V sakristii farního kostela sv. Štěpána na Klášterním Hradisku v Olomouci byly podle tradice uloženy ostatky zakladatelů tamního kláštera, olomouckých přemyslovských knížat Oty I. († 1087) a Oty III. († 1160) a jejich manželek Eufemie a Durancie, osmého olomouckého biskupa Jana III. († 1157) a premonstrátského opata na Hradisku Roberta I. († 1269).

Místo jejich uložení připomíná mosazná deska s rytým nápisem, přenesená z barokního mauzolea zakladatelů kláštera. Desku dal podle chronogramu zhotovit roku 1718 opat Benedikt Bönisch.

Benediktinský klášter na Hradisku byl založen roku 1077, následujícího roku bylo klášterní provizorium vysvěceno. Kolem roku 1151 byli benediktini na Hradisku vystřídáni proreformními premonstráty.

Klášter patřil až do svého zrušení za josefínských církevních reforem k našim nejvýznamnějším řeholním domům. V jeho vlastnictví byla velká část půdy na Moravě, což klášteru umožnilo vybudovat umělecky i architektonicky pozoruhodný komplex budov, k nimž patřil i významný poutní kostel na Svatém Kopečku.

Ostatkům zakladatelů věnovali benediktini i premonstráti velkou pozornost, což dokládá pieta, se kterou s nimi nakládali.

Po zrušení kláštera byly ostatky přeneseny do nově vniklého farního kostela sv. Štěpána, který byl jako bývalá kaple bezprostřední součástí kláštera a jako jediný si ponechal církevní funkci.

Bývalé prelátské zahrady u Klášterního Hradiska - na snímku vpravo v popředí
Bývalé zahrady kolem Hradiska znovu ožijí, změní se v park

PO STOVKÁCH LET

Ostatky zakladatelů od doby jejich uložení do farního kostela sv. Štěpána zřejmě už nikdo nikdy neviděl, doklady o jejich reálné existenci totiž od této doby zcela chybí. Bylo proto nezbytné existenci těchto historicky mimořádně významných ostatků přímo na místě ověřit.

Na místě označeném pamětní deskou byla po souhlasu památkové péče ze zazdívky vyjmuta jedna z cihel a skrze vzniklý otvor provedena fotodokumentace dutého prostoru za zazdívkou.

Z nálezové situace bylo patrné, že za zazdívkou se nachází velký sarkofág v podobě neporušené cínové tumby, jež zřejmě obsahuje dřevěnou schránku s ostatky zakladatelů. Její existenci připomínají deníky premonstrátského kláštera.

V nejstarších dobách byly ostatky zakladatelů uloženy v klášterním kostele. Přechodně byly umístěny také v olomoucké katedrále, kam je roku 1434 dal přenést biskup Konrád III. ze Zvole.

Důvodem zřejmě bylo zničení hradiského klášterního kostela husity. Podle Mořice Kráčmera, který převzal datování od historika Bedy Dudíka, byly ostatky do katedrály přeneseny až roku 1492 a uloženy v kryptě pod oltářem sv. Václava.

O vrácení ostatků zakladatelů zpět na Hradisko usiloval neúspěšně už opat Jan Hiczko z Litovle (1497-1502) a po něm i opat Jiří Pavorin z Pavorinu (1594-1608), který dokonce dal pro ostatky zakladatelů Oty I., jeho manželky Eufemie a jejich vnuka Oty III. zhotovit tři kamenné figurální náhrobky, z nichž se dva, silně poškozené, dochovaly vezděné do zdi fary v Křelově.

Archeologové našli základy historické městské brány při rekonstrukci třídy 1. máje v Olomouci.
Na třídě 1. máje objevili středověkou bránu do Olomouce

ZPĚT NA HRADISKO

Záměr obou zmíněných opatů ale podle druhé knihy hradiských análů uskutečnil teprve roku 1617 opat Jiří Leodegarius (1612-1629). Přenesení ostatků mu umožnila stavba nového manýristického chóru katedrály sv. Václava, realizovaná v letech 1616-1618 z popudu kardinála Františka z Dietrichsteinu, během níž zanikl nejen předchozí gotický presbytář, ale také v něm se nacházející oltáře a starší krypty.

Ostatky byly uloženy na Hradisku v kryptě pod kapitulní kaplí Panny Marie Sněžné. Za okupace města a obsazení kláštera švédským vojskem byla schránka s ostatky zakladatelů násilím otevřena a jejich tělesné pozůstatky rozházeny.

