Hospodský se svou ženou, pacholkem a služtičkou tam zabil a okradl rytíře i s jeho rodinou. Mrtvá těla zahrabali na záhumenku, trest však zločince neminul, sami přišli o život. Služtičku pochovali zaživa, srdce jí kat ještě probodl kůlem, pacholek přišel o hlavu, hospodskou pravděpodobně oběsili na náměstí a hospodský se dočkal výnosu nejmorbidnějšího.

„Napíchli ho na rožeň a opékali jej nad mírným ohněm. Lehce ho prolévali horkou smůlou, kterou z něj zdrhli a pak ho zase polili. Trvalo to asi tři hodiny, musel neskutečně trpět. Pak rychtář vydal pokyn, aby ho zabili. Do ohně hodili několik otepí dřeva a ten člověk shořel," vypráví příběh popisujícího staré způsoby mučení, Petr Kubíček ze Šermířského sdružení Balestra z východočeského Letohradu.Slavnosti na hradě Šternberk - katovo umění

O víkendu se jako popravčí, spolu se svými kolegy představil publiku na šternberském hradu při tamních slavnostech.

„Jsou to strašné věci, co se s lidmi dělalo. U nás to směřovalo k rychlému konci, ale v některých státech třeba člověka nechali viset několik dní na slunci. Před něj postavili pohár s vodou. Napít se nemohl, musel zešílet. Zaživa se zazdívalo, ale to se dělalo i u nás," říká popravčí, který se divákům v nezvyklé roli představuje už asi šest let.

„Snažíme se o interaktivní přístup k divákovi, chceme lidem maximální mírou přiblížit, jak to v té době mohlo vypadat. Dnes se bolest vnímá úplně jinak, lidé s ní nemají problém. V momentě, kdy někomu dáte do ruky palečnici a on sám si na ní dotáhne šroubek, tak zjišťuje, že to bolí. Není to žádná počítačová hra. A o to nám jde, dostat lidi do reality," vysvětluje Kubíček, který v civilním životě pracuje jako bezpečnostní technik.

Jaké to bylo být katem?Slavnosti na hradě Šternberk - katovo umění

Na nedělním představení se publikum dozvědělo nejen o starých mučících technikách, ale také se mohlo zblízka na některé nástroje podívat.

„Inspiraci pro zbraně jsme čerpali v literatuře, díváte se také po různých památkách a spolupracujeme s uměleckým kovářem z Nového Města nad Metují," vzpomíná a podotýká, že od kdy se začalo využívat služeb popravčího se přesně neví.

„Kdo se jednou ke katovině přimotal, už z ní nemohl odejít. Buď byl katem pokračovatel rodu nebo to byl většinou nejstarší a nejschopnější z katových pomocníků. Ne vždycky to ale byla nejšťastnější volba," popisuje.

Kat podle něj musel být člověk umírněný, nad věcí, aby byl schopný popravu v klidu zvládnout, dobrý psycholog a musel mít i znalosti v anatomii.

„Kdežto pomocníci byli většinou raubíři, kteří šli na sílu a na lidech si vybíjeli svoji méněcennost a mindráky. V mnoha případech jim chyběla schopnost odhadu a psychologie. Stávaly se tak případy, kdy pomocník šel provést první exekuci, kat byl třeba nemocný, nezdařila se mu a zpátky se už nevrátil. Přihlížející dav jej zlikvidoval. Riziko pro kata bylo poměrně značné," pokračuje.

Co Petra Kubíčka na netradičním koníčku baví?

„Podstatné pro mě je to, že chci lidem ukázat maximum toho, jak to v té době bylo. Skvělé je i to, když za mnou lidé přijdou a chtějí si nástroje sami ozkoušet a ptají se. Když člověk něco neví, tak je to pro mě výzva, aby byl schopný příště odpovědět," dodává popravčí, mušketýr, markytánka, ale i šéf Šermířského sdružení Balestra.