„Takhle dlouhou trasu jsem jel v kuse poprvé. Vzdálenost byla osmačtyřicet kilometrů. Vojenská míra na koně je osmdesát kilometrů za den, takže pro nás je to sranda, to jsou mladí koně," chválil pár klisen Michal Hrdlička. Čekala ho sice i cesta zpátky, z té už ale obavy neměl. Na variantu, že domů nedojede, byl totiž připraven.

„Mám s sebou elektrický ohradník a spacák, takže kdyžtak přespím na voze a dojedu další den," plánoval.

Zpáteční trasa už se tak mohla víc podobat prázdninovému kočování, na které pravidelně vyráží.

„Takhle jezdím každé prázdniny. Od nás z Brníčka až do Olomouce, protože mám v Hněvotíně rodinu. Naložím děcka a jedeme. Zajedeme na Kopeček, stavíme se na Bouzově, jedeme podél Moravy, chytáme ryby, koupeme se, projedeme jeskyně a zpátky," nastínil hospodář náladu léta, kdy nemusí nikam spěchat. Cestou na trhy totiž pořád koukal na hodinky, hlídal čas.

Z knih vyčetl, že rychlost koňského povozu je asi devět kilometrů za hodinu. Vzdálenost ovšem ujel rychleji, pod Sloupem Nejsvětější Trojice zastavil už v sedm ráno.

„Šlo to dobře, zima nebyla. I když dřív byly měkčí cesty, asfaltka je dost tvrdá, pro koně je to co krok, to náraz. Na druhou stranu se to dobře odvaluje, na polní cestě by musela zvířata víc makat," srovnal vlastnosti povrchů Hrdlička, který na svém ovčím statku v Brníčku dělá mimo jiné sýry z kravského a ovčího mléka. (oz)