Za opata Bedřicha Schinalia (1647-1656) byly ostatky roku 1650 posbírány a pietně vloženy do cínové schránky, která byla opět uložena v kryptě kapitulní kaple Panny Marie Sněžné, jež stávala až do roku 1692 na místě nynější konventní studny a jako jedna z mála klášterních staveb odolala devastaci kláštera za třicetileté války.

V pořadí 50. opat Alexej Worstius z Löwenthalu (1641-1696), který dal v letech 1674-1675 rozšířit klášterní kostel na Hradisku o nový chórový závěr, nechal pod starou boční kostelní věží v roce 1674 vybudovat kapli sv. Kříže a upravit ji na mauzoleum, jež bylo určeno k uložení a úctě ostatků zakladatelů kláštera. Sochařskou výzdobu symbolického náhrobku opat svěřil olomouckému sochaři Františku Zürnovi (1630-1717).

DŘEVĚNÁ TRUHLA

V roce 1696 byla za opata Norberta Želeckého schránka s ostatky zakladatelů otevřena a podrobena ohledání, aby byl zjištěn jejich stav a dána konventuálům možnost jejich prohlídky. Při předchozím ohledání v roce 1674 byly ostatky, dříve se nacházející ve vlhkém výklenku v kapli sv. Kříže, omývány horkým vínem a opět vloženy do své původní schránky z roku 1650.

K rozebrání potřebné části symbolického figurálního náhrobku zakladatelů byl 15. dubna 1696 z Olomouce povolán jeho autor, sochař František Zürn. Vyjmuta z něj byla cínová schránka se dvěma vnitřními zámky a v ní dřevěná tumba ovinutá černou látkou.

Na schránce byl nalezen špatně čitelný nápis, poškozený jeho čištěním, z něhož vyplývalo, že byla zhotovena roku 1650 za opata Schinalia. S pomocí P. Daniela, který ještě pamatoval uložení schránky roku 1674, byl nápis analistou kanonie Ambrožem Malderem s obtížemi rekonstruován.

Z cínové schránky byla vyjmuta dřevěná truhlice z jedlového dřeva zdobená na víku i po stranách malbami. Znázorňovaly Kalvárii, orlici jako znak přemyslovských zakladatelů kláštera, znak olomouckého biskupa a znaky prelátů.

Na čtyřech místech byla truhlice opatřena pečetěmi opata a konventu a byla k ní připevněna listina popisující osudy ostatků.

Protože ostatky byly shledány v dobrém stavu, bylo upuštěno od jejich tradičního omývání horkým vínem. Opraveny byly jen zámky a kování na tumbě a cínové schránce. Po vykonání zádušních obřadů v konventním kostele byly ostatky zavinuty do látky v barvě vosku s červenými jazýčky, truhlice opět zapečetěna a ostatky vráceny do mauzolea na původní místo.

V jámě skalní pukliny byla ukryta rytina z poloviny desátého století ( destička )
Ve skále v Olomouci našli obrázek muže s křížem starý přes 1000 let

NOVÉ MAUZOLEUM

Znovu byly ostatky ohledávány a opět vloženy do dřevěné truhlice zdobené malbami v roce 1718 při budování nového, modernějšího mauzolea v italském stylu. Dal ho zbudovat opat Benedikt Bönisch (1656-1721).

Na umělecké výzdobě mauzolea se podílel italský sochař Baldassare Fontana (1661-1733), olomoučtí sochaři Augustin Thomasberger (1676-1734) a Jan Sturmer, štukatér Antonio Ricca, olomoucký zlatník Kašpar Müller a vídeňský mramorář Johann Hagenmüller.

Po zrušení kláštera a jeho přeměně na vojenský špitál byla cínová tumba s ostatky z mauzolea přenesena do kaple sv. Štěpána a vložena do spodní části tubusu pravého točitého schodiště přiléhajícího k sakristii.

Místo uložení bylo připomenuto mosaznou deskou rovněž pocházející ze zaniklého mauzolea zakladatelů postaveného roku 1718 opatem Bönischem. Deska je dnes připevněna na stará dvířka a zavěšena na boční stěně sakristie.

MIMOŘÁDNÝ VÝZNAM

Nynější potvrzení existence ostatků olomouckých přemyslovských knížat a jejich manželek je mimořádně významné. Otvírá možnost jejich antropologického a genetického průzkumu, který může napomoci doplnit dosud známé poznatky zjištěné průzkumem přemyslovských knížat pohřbených v Čechách, u nichž již byly tyto analýzy s úspěchem provedeny.

LEOŠ MLČÁK