiměřená.

„Nemám moc rád, když je na honu hodně lidí. Ono totiž někdy ani neznamenaná, že více lidí rovná se větší úspěch. Před týdnem jsme s osmnácti střelci a několika honci měli výsledek lepší, než kdyby nás bylo šedesát. Střelili jsme tři divočáky a lišku. To je dobré,“ popsal Havelka, který v sobotu skolil jedinou lišku honu. Střelil ji, jeho pes ji, potom co ještě kus běžela, našel a držel.

Lovily i tři ženy

Kdo by si ale myslel, že hon je především mužskou zábavou, byl by na omylu. V sobotu byly na náměšťském lovu ženy hned tři.

„Začala jsem na hony jezdit s taťkou a teď už jezdím pravidelně. Jsem tu jako host, naháníme zvěř střelcům. Sama zatím nestřílím, mám ale lovecký lístek. Spíš ale cvičím lovecké psy. Na hony chodím proto, aby se pes proběhnul, projdu se, jsme v přírodě. Líbí se mi ta přátelská atmosféra,“ řekla osmnáctiletá Kristýna Novotná z Pňovic.

Nad otázkou zda je důležitější střelec nebo honec se revírník Havelka dlouze nezamýšlí. Nepostradatelní jsou oba.

„Střelec na stanovišti musí stát připravený potichu tak, aby když už tam zvěř, která se má lovit, je, aby ji slovil. Honec je ale taky nepostradatelný, pokud nebude dobře nahánět, neslovili bychom nic. Stejně tak jsou důležití psi. Nelze nic oddělovat,“ vysvětlil. Celkem během sobotního honu, který trval asi od devíti do třetí hodiny odpolední, jeho účastníci ulovili devět zajíců a jednu lišku. Střelec ji stáhne z kůže a stane se jeho trofejí, zajíci se ponechají, do tomboly na takzvanou poslední leč, kterou v Náměšti pořádají začátkem prosince.

Ladislav Havelka se myslivosti věnuje už třiačtyřicet let, když v sobotu ráno vycházel s ostatními do lesa, říkal, že nervozitu jako dřív už necítí. „Ale svým způsobem se na každý lov samozřejmě těším. Vždycky mám jen starost, aby se nic nestalo, abychom se všichni v pořádku vrátili. Takže jestli se něco sloví nebo ne, je vlastně až druhořadé,“ uzavřel.