Po protestu studentů pak přišlo uzavření vysokých škol, zatýkání a popravy.

Vzdor českých vysokoškoláků vůči porobení národa za Protektorátu Čechy a Morava, si připomínají lidé nejen v Česku.

V roce 1941 přijala Mezinárodní studentská rada v Londýně takzvané Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu a tento den byl vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.

„Přijíždějí rodiny s dětmi, cyklisté, kteří podnikají výlety po trasách nedalekými lužními lesy, ale i autobusy plné turistů," popisoval zastávky lidí na pietním místě jeho správce Jiří Pospíšil.

„Kolikrát zaslechnu, jak rodiče dětem vyprávějí, kdo byl Jan Opletal. Další se zastaví u informační tabule u vchodu na hřbitov, kde tohoto rodáka z Nákla připomínáme, a společně se začtou do textu," poznamenal.

Zvedněte mou pochodeň svobody

Podle Jiřího Pospíšila je těch, kterým Jan Opletal dodnes stojí za cestu na místo jeho posledního odpočinku či do jeho rodiště v nedaleké Lhotě, stále více.

„Jsem tu třicet let a musím říct, že těchto lidí skutečně přibývá. V posledních letech. Někteří dokonce vezmou i svíčku, kterou zapálí," uzavřel sympatický muž, který pečuje o to, aby hrob Jana Opletala byl stále uklizený.

Rodáka a boj studentů za svobodu si připomínají i obyvatelé Nákla.

V pátek přivedli kantoři děti, aby jim zopakovali, co se v listopadu 1939 v Praze stalo.

„V noci na 17.listopadu došlo k obsazení studentských kolejí. Studenti byly zatčeni a odvlečeni do koncentračních táborů, bylo vyhlášeno stanné právo. Nacisté se snažili zlomit každý odpor v českém národě," připomněli u pomníku, na kterém je vyryto: „Zvedněte mou pochodeň svobody a ducha a neste ji hořící do celého světa. To pro čest lidství."

Neteř: Těší mne zájem

Zájem o odkaz Jana Opletala těší i jeho neteř Věru Spurnou, která žije v jeho rodné obci, a ke strýci chová velkou úctu.

„Nebál se vyjádřit nesouhlas s nacistickou okupací. Ani ve chvíli, kdy gestapo rozhánělo demonstraci střelbou," vzpomněla na příbuzného a jednu z prvních obětí nacistické represe.

„Velice si cením, že lidé přijdou na hřbitov a zavzpomínají na tak důležité věci. Je potřeba, abychom si uvědomili, že jsme součástí národa, za jehož svobodu se umíralo," dodala.