Jeden navrhovatel si obecně stěžoval na kandidáty v jiném kraji, než sám volil, a druhý se domáhal rozhodnutí o neplatnosti voleb jako takových, ač v případě voleb do Poslanecké sněmovny lze podat návrh na neplatnost volby konkrétního kandidáta či kandidátů.
Voliči a strany podali celkem 68 stížností.
V jednom případě se navrhovatel z Olomoucka domáhal vydání rozhodnutí o neplatnosti voleb kvůli tomu, že se voleb mohly zúčastnit pouze registrované subjekty, ne nezávislí kandidáti a kritizoval, že jde o „volební podvod“.
Námitky vůči konkrétním kandidátům nesdělil a v doplnění odkázal na kandidáty v Jihočeském kraji, ne Olomouckém, tedy „jeho“ volebním kraji, kde má trvalý pobyt.
Protože podle soudu nedostatky návrhu stěžovatel neodstranil, nebylo možné v řízení pokračovat a soud podnět odmítl.
Druhý stěžovatel z Olomouce požadoval „zrušení výsledku voleb“. Například kvůli tomu, že hnutí ANO v den voleb nechalo otisknout volební agitaci a vadilo mu také to, že jedna z komerčních televizí v předvečer voleb pozvala do diskuse pouze představitele ANO a ČSSD, čímž podle navrhovatele ovlivnila voliče.
Soud odmítl také tuto stížnost a připomněl, že u voleb do Poslanecké sněmovny nelze podat návrh na neplatnost voleb, ale pouze návrh neplatnost volby kandidáta či kandidátů.
Další stížnosti, které soud obdržel, se domáhaly například rozhodnutí o neplatnosti volby špiček hnutí ANO, Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka, a to kvůli tomu, že čelí trestnímu stíhání. Soud dospěl k názoru, že fyzická osoba, která návrh podala, k tomu nebyla oprávněna.