Medvěd hnědý na Břeclavsku? Je to možné? Stopy této velké šelmy se doposud nenašly.

Včera jsem si ověřoval aktuální situaci u místního lesníka. Zatím nic.

Setkání s medvědem nahlásila patnáctiletá dívka, která šelmu viděla při projížďce na koni. Jak zvíře a jeho chování popisovala lesníkům?
Nevím, jestli jim volala ona, nebo její matka, údajně se měl medvěd postavit na zadní a poté ji pronásledovat. Lesník popisoval, že medvěd měl zařvat a poté utéct.

Řval na jezdkyni?
Zní to jako scénka z nějakého akčního filmu. Medvěd se hlasově příliš neprojevuje – mimo období páření od května do července. Na zadní se postaví, to je běžné, když zvědavě pozoruje okolí.

Ovšem nevylučujete, že na Břeclavsku může být medvěd hnědý.Medvěd hnědý
Dokud se nenajde stopa nebo důkaz v podobě svědectví či fotografie zvířete, považoval bych aktuální výskyt medvěda v této oblasti za neověřený a méně důvěryhodný. Je to dosti fragmentovaná krajina s řadou překážek, které by medvěd musel překonat.

Ale vyloučeno to není. Nebylo by to koneckonců poprvé, co se tam zatoulal.
Na Břeclavsko vede migrační koridor, kterým tyto velké šelmy mohou procházet, a před dvěma roky jsme medvěda skutečně zaznamenali nedaleko Břeclavi. Jeden byl údajně pozorován a druhý byl bohužel sražen autem 
u Svätého Jána, pár kilometrů od českých hranic. Je možné, že letos se do této oblasti medvěd opět vydal.

Pokud by jezdkyně skutečně spatřila medvěda, je podle vás zvíře ještě na Břeclavsku? Kolik medvěd ujde za den kilometrů?
U těchto zvířat je to velmi individuální: zatímco jeden urazí za den 50 kilometrů, jiný se na lokalitě zdržuje dlouhodobě. Mláďata z Malé Fatry, jejichž matka byla zastřelena, dostala telemetrický obojek, který umožnil jejich sledování. Bylo zjištěno, že v řádech dní přešla do Maďarska, kde se signál ztratil. Medvíďata tam byla upytlačena.

Medvědi přecházejí na českou stranu Beskyd a Bílých Karpat ze Slovenska. V některých oblastech jsou dokonce přemnoženi. Máte přesnější poznatky o tom, jak to vypadá s populací medvěda hnědého v západních oblastech Slovenska?
Nehovořil bych o jejich přemnožení, protože zaprvé na Slovensku neprobíhá systematický monitoring medvědů. Druhá věc, co je to přemnožení? To je stav, kdy je počet zvířat vyšší, než je únosná kapacita prostředí. Na Slovensku sice jsou počty medvědů vyšší než před padesáti lety, ale zároveň je úplně jiná struktura krajiny. Dnes je mnohem více polí s kukuřicí, kde medvědi najdou dostatek potravy. V minulosti byla úživnost krajiny menší.

Zajímavé: medvědi z Malé Fatry sejdou do údolí a pasou se na polích…
To je realita, ale ve dvoumetrové kukuřici medvědy stěží uvidíme. Ale na polích se dobře vykrmí na zimu. Přežívá jich daleko více, mají vyšší reprodukční úspěšnost.

A střety medvědů s lidmi? Narůstají jejich počty?
Ne. Množství konfliktů 
nevzrostlo. Co se týče škod 
v zemědělství, je jich dokonce méně než před padesáti 
lety.

Kolik tedy žije medvědů na Slovensku? Alespoň odhadem?
Konkrétně v oblasti Malé Fatry jich může být kolem padesáti. Na celém Slovensku se počty odhadují od 700 do 
900 medvědů.

