Jde o unikátní mlýn holandského typu a poslední z původních 24 objektů, v nichž se na Libavé před druhou světovou válkou drtilo obilí na mouku.

„Návrh jsme podali z toho důvodu, že jde o zcela unikátní typ mlýna a navíc se o něj stará místní spolek, parta dobrovolníků, jejichž přístup a nasazení by si zasluhovaly ocenění,“ sdělila Jana Kameníčková ze šternberského městského úřadu.

Kdy byl mlýn postaven, to není přesně známo. První písemné zmínky o stavbě pocházejí z roku 1875.

Říkalo se mu Seidlerův, což byl jeden z nejbohatších sedláků na Libavé. Obilí se v něm mlelo až do okupace.

„V Libavé se tehdy postavil nový, velký mlýn – Hitler potřeboval mít pod kontrolou veškeré zásoby, tedy i to, co se mele. Malé mlýny mohly nejvýše něco sešrotovat, ale mouka se v nich mlet nesměla,“ vysvětloval Jindřich Machala z Okrašlovacího spolku Lubavia, který památku postupně opravuje.

Se záchranou Seidlerova mlýna postaveného z místního kamene začala správa vojenského újezdu po roce 1989. 

Větrný mlýn byl prohlášen kulturní památkou v roce 1994.

V roce 1996 pak prošla stavba generální rekonstrukcí, při které dostal mlýn novou břidlicovou střechu a lopatky.

Uvnitř stavby kuželovitého tvaru bylo zřízeno muzeum s exponáty připomínající každodenní život někdejších německých obyvatel.

Původní vnitřní zařízení se nezachovalo. Zůstalo zde pouze oběžné palečnicové kolo.

Na Libavé bylo do druhé světové války celkem bezmála třicet mlýnů.

Dřevěných staveb stálo ve vesnicích zhruba pětadvacet. Zděné mlýny holandského typu byly tři: ve Městě Libavá, Smilově a Nepřívazu.