Němka na místě rodného domu na Libavé: Srdce mi bije dvakrát tolik

Byla v něm hospoda a pekárna. Rodině se vedlo dobře. Do války, na jejímž konci přišel odsun.

Tehdy šestnáctiletá dívka skončila v cizí německé rodině, kde musela tvrdě pracovat.

Na Libavou, kde se narodila a má pochované předky, nezapomněla.

Do Staré Vody dokonce tajně pronikala v komunistické éře, kdy Libavá sloužila Sovětské armádě a za vstup do prostoru byl pořádný postih.

Později se starala o dva kříže u poutního chrámu.

Vybavujete si, kde přesně stál váš rodný dům?
Vím to velmi přesně. Na to nemohu zapomenout.

Jaké máte pocity, když stojíme nedaleko tohoto místa, které je zarostlé náletovými dřevinami a trávou?
Když to vidím… Horší pocity mít člověk nemůže. Mé srdce v tuto chvíli bije dvakrát tolik.

Bylo vám 16 let, když jste musela pryč z Libavé. Co si z odsunu vybavujete? Jaké máte vzpomínky?
Nemohla jsem to pochopit. Nerozuměla jsem tomu, co se děje. Vzpomínám si, že jsme se ještě rychle byli pomodlit v kostele a šli na hřbitov. Byla jsem úplně mimo sebe…

Co vás čekalo v Německu? Byla tam práce? Našla jste brzy zázemí?
Vůbec jsme nevěděli, co nás čeká. Všechno bylo vybombardované. Jedna rodina ve švábském Memmingenu mě přijala velice mile. Měli šest malých dětí. Musela jsem těžce a hodně pracovat. Byli však ke mně hodní.

Manžel se chtěl vrátit, ale kam?

Na Libavé poté vznikl vojenský prostor, do kterého se nesmělo. Pokoušela jste se sem dostat? Podívat se?
Ano. Zůstali tady mí předci. Nakontaktovala jsem se na člověka z Olomouce, který pracoval v Budišově nad Budišovkou, a ten mi pomohl a dovedl nás do Staré Vody. Tady jsme náhodně potkali sovětského vojáka, který měl pochopení a umožnil nám, abychom se podívali, jak vypadá místo, kde jsem se narodila a poklonili jsme se památce našich předků, kteří tady zůstali. Pomáhal nám.

Každým rokem podnikáte dalekou cestu na Moravu. S jakými pocity?
Mé pocity jsou smíšené. Jsem věřící člověk a nemůžu nenávidět…

Uvažovala jste, po pádu komunistického režimu, že byste se chtěla vrátit?
Ano, s manželem jsme o takové možnosti hovořili. Manžel chtěl. Ale kam se vrátit? Tady už není nic. Alespoň sem jezdíme, někdy i několikrát do roka. Pořád je to tady náš domov.