Olomouc byla v obranném systému republiky důležitým článkem. Už za Habsburků byla zemskou pevností a významným posádkovým městem. 

Město mělo se soužitím s Němci dlouholeté zkušenosti. Až do připojení okolních obcí a vzniku Velkého Olomouce po první světové válce bylo město výrazně německé a český politický vliv byl minimální.

Ve třicátých letech se národnostní situace vyhrocuje. V roce 1938 žije ve městě 80 tisíc lidí. Většina se hlásí k československé národnosti, stále ale v Olomouci žije mnohatisícová německá menšina.

Po Mnichovské dohodě z 29. září 1938 se hranice Německa přibližují doslova na zápraží města.
Do Německa teď patří z olomouckého okresu vesnice Hlubočky, Hrubá Voda, Jestřebí, Nepřívozy, Pohořany, Posluchov a Varhošť i celý sever dnešního Olomouckého kraje. V Olomouci se objevují kolony uprchlíků z pohraničí. Místní Němci cítí ve vzduchu vítězství.

Patrně nechtěně tragikomicky působí inzerát obchodního domu ASO, reagující na demobilizaci československých vojáků: „Opět civilem, opět elegánem - za málo peněz učiní Vás ASO!“

Předehra: Ein Volk, ein Reich…

14. března, odpoledne: Magistrát města v čele se starostou Richardem Fischerem vydává vyhlášku, která má za cíl upokojit německé i české obyvatelstvo. Starosta si nepřeje zbytečné provokace a neuvážené činy ani z jedné strany olomouckého obyvatelstva.

Úterní vydání olomouckého Našince si všímá kromě korunovace nového papeže Pia XII. také neklidu německých skupin v Čechách i na Moravě. Referují o tom, že v Nemilanech a Slavoníně na Olomoucku bylo rozbito několik oken. Na straně 5 se ale mohli čtenáři dočíst o těžkostech v přípravě stavby labsko-dunajského průplavu, který Olomouc v té době mohutně podporovala. Pod tímto článkem si Našinec všímá, že z Olomouce odchází do Palestiny slavná průmyslnická rodina Mayů.

14. března, večer: Olomoučtí Němci mají více informací než Češi, vědí, co se bude dít. Vytloukají okna sídel českých vlasteneckých spolků. Po zprávě o obsazení Moravské Ostravy německou armádou se Němci s bubny a píšťalami přesunují do středu Olomouce a průvod asi dvou tisíc nacionalistů táhne od Německého domu přes celé město až do Pavloviček a zase zpět.

V úterý 14. března se Editha Kokojanová jako obvykle procházela centrem Olomouce s přáteli a sestrou. Došli ke kinu Central. „Podél kostela Panny Marie Sněžené šel hlouček Němek a řvali Ein Volk, ein Reich, ein Führer. Rádio jsme tehdy neměli, takže jsme nevěděli, že Němci jsou už hodně blízko,“ krčí rameny pamětnice březnových událostí z roku 1939.

Místní němečtí nacionalisté provolávají slávu Hitlerovi a požadují osvobození od českého útlaku. Vyvolávají henleinovské heslo „Es kommt der Tag!“ (Přijde den!). Česká policie situaci pouze monitoruje, má příkaz je neprovokovat.

Průvod se zastavuje v Turnhalle (dnešní budova FTK v Hynaisově ulici). Dochází k několika veřejným projevům, po jejichž skončení se průvod rozchází.

14. března, večer/noc: Hlídky složené z místních Němců se usazují před důležitými objekty ve městě, řadu z nich rovnou obsazují. Na velitelstvích se pálí tajné dokumenty.

Nevlídné ráno a mrtvolně šedé uniformy

15. března ráno

První zprávu o výsledcích jednání mezi československým prezidentem Emilem Háchou a Adolfem Hitlerem o vztazích mezi oběma státy obdrží v Olomouci starosta Richard Fischer ve čtyři hodiny ráno. Zpráva je katastrofická: německá vojska vstoupí v časných ranních hodinách do Olomouce. Okupace začíná.