Jaké jsou poslední relevantní zprávy o výskytu této velké šelmy na území Moravy a Slezska?
Vloni byl medvěd zaznamenán na řadě lokalit po celých Beskydech, ale i v podhůří, například u Bašky 
u Frýdku-Místku. Dostali jsme zprávu, že jeden místní se pozdě v noci vracel domů 
a uviděl medvěda, což mu nikdo nechtěl věřit. Druhý den jsme tam zajeli na kole, je to pár kilometrů od mého domova, a skutečně jsme stopy medvěda našli. Díky návaznosti na Slovensko se v Beskydech pravidelně objevuje několik zvířat, která se však na našem území trvale nezabydlela.Medvěd hnědý

Ještě před 300 lety to ale bylo jinak.
Na většině území dnešní České republiky byli medvědi vyhubeni v 17. a 18. století. Nejdéle se dokázali udržet 
v Beskydech, kde byl poslední kus zastřelen v roce 1887.

V Jeseníkách byl medvěd spatřen kdy naposledy?
Poslední věrohodné doklady jsou z let 1994–1995, tehdy tam medvěd poškodil i pár včelích úlů. Později, zřejmě 
z důvodu budování nových rychlostních silnic v Moravské bráně, se medvěd v Jeseníkách už neobjevil, přestože například v roce 2012 se dostal až k Hranicím. Z loňska evidujeme jedno věrohodné, byť nezdokumentované pozorování medvěda a nález medvědího trusu z Nízkého Jeseníku. Vypadalo to nadějně, ale více údajů se bohužel nepodařilo získat.

S medvědem jste se v přírodě setkal. Jaké to bylo?
Každý rok se s šelmou setkávám na Slovensku, když se účastním monitoringu medvědů na Malé Fatře. Tři dny sledujeme vytipované lokality, ale ani v našem případě – kdy víme, kde hledat – není snadné medvěda potkat. Během tří dnů, kdy se soustředíme nejen na vhodná místa, ale také části dne, kdy je aktivita těchto savců nejvyšší, nejsme vždy úspěšní.

Kdy jsou nejaktivnější?
Je to při úsvitu nebo západu slunce.

A vaše zážitky s touto šelmou?
Poprvé, když jsem ho viděl, bylo to na pár desítek metrů, jsem si setkání moc neužil. Hned nás zpozoroval a po několika sekundách prchl. Později jsme se lépe skryli a mohli jsme ho sledovat delší dobu.

Co dělal?
Pásl se na louce. Tak medvěd tráví většinu dne – na louce se živí trávou po většinu roku a borůvkami na podzim.

Jako větší, huňatá srnka.
Pozorování je podobné. Kdo by čekal něco akčního, bude zklamán. Čím častěji člověk medvěda sleduje, tím více si uvědomuje, jak je to plaché zvíře a že pravděpodobnost, že by zaútočil a někoho napadl, je mizivá.

Bojíme se zbytečně? Jsou případy, kdy zabil…
Nálepku spojenou se strachem dostal medvěd kvůli negativním zprávám, které 
o něm v médiích převažují. Objevují se zprávy o tom, že někde někoho medvěd napadl, což může být pravda, ale už nevíme, jestli to nebyla chyba člověka, který se snažil zvíře fotit a přibližovat se k němu. To je ovšem promile ze života medvěda, o kterém jinak lidé vůbec nevědí. Když člověk medvěda potká a on uteče, o tom se nepíše, protože to není atraktivní. Takové přirovnání: to, že ročně zemřou stovky lidí na silnicích, nikoho nijak zvlášť nevzruší, protože denně chodíme po ulicích, kde auta jezdí, ale kdybychom nikdy žádné auto neviděli a jen v médiích četli, že ročně zabijí stovky lidí, budeme se bát vyjít ven.

Chybí nám zkušenosti?
Ano, člověk má minimální zkušenost s medvědem, bojí se neznámého
I když pravděpodobnost, že se ocitnu tváří v tvář medvědovi – třeba na výpravě do Malé Fatry – je velmi malá, poradíte mi, jak se správně zachovat?

Co mám dělat, když potkám ve lese medvěda?
Medvěd je inteligentní zvíře a sám odejde, pokud vidí, že nemáte v úmyslu na něj zaútočit. Dokud o vás nebude vědět, bude se chovat přirozeně, pokud vás ucítí nebo uvidí, znejistí a pravděpodobně vás bude nějakou chvíli pozorovat, aby zjistil, o koho jde. Může se postavit na zadní, ale to není předzvěst útoku, jak se obecně traduje.

