„Vypouštění oryxů v olomoucké zahradě je závislé na počasí. Většinou k němu dochází v květnu, od října pobývají na zimovišti,“ vysvětlila zooložka Libuše Veselá.

„S tím souvisí i březost samic a následné datum porodů – čím je tepleji a čím dříve oryxe můžeme vypustit ze zimoviště, tím dříve samice venku zabřeznou, a tím dříve se na zimovišti narodí mláďata,“ objasnila.

Olomoucká zahrada chová oryxe od roku 1973 a patří k nejúspěšnějším chovatelům této antilopy v Evropě. V roce 1975 získala i zvířata z odchytu v Namibii. Za celou dobu chovu došlo k 334 porodům.

„Mláďata se rodí po zhruba osm a půl měsíce trvající březosti ve stáji na zimovišti a poprvé spatřují krásy přírody na jaře, kdy je celé stádo po zimě vypouštěno do svého travnatého venkovního výběhu. V krátké době přichází samice do říje, většinou všechny zároveň, a vše směřuje k páření,“ zasvěcovala do života těchto pozoruhodných antilop mluvčí zoo Iveta Gronská.

Mláďata odkládacího typu

Poddruh africké pouštní antilopy zdobí jedinečná černobílá kresba, stejně jako typický úhoří pruh na zádech. Dlouhé rohy vzhled umocňují.

„Jejich skupiny čítají přibližně 15 členů, někdy se však stáda při svých dlouhých cestách za vodou a potravou setkají a dále pokračují v počtu až 200 jedinců,“ uvedla mluvčí.

Ve skupině oryxů panuje přísná hierarchie. Výsostní postavení je dáno dominantnímu samci, mezi samicemi probíhají po vypuštění do výběhu vzájemné ritualizované souboje, které vedou k seřazení do hierarchického žebříčku.

Oryxové se projevují takzvaným distančním chováním, kterým si jednotlivá zvířata udržují od sebe vzájemný odstup. Porušují jej pouze v případě souboje, páření, či ve vztahu matka-mládě.

„Samice rodí mládě odkládacího typu. V přírodě mládě po nakojení od matky odchází a samo si zvolí místo, kde ulehne. Matka se však za ním nevydává. Svou pachovou stopou by mohla přilákat predátora,“ vysvětlila mluvčí zoo.

Pod dozorem je 360 stupňů

Samice mládě několikrát denně bučením přivolá, nakojí jej, olíže mu konečník, čímž ho přiměje k vyměšování a nakonec ho dokonale očistí, aby ho případný predátor nevyhledal podle pachu. Poté malý oryx sám odchází zpět do úkrytu.

„Má-li dostatečný příjem mléka a péči samice, první dny se téměř nehýbe, leží při zemi, s hlavou přitisknutou k zemi a s ušima ke krku, vypadá jako hromádka písku, působí tak velmi nenápadně. Svým zbarvením písek i připomíná. Později se mláďata drží pohromadě a vytváří takzvané školky,“ uvedla.

Pokud stádo oryxů odpočívá nebo se pase, jednotlivá zvířata jsou velmi ostražitá a vytváří takzvanou hvězdu - jsou k sobě otočená zadní částí těla a orientována tak, že každé je obráceno na jinou stranu a kontroluje tak určitý výsek okolí.

„Společně mají přehled o dění a o případném blížícím se nebezpečí v úhlu 360 stupňů,“ popisovala mluvčí zoo.