Starosta Olomouc Richard Fischer svolává na půl sedmou schůzi městské rady, aby se ještě před příchodem vojsk poradili o nové situaci. Už na počátku setkání však přijíždějí okupační jednotky od Šternberka.

Německý kapitán v čele šedesáti mužů obsazuje neředínské letiště. Velitel letiště plukovník Václav Liška nechá v průběhu záboru zničit kartotéku zbraní. Poté odchází bojovat za hranice vlasti. Neředínské letiště se stává důležitou výcvikovou základnou Luftwaffe po celou válku.

Je zamračené středeční ráno, sněhová plískanice, která jen přispívá ke smutku českého obyvatelstva. Na Horní náměstí plné přihlížejících Němců i Čechů přijíždí okupační jednotky. Město obsazují jednotky VIII. armádního sboru pěchotního generála Ernsta Busche.

„Bylo mi šest let, na některé události si vzpomínám jen mlhavě, jiné se mi však vryly do paměti a vybavuji si je velmi živě. V té době jsme s rodinou žili ve Velkém Týnci kousek od Olomouce. I přes naši vesnici projížděly transportéry s německými vojáky. Seděli na korbě jeden vedle druhého a jako dítě mě zarazilo, že jejich uniformy jsou šedé. Mrtvolně šedé. Naše armáda měla krásné a veselé zelené. Když se jeden z vojáků sehnul pod lavici, zamrazilo mě a lekl jsem se. Myslel jsem si, že se natahuje pro granát. Nic se však nestalo,“ líčil historik a pamětník Milan Tichák první zkušenost s německými vojáky.

15. března, dopoledne: Druhý náměstek starosty Schmidt chápe svou příležitost a ještě před příchodem zástupce Wehrmachtu dává do zápisu požadavek na zvýšení počtu německých radních.

„Německá armáda přichází jako přítel českého lidu a jejím hlavním úkolem je zajištění pořádku v zemi, “ říká na olomoucké radnici velitel německého okupačního vojska plukovník Harde. Poté přebírá ve spolupráci s místními nacisty vládu nad městem. Vojenský velitel města okamžitě vydává zákaz shromažďování.

15. března, poledne: Přichází velká sněhová vánice, která vyhání z hlavního náměstí velkou většinu zvědavců. Radnici už „zdobí“ prapory s hákovými kříži. 

Olomoučtí Němci jsou od 15. března 1939 novými příslušníky Třetí říše, a to podle ustanovení zákona z 15. března 1935. Jedná se o říšský zákon 1. strana 1146 o říšských občanech.

Židé nesmí přes náměstí

15. března, odpoledne: Vojáci německé armády přivezou na tehdejší Masarykovo náměstí polní kuchyně. Začíná propagační akce, která má prokázat „hlad a bídu v Čechách“. O guláš je však minimální zájem. Přestože noviny druhý den hovořily spíše o opaku.

Na náměstí se koná přehlídka německé okupační armády.

Nacisté nařizují různá protižidovská opatření, včetně veřejného označení židovských obchodů a živností. Postupně jsou přejmenována náměstí i ulice.
V Olomouci vedle všech všeobecně platných represí nesmí např. Židé ani přejít přes obě hlavní náměstí, aby prý tak nepošpinili jméno Hitlerovo či Göringovo (Horní náměstí se přejmenovalo na Hitlerovo a Dolní na Göringovo).

Středeční vydání Moravského večerníku upozorňuje na důležitou návštěvu prezidenta Háchy u říšského kanceléře Adolfa Hitlera. Z olomouckých zpráv se na titulní stranu dostala pouze nehoda na Nové Ulici, kde jistý občan natáčel klikou auto, motor dostal zpětný zápal a zlomil muži předloktí.

Jedním ze židovských olomouckých obchodníků byl i Adolf Waldek-Wasservogel. Na Horním náměstí v domě s číslem popisným 7 měl fotografický ateliér. Převzal rodinnou živnost po svém otci, nejvýznamnějším olomouckém fotografovi 19. století Sigmundu Wasservogelovi. Adolf Waldek-Wasservogel byl však po 15. březnu 1939 pro svůj židovský původ donucen vzdát se vedení fotografické živnosti a 20. ledna 1941 spáchal sebevraždu. Stal se tak jednou z prvních olomouckých obětí nacistické perzekuce.

