Taková je představa podnikatele, sběratele umění a filantropa Roberta Runtáka, který svoje myšlenky rozvíjí v obsáhlém rozhovoru.

Jste dlouhodobě jedním z nejhlasitějších zastánců myšlenky, že město má být užitečnější lidem, má na ně myslet prioritně a vymýšlet projekty, které usnadní život v Olomouci. Jak jste daleko v prosazování svých názorů?
Máte pravdu. Rozhodně chci, aby tomu tak bylo. Pro začátek by možná stačilo, kdyby město aspoň nebránilo v činnosti lidem, kteří jsou aktivní, chtějí tu něco dělat a obohatit zdejší život. A někdy stačí fakt málo, třeba jen ochota ke vzájemné komunikaci.

Máte nějaký konkrétní příklad, který byste uvedl?
Někteří občané možná vnímají dlouhodobé spory vedení výstaviště Flora se členy spolku Zachraňme Floru. Nedalo mi to a zorganizoval jsem společné setkání vedení města, vedení Flory a spolku. Na setkání se mnohé rozpory vyjasnily. A taky už vidíme první pozitivní efekty. Konečně se seriózně přistupuje k územní studii olomouckých parků. Kromě toho městská rada uvolnila jednorázovou částku na úpravu veřejné zeleně na třídě Kosmonautů a na třídě Svobody. I toto byl důsledek našeho setkání.

Olomouc má být inteligentní město

Z toho, co říkáte, je patrné, že vnímáte kvalitu parků a městské zeleně jako důležitý prvek pro život jeho obyvatel.
Naprosto. Mám vizi Olomouce jako moderního města 21. století. Olomouc musí být příjemným místem pro život, inteligentním městem s kvalitní dopravní a komunikační infrastrukturou. A k takovému městu nezbytně patří dostatek zeleně. Není přece možné, abychom pořád káceli další a další stromy. Vždyť pak tu budeme mít jen prašné ulice a v létě se horký vzduch nebude mít kde ochladit. A to už se teď děje.

O inteligentním městu jste hovořil i na veřejné diskusi s hejtmanem Ladislavem Oklešťkem, kterou uspořádal Olomoucký deník v listopadu minulého roku. Máte s odstupem několika měsíců pocit, že takové diskuse jsou důležité?
Určitě mají svůj význam a jsem rád, že se takové akce konají. Zároveň však vidím, že nemůžeme mít přehnaná očekávání a myslet si, že se za pár měsíců něco zásadně změní. Tyto záležitosti ve veřejné správě bohužel trvají dlouho. Zejména ty strategické a koncepční.

Ale netrvají někdy až příliš dlouho?
Samozřejmě že ano. Jako člověk z podnikatelského prostředí, které funguje dynamičtěji, jsem často frustrován tím, jak to ve veřejném životě všechno velmi dlouho trvá. Z tohoto pohledu tak trochu chápu pohnutky Andreje Babiše, který by chtěl stát řídit jako firmu. Ale tato myšlenka je ještě zhoubnější než pomalý a neefektivní stát. Nepochybně potřebujeme fungování státu výrazně zefektivnit, ale to se musí dít zásadně na půdorysu demokratických institucí založených na principu vzájemné kontroly a rovnováhy.

Na zmíněné diskusi s hejtmanem jste chtěl mluvit zejména o kulturním a uměleckém životě v Olomouci. Nemrzí vás, že se na tato témata nakonec vůbec nedostalo?
Mrzí mě to hodně. Já jsem se totiž opravdu poctivě připravoval a dva měsíce jsem se intenzivně potkával s lidmi z divadel, galerií, festivalů a dalších skupin a sbíral jsem od nich jejich názory, zkušenosti a podněty, co by mohlo fungovat lépe. Potvrdil jsem si názor, že konkrétně v Olomouci je mnoho věcí příliš zkostnatělých a těžkopádných. A to určitě neplatí pouze v oblasti kultury.

