„Někdo ji donutil, aby ho tam nechala,“ tvrdí. Kvůli choulostivosti případu a ochraně malého Ondry jsou jména v článku změněna – text je na přání odpovídajících anonymní.

„Myslím si, že ji donutili k tomu, aby kluka odložila. Třeba v tom byly peníze nebo drogy. Podle mého názoru jí ho vzali násilím a ji donutili, aby si šla vydělávat na ulici,“ uvedla Petra.

Její syn společně se ženou a Ondrou v létě odjeli do Anglie. „Tam byli asi tři měsíce. Když mi syn volal, říkal, že tam přebírají brambory – pracovali v zelenině. Říkal, že se mají dobře. Bydleli u rodin, u kterých dělali. Syn pořád říkal, že se vrátí, že si vydělají nějaké peníze a přijedou domů,“ dodala Petra.

Podle výpovědí přijel Ondra do Čech 17. listopadu loňského roku. Jeho matka s ním však nepřijela. „Nějak se tam pohádali a ona to dala dohromady s jiným mužem. Měla dojet na svátky, doma na ni čekali, ale nedorazila ani po Vánocích. Jestli tady vůbec je, když už se vůbec neozvala. Ve vesnici má tátu, bráchu, sestru. To je hodně divné.“

Místo v obci na Šternbersku, ve kterém matka s malým Ondřejem pobývala, je podle místních celkově problematické. „Je to takový náš ,klondajk'. Lidi se tu hodně střídají. O celém případu jsem se dozvěděl až ze zpráv, kdy jsem s hrůzou zjistil, že chlapce poznávám,“ říká k případu smutně starosta obce.

„Rodinu jsem moc neznal, vím jen, že muž, se kterým Ondrova matka žila, měl v minulosti problémy s policií. Nějaký čas pak žili v zahraničí, naposledy jsem o nich slyšel před takovými dvěma, třemi lety,“ vzpomíná starosta.

Podle výpovědí místních pochází Ondrova matka z komplikované rodiny. „Táta si taky rád přihnul,“ tvrdí sousedka Monika.

Žena vyrůstala v dětském domově. Později se léčila i na psychiatrii. „Nebyla blázen. Byla spíš jen šáhlá,“ uvádí sousedka. Zároveň také popírá jakoukoli závislost na alkoholu nebo drogách. „Cigarety, to však bylo její,“ říká.

Nepochopitelný čin a také popáleniny na Ondřejově těle dávají vzniknout mnoha otázkám. Místní se často ptají, zda matka syna v minulosti fyzicky týrala, nebo jej dokonce opouštěla.

„Hrubá na něj byla, ale nemyslím si, že by ho někde nechávala. Mlátila ho hodně. To tady může říct každý v baráku. Malá vnučka vždycky říkala: Miminko brečí,“ vzpomíná sousedka Monika.

Bývalá „tchyně“ je však v hodnocení mírnější. „Vím, jak se k němu chovala, protože u nás vyrůstal odmalička. Přišla sem s ním, když mu bylo osm měsíců. Ona mu třeba dala na zadek a nadávala mu, každému někdy ujedou nervy, ale nemyslím si, že by ho nějak týrala,“ říká.

„Když byl Ondra tady, mluvil normálně a všechno, dokonce i zpíval, hrál si tady s vnukama. Ale jak jsem ho viděla v televizi… to byla hrůza. Nemyslím si, že by Ondru odložila dobrovolně. Za ty čtyři roky, co tady bydlela, bych ji měla trochu znát. Co já si myslím a co si myslí i někteří, co ji trochu znali a tak… Oni ji donutili, aby si šla vydělávat peníze na ulici, “ uvádí smutně Petra.

Malý Ondra je v současné době v dětském domově. Obyvatelé obce si shodně myslí, že je to nejlepší, co jej mohlo potkat. „Tam se má dobře, chlapeček. Tam má všechno,“ říká sousedka.

Michal Michalcová