Před dvěma lety začala mít mladá žena zdravotní obtíže. Horečky, únava a bolesti žeber se objevovaly stále častěji. Po sérii vyšetření lékaři zjistili, že trpí leukémií.
„Diagnózu stanovili takřka za pět minut dvanáct. Ihned jsem nastoupila na chemoterapii a začal se hledat dárce k transplantaci kostní dřeně. Ta se uskutečnila na konci ledna 2019. Ve Fakultní nemocnici Olomouc mi doslova zachránili život,“ popisuje maminka tříleté Rozálky.
Již před transplantací musela Dominika užívat léky, které snižovaly její imunitu a současně zvyšovaly šanci, že její tělo lépe přijme nové kmenové buňky. I přesto se po transplantaci objevily komplikace, v jejich důsledku došlo k poškození plic.
„Ještě donedávna jsem byla napojena na kyslík, nyní jsem schopna část dne fungovat i bez něj,“ popisuje mladá žena.
Razantní změna
Vzhledem k náročnosti léčby bylo nutné razantně změnit chod domácnosti. Dominičin partner Jaromír opustil své zaměstnání, aby mohl pečovat Rozálku.
„Přítelkyně je unavená a dcera naopak plná energie. Zažádali jsme o příspěvek na péči, jeho vyřízení ale trvá tři měsíce. Nejvíce nám nyní pomáhají příspěvky od nadace Dobrý anděl. Každý měsíc nám přijde finanční pomoc. Ze začátku jsme z ní hradili hlavně zdravotnický materiál, dezinfekční prostředky a častou dopravu do nemocnice, teď nám především pomáhají udržet chod domácnosti,“ vysvětluje muž.
Nadace může nemocné lidi podporovat díky desítkám tisícům dárců, kteří poskytují někdy i relativně malé, ale pravidelné měsíční příspěvky.
Nejasná prognóza
Prognóza Dominičina onemocnění je nyní nejasná. Vše rozhodne reakce na novou léčbu, kterou se jí lékaři rozhodli nasadit. Zahájení terapie se však stále oddaluje.
„Měsíc jsem čekala na schválení zdravotní pojišťovnou. Poté jsem měla virové onemocnění a léčba byla opět posunuta. Nyní se znovu odsouvá kvůli aktuální situaci ohledně koronaviru. Lékaři se nás snaží chránit a vše zvládnout, sami toho mají nyní mnoho, je to pochopitelné. Rozhodli se posunout mi termín kontroly, a tak je očekávaný začátek léčby opět v nedohlednu. Věříme, že vše dobře dopadne,“ vypráví paní Dominika.
Už teď ale ví, že její život nebude jako dřív. Lékaři ji upozornili, že nebude moci běhat nebo dělat činnosti vyžadující fyzickou zátěž.
Nyní se i při krátkých procházkách pohybuje na invalidním vozíku, její tělo je po náročné léčbě stále oslabené.
Koronavirus zasáhl do života Dominiky i dalším způsobem. Kvůli oslabené imunitě běžně nosívala roušky, které jsou však v posledním měsíci nedostatkovým zbožím. Roušky naštěstí rodině poslali sousedé, přátelé, ale i úplně neznámí lidé.
„Respirátory mám dva. Ty si zatím schovávám pro vážnější příležitosti, třeba až půjdu na kontrolu do nemocnice,“ uzavírá mladá žena.
