Devadesát procent svého života věnuje sedmnáctiletý Lukáš Bečica z Velké Bystřice u Olomouce rybám. A to už od dětství.

Během školního roku se učí rybářskému řemeslu ve Vodňanech a letní prázdniny tráví u přehrady u rodné vesnice. Díky vytrvalosti a talentu vylovil před nedávnem z vod bystřické přehrady čtyřicetikilového sumce. Největšího od posledního výlovu, který byl před dvaceti lety.

„Byla to neděle. Kamarád mě přemlouval, ať s ním jdu na ryby. Mamce se to tehdy moc nelíbilo, nechtěla mě pustit, protože jí vadilo, že jsem pořád u vody. Bylo to už celkem navečer, ale stejně jsem ji přemluvil a vyrazili jsme,“ vzpomíná mladý rybář.

„Nahodil jsem na chytání sumců klasickým způsobem a čekal. Trvalo to zhruba čtyři hodiny, až krátce před půlnocí přišel první záběr. Zasekl jsem ho poprvé, ale naprázdno, podruhé a zase naprázdno – až třetí zásek byl úspěšný. Na hladině se objevil velký černý hřbet a mně bylo v tu chvíli jasné, že je to buď tolstolobik nebo sumec,“ popisuje dramatický zážitek Bečica.

close zoom_in

Tři lidé s ním měli práci

Neobvyklý úlovek snad vytušil i Lukášův starší bratr. Jel za chlapci na přehradu a zaparkoval auto netradičně na druhé straně přehrady, aniž by věděl proč. Jen co zabouchl dveře, uslyšel hlasitý cvrkot navijáku a v tu chvíli začal dvacetiminutový souboj.

Sumec se nakonec unavil a nechal se přitáhnout ke břehu.

„Zem byla přes metr vysoko, k vodě se dalo dostat jen přes malý schod. Nejvíc mě pobavil brácha. Nestačil jsem se ani otočit a on už vedle mě stál jenom v trenkách, připravený skočit do vody a pomoct mi rybu vytáhnout nahoru,“ říká.

Sumec se lovcům vzpíral.

„I ve třech dalo dost práce ho vytáhnout z vody. Měřil 175 centimetrů a vážil 40 kilogramů,“ vzpomíná mladík.

Pokud Lukáš ví, jde o výjimečný úlovek.

„Znám jen jednoho pána, který chytil sumce měřícího asi dva a půl metru, jinak o podobných trofejích v okolí nevím,“ upřesňuje Bečica.

S úsměvem dodává, že starší rybáři asi nemají velkou radost, když jim takovou rybu vyfoukl sedmnáctiletý mladík.

Své si užila i jeho matka.

„Volal mi starší syn, ať napustím vanu, že vezou skoro dvoumetrového sumce a že se s ním chtějí vyfotit. Bála jsem se, že zboří koupelnu, tak jsem běžela do sklepa a připravila jednu z kádí. Musela jsem přemístit pár okounů, to bylo poprvé, co jsem sáhla na živou rybu. Sumce už máme v mrazáku,“ pochvaluje si.

Místo diskotéky čekání na dvoumetrového sumce

Lukáše přivedl k rybaření dědeček, kterému se říkalo Děda Vevera. Plno jeho náhozů totiž končilo na stromech, a tak prý mohl lovit spíše veverky. K vodě chodí Lukáš odpočívat, užívat si přírodu a čas s přáteli.

„Nemám rád, když lidi chodí k vodě jen lovit, proto se ani moc neúčastním soutěží. Jednou jsem závodil v dětské kategorii, kterou jsem nečekaně vyhrál. Zkusil jsem to pak i mezi dospělými a to jsem skončil druhý,“ zmiňuje své úspěchy.

Jeho snem je chytat sumce na španělské řece Rio Ebro, táhne ho to do Itálie a do Švédska. Když se většina Lukášových vrstevníků chystá na diskotéku, on balí pruty a podběrák a vyráží k vodě políčit na vysněného, dvě stě deseticentimetrového sumce.

Štěpán Janhuba