Proč si myslíte, že je Olomouc zkostnatělá? A budete chtít získané poznatky nějak konkrétně využít?
Tak předně musím říct, že Olomouc je i přes své nedostatky krásné místo pro život. To myslím naprosto upřímně. Žiju tu od narození a nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo se odstěhovat jinam. Naše město je skutečně jedinečným prostorem, člověk si to uvědomí vždy, když se do něj vrací. Pozoruji jeho proměny od začátku 90. let, vidím řadu úspěchů i neúspěchů. Mou výhodou je, že často cestuji a mohu porovnávat, jak si vedou jinde.

Stále děláme část věcí provinčním způsobem

A jak z toho srovnání vycházíme?
Vidím, že některé věci děláme stále provinčním způsobem. Pokud opravujeme třídu 1. máje, pak technicky je po rekonstrukci určitě v lepším stavu. Po nových chodnících se lépe chodí, když jedete autem, nehrozí, že vám upadne kolo. Ale to je tak vše. Stačilo, kdybychom sledovali trendy, jak k takovým rekonstrukcím přistupují ve vyspělém světě. Jedna z páteřních ulic města mohla mít evropskou úroveň, ale vypadá mizerně. A takových příkladů bychom našli bezpočet.

Tak uveďte aspoň některé.
Podívejte se na třeba na třídu Kosmonautů. Byla to neopakovatelná šance postavit zde novodobý bulvár. Těžko se kdy už bude opakovat. A výsledek? Cesta, kterou projedete od nádraží k centru. Nic víc. Ale všímat si můžete mnoha dalších věcí. Proč všude jinde umožňují městské samosprávy lidem se více zapojovat do rozhodování města, participovat na rozpočtech, více se vyjadřovat k zásadním otázkám? Někdy mám opravdu pocit, že se politici dívají na město z oken radnice, chybí jim reálná zkušenost. Když kupříkladu vezou rodiče děti do školy, před osmou hodinou ranní probíhá svoz komunálního odpadu. Nestačilo by začít, až jsou všichni v práci, děti ve školách?

To, co tu říkáte, zcela nekoresponduje s vaším tvrzením, že Olomouc je krásné místo pro život.
Ale ono je. Někdy mám pocit, že tak trochu politikům navzdory (úsměv). Město bezesporu poskytuje zajímavé kulturní a společenské vyžití, má jedinečnou atmosféru v historickém centru, kde bydlím, takže to mohu posoudit. Jsem městský člověk a mám rád tu směsici hospod, kaváren, klubů, galerií a divadel. Když si chce člověk odpočinout, je za pět minut v parku. To je také velká deviza.

Nedávno v jedné z galerií – v galerii Caesar – uspořádal výstavu z vaší sbírky umění. Jaký měla výstava ohlas? Je o vás známo, že jste velký milovník výtvarného umění…
Jsem rád, že výstava mohla v Caesarovi proběhnout. Olomoučané si to neuvědomují, ale tato galerie je prakticky nejdéle nepřetržitě fungující nestátní galerií v Česku. A má stále velmi kvalitní program. Čili děkuji panu Schubertovi a dalším za to, že mi dali možnost výstavu tam uskutečnit. Vážím si toho o to více, že to nebyla výstava úplně jednoduchá, protože jsme vystavili spíše umělce mladší a střední generace, kteří zatím nejsou takovými taháky pro veřejnost.

O vás je všeobecně známo, že podporujete mladé umělce. Jak vlastně na začátku zjistíte, že někdo je tak mimořádně talentovaný, že za pět deset let bude pořádat výstavy v prestižních galeriích?
Tak to dopředu nikdy nevíte. Člověk už má za ta léta trochu oko a pozná, co je mimořádné. To ale vůbec neznamená, že takový umělec se jednou stane vyvolenou hvězdou, která bude vystavovat ve světě. Mě těší, že mohu mladým umělcům pomoci v rozjezdu, to je pro mě důležité. Před pár týdny jsem si dokonce založil účet na instagramu a tam ukazuji fotky některých děl, která jsem pořídil do sbírky. Na tom je skvělé, že mnozí další sběratelé moje rozhodnutí vnímají jako jakýsi punc kvality a pak seberou odvahu a pořídí si dílo od téhož umělce. Tím se pak dosahuje výrazného efektu.

