Řád v ní zpochybňuje, že obec je právoplatným vlastníkem školních pozemků a objektů. Pokud přesvědčí soud předloženými důkazy, může obec o školu přijít.

„Škola byla předána obci a ta objekt využívá jako školu od roku 1945. Řádně majetek spravuje. Investovala do něj nemalé prostředky,“ reagoval místostarosta Dlouhé Loučky Pavel Beneš.

„Musí rozhodnout soud,“ doplnil Beneš, jenž je přesvědčen, že obec o školu nepřijde. Stejně jako ředitel školy Leopold Kropáč i místní kronikář Jaroslav Brachtl, kteří pozorně sledovali jednání v soudní síni. Kronikář si dělal poznámky.

Zabaveno v 50. letech?

Otázkou bude, zda v restituční kauze byl majetek ženské linie Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské zabaven na základě Benešových dekretů nebo o ně řádové sestry přišly až v padesátých letech, kdy jim ho zabavila náboženská matice, jak se snaží žalobce prokázat předloženými listinami.

Právní zástupce Německého řádu Marek Svojanovský jich nově předložil řadu. Den před termínem jednání, což mu vytkla i soudkyně a vypadalo to, že jednání bude hned na počátku přerušeno, aby se protistrana měla šanci s třicetistránkovým vyjádřením seznámit a vyjádřit se k němu. Jednání nakonec pokračovalo.

Podle právní zástupkyně obce Pavly Buxbaumové nebylo listinnými důkazy doloženo to podstatné: že by se řád po druhé světové válce domáhal vrácení majetku, který zabavili nacisté, zákonem předepsaným způsobem, a to podáním žaloby podle zákona 128/1946. Takže v případě majetku v Dlouhé Loučce nebylo obnoveno vlastnické právo církve.

„Přípis velmistra z roku 1945 opravdu není postačující. A tím pádem důkazy, zda kolaborovala nebo nekolaborovala, nejsou vůbec předmětné,“ shrnula důkazy Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské. Podle Buxbaumové by měl soud žalobu zamítnout.

Podle Svojanovského je ovšem zásadní rozdíl mezi ženskou a mužskou linií Německého řádu a jejich vlastnictvím. Řádové sestry byly vlastníky majetku v padesátých letech. Majetek jim nebyl zkonfiskován nacisty - na rozdíl od majetku, který patřil mužské linii řádu.

Ženská linie přišla o vlastnictví v roce 1956, kdy majetek podle právníka nezákonně převedla náboženská matice, bez souhlasu řádových sester. Ty proto neměly povinnost podávat restituční žalobu.

„Žalobu podle zákona 128/1946 nebylo v případě ženské větve povinností podávat. Ta se vztahovala pouze k majetku, který byl konfiskován nacisty,“ reagoval právní zástupce Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské

Obec: Toto je nefér

V areálu v Dolní Dlouhé Loučce jsou dvě školní budovy, bývalý klášter využívaly sestry do roku 1952.

„Nepochybujeme o tom, že po válce a v padesátých letech došlo k značným křivdám, ale nelze napravit jednu křivdu tím, že spáchám křivdu na někom jiným,“ reagoval místostarosta obce.

„Na to přece pamatoval stát zákonem o majetkovém vyrovnání, kde v případech, kdy není možné majetek vydat, dostávají církve finanční náhrady,“ dodal Beneš.

Obec proto kritizuje církve za to, že žalují obce kvůli škole. „Toto je nefér. Obec to stojí nemalé finanční prostředky. My však nemůžeme nečinně přihlížet, musíme najmout právníky, když nám chce někdo sebrat školu,“ zlobil se Beneš už na chodbě justičního paláce poté, co soudkyně jednání přerušila za účelem dalšího dokazování.

Kvůli Bouzovu do Štrasburku?

Kvůli škole v Dlouhé Loučce se obrátil Německý řád na soud už před čtyřmi roky. Zatímco v jiných restitučních sporech bylo mezitím pravomocně rozhodnuto, projednání Dlouhé Loučky oddaloval.

Nejprve nesouhlasil s tím, aby se případ projednával v Olomouci, kde v předchozích sporech nevyhrál. Obrátil se proto na Nejvyšší soud ČR, kde požadoval přidělení případu Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Neuspěl, a to ani následně u Ústavního soudu, který zopakoval, že věc se bude rozhodovat v Olomouci. Řád poté přišel s tím, že chce přerušit řízení do doby, než proběhne jiné řízení u Ústavního soudu. Nebylo mu vyhověno.

Na Olomoucku šlo Německému řádu zejména o Bouzov. Národní kulturní památku však nezískal, jak rozhodl s konečnou platností Ústavní soud. Jak jeho právníci už dříve avizovali, řád bude pokračovat v boji o vrácení majetku a nevylučuje proto podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.