Dnes tam lidé sice dostanou kávu, ale pouze v kelímku, protože zde sídlí rychlé občerstvení McDonald’s. A tak hosty mnohem více zajímají hamburgery či hranolky.

Jen několik let před založením kavárny v poslední čtvrtině osmnáctého století prošla budova s dochovaným gotickým sklepením tří původních domů rekonstrukcí tehdejšího majitele Johanna Freiwalda. Nechal vybudovat k tehdy dvouposchoďovému domu další patro a mansardovou střechu. Materiál na stavbu údajně pocházel ze zbořeného kláštera na Svatém Kopečku.

Kavárnu založil v honosném čtyřkřídlém paláci kavárník italského původu Jeroným Franciscony z Vicenzy v roce 1785. Pro podnik se však vžil název Stabelova kavárna podle příjmení dalšího z provozovatelů. „Mohla směle soupeřit s Milánskou kavárnou na Uhelném trhu ve Vídni,“ nešetřil uznáním pamětník vzniku kavárny J. A. Eckberger.

Z jeho dalších slov si můžeme udělat názorný obrázek o klientele: „Ve Stabelově kavárně se scházejí všichni vzdělaní a vážení lidé, ba i civilní a vojenské osoby ze šlechtických kruhů a tráví zde čas hovorem, hrou, čtením novin a popíjením kávy.“

Nejhonosnější kavárna ve městě byla velmi pěkně vymalovaná a vkusně zařízená nábytkem z hnědého leštěného ořechového dřeva, s pohodlnými židlemi i stoly.

Nemohl chybět ani tradiční kulečník – ten tehdy ke kavárenskému životu neodmyslitelně patřil. Když se později začal biliár stěhovat do heren a různých pochybných podniků, tradiční kavárenští hosté to nesli s velkou nevolí.

Karel Páral

Návštěvníci podniku byli spokojeni s až úzkostlivou čistotou, kvalitou nápojů i obsluhy. Zejména si však nemohli vynachválit samostatnou menší místnost, která sloužila jako čítárna. K dispozici tam byly noviny takřka z celé Evropy.

Po sto letech kralování lahodného černého nápoje odkoupilo dům v roce 1896 město Olomouc. Budovu totiž chtěli původně olomoučtí Češi upravit na Národní dům a radní tomu chtěli všemi prostředky zabránit. Město proto soukromý majetek narychlo a zbytečně draze odkoupilo.

O deset let později pronajalo prostory kavárny právovárečným měšťanům. Ti začali v domě provozovat restauraci, kde se hosté mohli najíst, napít se piva i vína. S původním geniem loci však už měl tento podnik pramálo společného.

Přímo v prostorách kavárny se na více než padesát let usídlili úředníci Městské spořitelny. Pak obsadilo prostory někdejší kavárny kožešnictví, později se tam prodávaly látky a dnes je zde už zmíněný „mekáč“.