Po vlku obecném, kterého na podzim zachytila fotopast nalíčená místním myslivcem mezi Šternberkem a Moravským Berounem, nyní po sobě zanechala stopy další psovitá šelma – šakal.

Zvíře se pohybovalo nedaleko Mutkova.

První zmínky o šakalovi začaly kolovat koncem minulého roku, kde jinde, než po hospodách.

Štamgasti zde rozebírali, jak myslivci viděli v lesích mezi Huzovou a Dalovem šakaly.

„Před Vánocemi, za dobrých sněhových podmínek, jsem měl tři dny po sobě skutečně možnost šakala, pravděpodobně šakala, sledovat. Ve sněhu jsem zachytil dlouhé stopní dráhy. Nebyla to liška a nebyl to vlk, šakal má na předních nohách srostlé první dva prsty, navíc se zvíře chovalo typicky divoce,“ popisoval zážitky z terénu Jiří Beneš, zoolog Hnutí Duha Olomouc.

Fotopast zatím nesklapla

Na jednom místě, kde se zvíře podle stop ve sněhu objevilo opakovaně, proto zoolog instaloval osvědčenou fotopast. Zatím bez očekávaného záběru.

„Budu se tam vracet a věřím, že se podaří šakala zaznamenat. Mělo by to vyjít, protože pravděpodobnost jeho výskytu v této oblasti je skutečně vysoká,“ doplnil.

Jedná se o jednotlivce nebo malou skupinku zvířat. Ta byla v této oblasti Olomouckého kraje zpozorována v roce 2015, kdy pracovník odboru životního prostředí šternberského městského úřadu viděl dva šakaly u Těšíkova.

V oblasti se jim líbí

Rok nato se povedlo Jiřímu Benešovi zaznamenat šakala fotopastí umístěnou mezi Dlouhou Loučkou a Rýmařovem. Původně měl „políčeno“ na rysa.

„Bylo to v létě 2016 a měl jsem velkou radost, protože snímek je kvalitní a po konzultacích s několika českými odborníky i v zahraničí není sporu o tom, že je to šakal,“ uvedl.

Zoolog také prováděl v celé oblasti – od Jívové přes Šternberk po Huzovou – akustický monitoring šakala.

„Území jsem rozdělil na několik kvadrátů a v každém jsem pomocí megafonu pouštěl nahrávku šakalího vytí a očekával jsem, pokud se v tomto území vyskytují, že se mi ozvou zpátky. Nestalo se,“ popisoval.

Aktuální pozorování podle Beneše jen potvrzuje, že šakalům se v oblasti mezi Olomouckem a Bruntálskem líbí a do budoucna není vyloučeno, že by se mohli stát jejími stálými obyvateli.

„Šíření šakala na našem území je fenomén, kterému bychom chtěli přijít na kloub. Je totiž otázkou, zda je způsobeno globálním oteplováním nebo naplněností jádrové populace na Balkáně, odkud odcházejí a hledají si nová území. Snažíme se to rozklíčovat,“ sdělil Beneš.

Podobné nároky jako liška

Šakal, který má podobné životní nároky jako liška obecná, se usadil na území České republiky v posledních letech a vloni bylo poprvé doloženo, že se zde také rozmnožuje.

Kojící fenu zaznamenala fotopast na území bývalého vojenského prostoru Milovice, kde byl šakal v roce 2015 nafocen dokonce šedesátkrát.

Ochranáři přivítají každé zprávy nebo dokonce obrazové podklady svědčící pro výskyt šakala obecného na území Olomouckého kraje. Lidé se mohou se svými pozorováními obracet na Hnutí Duha Olomouc, e-mail: stopy@selmy.cz.

Jak poznat šakala?
Výskyt šakala se prokazuje poměrně obtížně kvůli jeho časté záměně s dalšími psovitými šelmami, zejména liškou.
Šakal obecný.„Té se podobá hlavně svojí velikostí, vzhledem je naopak podobný spíše vlkovi, oproti němu je ale nižší a menší,“ vysvětloval Jiří Beneš, zoolog Hnutí Duha Olomouc.
Šakal má krátký tmavý ocas a barva hřbetu se mu mění v průběhu roku. Většinou převládá žlutohnědý až rezavohnědý odstín - v zimě spíše šedohnědý nebo šedožlutý. Na hřbetě příměs černých chlupů často vytváří tmavší pruh.
„Zajímavý poznávací znak se nachází zespodu na tlapkách, kde jsou viditelné srůsty předních prstů,“ upozornil na jednoznačný a celkem snadný určující znak zejména v tomto zimním období.
Jde o šelmu s noční aktivitou, která žije v páru a samice rodí velký počet mláďat – až osm.