Synagoga hoří!

15. března, večer: Koná se „Domácí ples v hotelu Avionu“, který byl v dostatečném předstihu inzerován v tisku. Nikdo nepřišel.

Vypuká požár židovské synagogy. Oheň se daří uhasit až druhý den v poledne. Honosná stavba z roku 1897 úplně lehne popelem, protože němečtí vojáci blokují hasičům cestu. Trosky odstraní až v roce 1940. Po válce se objeví část mozaikových oken. V roce 1990 je nabízí židovské obci ke koupi ruská mafie.

Historikové ani pamětníci se dodnes neshodli, kdo požár olomoucké synagogy založil. „Podle mého to byli čeští fašisté, kteří se chtěli německým nacistům zavděčit. Hned druhý den ráno jsme jeli s maminkou do Olomouce na nákupy. Kousek od synagogy byla autobusová zastávka. Čekali jsme na autobus a za námi doutnaly zbytky synagogy. Všude to páchlo, byl tam dým. Cítil jsem, jak jsou lidé zdrcení, ale že by nějak litovali Židy? To ne. Mluvili totiž německy,“ vysvětlil historik Milan Tichák.

Vypálená a rozbořená olomoucká synagogaVypálená a rozbořená olomoucká synagoga Zdroj: Vlastivědné muzeum Olomouc

Synagoga stále hoří. „Jeden z německých dělníků se pokoušel odstranit velkou kovovou šesticípou hvězdici, která zdobila hlavní kopuli. Tradovalo se totiž, že hvězdice je celá ze zlata. Při upilovávání se však hvězdice ulomila a strhla muže dolů. Byl na místě mrtev, “ popisuje symbolickou událost při likvidaci synagogy pamětník Petr Broch, kterému bylo v době vypálení objektu osm let.

„Vzpomínám na čtyři léta studií, poznamenaná 15. březnem 1939 a hořící židovskou synagogou naproti našeho bytu, okupací a nekončící válkou. Lituji však ztráty nejkrásnějších let dříve bezstarostného mládí, študácké veselosti i zmateného dospívání uvržením naší generace do víru nelítostné válečné doby, v níž jediným světlem byla naše neochvějná víra v konečné vítězství a osvobození,“ podotkl k březnovým událostem v Olomouci další z pamětníků, Jaromír Grygar.

„Bylo to kolem půl druhé, když se dědeček probudil a přišel nám říct, ať vstáváme, že hoří synagoga. Šel telefonovat pro hasiče. Ale telefon byl němý, odpojený, takže pomoci se nedovolal. Běžel ven, že dojde pro hasiče sám, ale kolem domu stáli Němci a nepustili ho ven. Až k ránu, když plameny šlehaly z kopule synagogy, se začalo hasit. Ten den nám měli přijít macesy (nekynutý chleba), které dědeček prodával. Brzy potom byly svátky Pesach. Tehdy jsme prodávali macesy naposledy,“ vzpomínala Edita Šťastná, která bydlela v rabínském domě naproti synagoze a později přežila koncentrační tábory Terezín, Osvětim a Mauthausen.

Titulní strana olomouckého Našince 16. března 1939Titulní strana olomouckého Našince 16. března 1939. Zdroj: SVKOL. Repro: Deník

Jízda vpravo, gestapo a SS

16. března: V Praze je vyhlášen protektorát Čechy a Morava jako součást nacistické Velkoněmecké říše a osud Československa je na šest let, jeden měsíc a 19 dnů zpečetěn.

16. března, dopoledne: Nacisté přinutí starostu Richarda Fischera a jeho náměstka Josefa Langa k rezignaci. Vedení města přebírá člen nacistické strany Heinrich Schmidt a jeho náměstkem se stal německý učitel Rudolf Olbricht. Z městského zastupitelstva jsou odstraněni němečtí sociální demokraté a Židé.