O nové galerii a coworkingu

Jak jste pokročil s projektem nové galerie a coworkingu, který plánujete postavit v blízkosti hlavního nádraží?
Jde nám to bohužel pomaleji, než jsem čekal. Vše, co jsme mohli udělat bez stavebního povolení, jsme už udělali. Teď tedy čekáme na vydání pravomocného stavebního povolení a věřím, že od dubna se do rekonstrukce budeme moci konečně naplno pustit. Co je pro mě však zásadní, je, že i díky tomuto projektu jsem přišel na to, kolik je v Olomouci neuvěřitelně kvalitních lidí, kterým není život ve města lhostejný a sami k jeho kvalitě výrazně přispívají.

Koho tím máte například na mysli?
Předně velmi šikovného mladého podnikatele Matěje Baránka a lidi kolem něj ze skupiny Madnest, Petra Nováka z Koya, kterého si velmi vážím. Dobře na mě působí lidé, kteří se aktivně podílejí na chodu olomoucké hospodářské komory. Zajímavý tým pod vedením Romana Jurečky teď působí ve Vědeckotechnickém parku univerzity. Spoustu perfektních lidí potkávám na univerzitních fakultách, v divadlech, v kultuře.

Takže nevnímáte Olomouc jako až příliš pomalé město, kde se toho příliš neděje?
Podívejte, řeknu to asi tak. Pohybuji se v okruhu lidí, kteří jsou v životě aktivní a mají podobnou zkušenost jako já. Často se bavíme o tom, co by šlo udělat pro to, aby se obyvatelům žilo lépe, aby služby byly komfortní. A při tom všem, aby Olomouc byla příkladem úspěšného města se skutečně evropským významem. Cílem každé politické reprezentace by mělo být, aby se sem jezdili lidé inspirovat. Naším měřítkem a vzorem musejí být taková města, jakým je například švýcarský Curych.

O vstupu do politiky

Neláká Vás vstup do politiky? Přeci jen byste mohl věci ovlivňovat přímo.
Zatím nevím. Pokud chcete ovlivňovat dění v Olomouci, musíte mít více než dva tři mandáty v zastupitelstvu. To by znamenalo vytvořit středně velký subjekt, což je obrovská práce. Potřebujete získat lidi s úspěšnou profesní zkušeností. Když jsou úspěšní, půjdou v dnešní době do politiky? Je třeba mít dostatek peněz na kampaň, špičkový volební program, umět komunikovat, sdělit lidem, že jde věci dělat lépe a jinak. V silách jednoho člověka toto vše není.

Pokud by se podařilo dát dohromady takovou skupinu lidí, kteří mají na život v Olomouci podobný názor, který tu prezentujete, bylo by možné získat odpovídající vliv, nemyslíte?
To jednoznačně ano. Proto o tom hodně mluvím. Vždy kolem sebe slyším stesky, že na radnici je to po léta stejné, pořád stejní lidé. Na to však mohu reagovat pouze tak, že pokud chceme opravdovou změnu, musíme se o ni sami aktivně zasadit. Pokud se o hlasy nebudou noví lidé ucházet, nemohou být zvoleni. Myslím si, že tato skutečnost dochází čím dál většímu množství lidí, kteří se doposud komunální politice vyhýbali obloukem. Pozoruji, že tito lidé vnímají, že už nejspíš nastal ten správný čas. Víme, že Olomouc má na víc!

Autor: Helena Hájková