Co když ale na jaře narazím na pořádně hladového medvěda, březí samicí nebo medvědicí s mláďaty? To nemusí proběhnout úplně v klidu…
Medvědice zbystří a většinou uteče. Někdy může jen útok naznačit. Kdyby medvěd chtěl, nemá sebemenší problém člověka ulovit. A kdyby se medvěd věnoval tomu, že by lovil lidi, ročně by se na Slovensku ztrácely desítky lidí, protože člověk je pro medvěda velmi snadná kořist.

Zeptám se tedy jinak: má člověk při napadení nějakou šanci? Může se nějak zachránit? Třeba tím, že si lehne na zem a bude dělat mrtvého? Co byste dělal vy?
Pokud člověk spatří medvěda, měl by se v tichosti vzdálit. Je dobré dělat, že medvěda nevidíte, protože když se na něj přímo nedíváte, medvěd bude klidnější – myslí si, že ho nikdo nevidí a může odejít. Pokud medvěd skutečně zaútočí, a taková pravděpodobnost se blíží nule, nemá cenu s ním bojovat, nějak se bránit. Pokud v blízkosti není strom, tak doporučuji si lehnout na zem, s lokty za hlavou se stočit do klubíčka a nehýbat se. Medvěd ztratí zájem. Všechna zranění, která byla popsána, vznikla, když se lidé snažili bránit, měli pušku, vzali do ruky klacek. To medvěda akorát rozdráždí.

Miroslav Kutal (1983)Miroslav Kutal Vystudoval Systematickou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a doktorát z Ekologie lesa obhájil na Mendelově univerzitě v Brně. Od roku 2002 je koordinátorem projektu ochrany a monitoringu velkých šelem. Věnuje se terénnímu monitoringu, účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech a přípravě odborných i popularizačních článků o velkých šelmách. Je hlavním autorem a editorem monografie Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku, kterou v roce 2014 vydala Univerzita Palackého. MIroslav Kutal také zastupuje Českou republiku v Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE), expertní skupině Světového svazu ochrany přírody (IUCN Species Survival Commission).

Medvěd hnědýNejvětší evropská šelma. V podmínkách střední Evropy dosahuje průměrná hmotnost samců 150 až 350 kilogramů, samice jsou o třetinu menší. Medvědi jsou většinou samotáři, medvíďata zůstávají s matkou 1,5 až 2,5 roku.
Zimu tráví medvědi takzvaným nepravým zimním spánkem – tělesná teplota se jim snižuje jen nepatrně, výrazně však klesá tep a frekvence dýchání. Medvědi tak šetří energii v době nedostatku potravy. Spánek většinou trvá od listopadu do poloviny března, mohou se však probudit v průběhu zimy, pokud nastane obleva nebo je něco vyruší.
Medvědi patří mezi velké šelmy, kořist však většinou aktivně neloví. Jejich potrava je z 60 až 90 procent rostlinná: na jaře se popásají na čerstvé trávě a bylinách, později konzumují lesní plody, kořínky, pupeny a semena. Na podzim jsou důležitým energetickým zdrojem bukvice. Větší část živočišné složky medvědí potravy tvoří larvy brouků a jiný hmyz. Díky svému výbornému čichu medvědi snadno nacházejí a požírají zdechliny.
Medvíďata přicházejí na svět nejčastěji v lednu, v době zimního spánku, a váží asi jen 0,5 kilogramu. Rodí se obvykle dvě až tři; první rok téměř třetina zahyne.
Medvědí stopy jsou snadno rozeznatelné podle tvaru a velikosti. Otisk přední i zadní tlapy je pětiprstý, pátý prst se však někdy otiskne jen velmi slabě. Zadní stopa připomíná otisk bosé nohy člověka, z předního chodidla se běžně otiskuje jen přední část. Silné drápy jsou otištěny jako hluboké dírky před stopou.
Zdroj: Po stopách velkých šelem nejen v Beskydech