Richard Fischer se narodil v roce 1872 v Lošticích. Byl advokátem, novinářem, poslancem a olomouckým starostou. Tím byl nepřetržitě od roku 1923 do svého sesazení v roce 1939. Za jeho řízení městských záležitostí byly položeny základy demokratické správy města, z prostředků vedení města se vystavělo osm škol a další veřejné budovy, byla řešena dopravní situace, rozvíjely se městské parky a zahradnická výzdoba města. Zemřel v roce 1954.

Fritz Czermak a Rudolf Olbricht vydávají k německému národu provolání, v němž projevují velikou radost nad osvobozením olomouckých Němců a veliké díky německému říšskému kancléřovi Adolfu Hitlerovi. V provolání také vybízí Němce, aby své štěstí oslavili v duchu národně socialistické strany a to hlavně ukázněně, se ctí, v klidu a důstojně.

Výzdoba náměstí Adolfa Hitlera (dnešní Horní náměstí) v OlomouciVýzdoba náměstí Adolfa Hitlera (dnešní Horní náměstí) v Olomouci. Autor: Archiv M. Ticháka

16. března, poledne: Na Masarykově náměstí (dnešní Horní náměstí) koncertuje německá vojenská hudba. Pro účely dokumentační a propagační je celá akce natáčena kamerami.

16. března, odpoledne: S německými činiteli města jednají odpoledne zástupci Národní jednoty v čele s jejím předsedou Jaroslavem Řehulkou. Jednání se týká česko-německé spolupráce ve městě.

Nový starosta Schmidt svolává vedoucí všech městských úřadů. Je jim oznámeno, že od příštího dne se bude normálně úřadovat a to za stálé spolupráce nově přidělených německých komisařů, jako nových dozorčích orgánů. Na této schůzi promlouvá i Rudolf Olbricht, který vyzývá všechny pro spolupráci a připomíná význam tohoto historického dne pro město. Z této schůze je také zaslán Adolfu Hitlerovi holdovací telegram. Pod správu Němců přešly také prakticky všechny důležité budovy ve městě, včetně dnešního sídla pedagogické fakulty.

Jsou přijímány nové vyhlášky. Policejní hodina pro všechny hostince je stanovena na osmou hodinu večerní. V době od 21:00 do 6:00 hod. žádný obyvatel nesmí opustit svůj dům. Platí jedna výjimka, která dovoluje opustit dům např. železničářům, lékařům apod., ale jen pod podmínkou, že si daný člověk zařídí průkaz s razítkem u německého vojenského velitelství nebo správního úřadu.

S okamžitou platností je zavedena jízda vpravo.

Funkci policie v Olomouci přebírá gestapo a oddíly SS a SA.

16. března, večer: Olomouc už je plně pod kontrolou německých složek. Ty už se poctivě připravují na zítřejší příjezd Adolfa Hitlera, který se v Olomouci zastaví na své cestě z Prahy do Brna.

Čeští Olomoučané se ale s okupací nesmířili. Město zaplavily protiněmecké nápisy, naopak ty německé se zamazávaly. Samozřejmostí byly i protiněmecké vtipy nebo výkřiky během německých filmových představení. Lidé ve velkém počtu nosili květiny k soše T. G. Masaryka na Žižkově náměstí. Tyto počáteční projevy později přešly v organizovaný protinacistický odboj.

Tento text je převzatý z facebookového projektu Olomouckého deníku "Přímý přenos z okupace 1939", který k 75. výročí nacistické okupace připravili Martin Dostál a Ondřej Dluhí

Při tvorbě projektu byly použity tyto zdroje:
Dějiny Olomouce 2 (Univerzita Palackého)
Olomouc pod hákovým křížem (Zbyněk Válka, Votobia)
Malé dějiny Olomouce (1972)
Dobový tisk z března 1939 (Moravský deník, Moravský večerník, Našinec) 
Archivy Vlastivědného muzea Olomouc, Státní vědecké knihovny Olomouc, archiv Milana Ticháka, archiv Richarda Pogody a archiv Židovské obce Olomouc