Příkop U Vodní branky se proměnil ve střelnici. „Vedle komentované prohlídky muzea se návštěvníkům dostalo i odborného výklad kušníků a lučištníků. Děti se mohly zúčastnit soutěže O zlaté jablko Viléma Tella, nebo si vyrobit vlastní luk,“ uvedla organizátorka akce Blanka Švédová.

Samotné střílení z kuše zlákalo téměř každého, kdo šel kolem. „To není pistole, musíš dávat pozor, abys tam nenechal prsty,“ varoval střelec. Natáhnout kuš dalo některým pořádně zabrat. Jiní mířili příliš vysoko, nejeden šíp skončil až za hradbami.

Ale čokoládové dukáty si odnesli skoro všichni, i když střelci vtipkovali, že finanční krize zasáhla i středověk. „Napiš o tom pergamen, ať se to archivuje,“ smáli se. U Vodní branky nechyběla ani rytířská klání nebo dobývání hradeb.

V uničovském klášteře se proháněly kostýmované jeptišky a mniši, kteří byli k nerozeznání od těch skutečných. Chodbě kláštera vévodil obraz, představující cyklus legend o svatém Františkovi. Zapojit se do malování mohl každý. Na malé i velké malíře dohlížel Tomáš, mistr palety.

„Během dopoledne se tady vystřídala spousta malých i velkých malířů. S návštěvností jsme spokojení, přestože se nám zdá, že loni přišlo o něco víc lidí,“ poznamenal. V klášteře pamatovali i na hladové návštěvníky. Ti mohli ochutnat výborné placky nebo třeba koláč z kozího sýra.

Třetí část prohlídky se konala v městské šatlavě, která se veřejnosti otevřela naposledy před plánovanou rekonstrukcí. „Strážníci předvedli, jak to v městském vězení mohlo vypadat na odpolední směně před staletími. Po setmění se šatlava otevřela dospělým návštěvníkům,“ popsala Švédová.

Večer si tedy užívali i ti, kteří dávno odrostli dětským botám. Na prohlídku šatlavy jim svítily pouze svíčky a atmosféru dokreslovala nahrávka strašidelného kvílení těch, kteří lhali, kradli a skončili v uničovských celách.