A ačkoli má k současné politice výhrady, což ho ostatně vedlo i k prezidentské kandidatuře, žádnou hořkost necítí.

„Před pětadvaceti lety to bylo něco výjimečného. Nicméně doufám, že dnešní generace nic takového nezažijí," přeje si šestačtyřicetiletý učitel.

Na snímku je v pozadí patrná zeď, kterou demonstranti postavili z papírových krabic kolem sídla KSČ na třídě 17. listopadu v Olomouci.

Podrobnosti k happeningu si ale tehdejší účastník nevybavuje.

„Všechno bylo strašně hektické. Ale fotka rozhodně není ze začátku stávky. To už bylo v momentně, kdy jsme věděli, že jsme vyhráli. Takže jsme krabicemi obestavěli KSČ, což bychom v prvním týdnu, kdy věci nebyly vůbec jasné, určitě neudělali. Muselo už být po generální stávce," odhaduje Martin Fafejta.

Sám sebe zpětně identifikoval hlavně díky čepici, kterou si tehdy přivezl z NDR a která fungovala jako poznávací znamení.

Stavba krabicové zdi před sídlem okresního výboru KSČ na Envelopě

Martin Fafejta (vlevo v čepici) se stávkujícími studenty před krabicovou zdí kolem OV KSČ na Envelopě. Foto: Michal Štosel

VÍCE FOTOGRAFIÍ: Taková byla sametová revoluce v Olomouci. Podívejte se

Olomouc mezi prvními protestujícími městy

Do Olomouce se dostal v roce 1987, kdy tam začal studovat na přírodovědecké fakultě. Víc ho táhly humanitní obory, ale ty „za komunistů" studovat nechtěl.

Schválně se tedy zapsal na matematiku a výpočetní techniku.

Po Sametové revoluci přibral sociologii na filozofické fakultě, kterou nakonec na rozdíl od druhé školy dokončil.

Ve stávkové době roku 1989 se účastnil i výjezdů, aby šířil informace.

„Pamatuji, jak jsme byli v Bohumíně, kde hrozilo, že nám někdo namlátí, nebo jak jsme jezdili po vesnicích, kde se s námi zase nikdo nebavil," popisuje a dodává, že Olomouc patřila s Prahou a Brnem mezi první zapojená univerzitní města.

Že se událostí následujících po pražské páteční demonstraci 17. listopadu zúčastní, se Martin Fafejta odhodlal hned.

Martin Fafejta

Sociolog olomoucké univerzity Martin Fafejta na podzim 2012 jako kandidát na prezidenta.
VÍCE: Olomouc má kandidáta na prezidenta: Jdu do toho kvůli Zemanovi, říká 

Nic se nedělo a pořád se sedělo v hospodě

Do Prahy na velkou páteční demonstraci se dostat nemohl kvůli povinné vojenské katedře, na kterou docházeli vysokoškoláci, aby mohli mít kratší základní vojenskou službu.

Z Pardubic, kde tehdy bydlel, jel v neděli na Moravu rozhodnutý.

„Nebylo o čem diskutovat. Byla to šance konečně změnit tu šílenou situaci, ze kterých jsem míval i deprese," připomíná dobu, kdy „se nic nedělo, nikdo po nikom nic nechtěl" a pořád se sedělo v hospodě.

Jak se tedy na vývoj české společnosti dívá v roce 2014?

„Rozhodně nejsem ten, kdo by říkal, že ideály Listopadu '89 byly zrazeny. Šlo nám o to porazit komunisty, abychom byli svobodní, mohli cestovat. To všechno máme. Že systém momentálně nefunguje, jak bych chtěl, je věc druhá," poznamenává, že politici jsou ovšem demokraticky volení a úzkost z toho nemá.

Jeho angažmá v přímé volbě prezidenta bylo míněná hlavně jako snaha dostat do popředí otázky, které kandidátům nikdo nekladl.

Nostalgie? Kilo banánů přišlo na 120 korun

V druhé polovině 80. let k jeho nejčastějším nočních snům patřilo, že jede na Západ. Chtěl vidět svět, zjistit, jak se žije jinde. Povedlo se.

Minulý režim nicméně ve společnosti budí určitou nostalgii. Podle Martin Fafejty máme prostě krátkou paměť.

„Viděl jsem teď článek, že když si vezmeme průměrný plat tehdy a dnes, kilo banánů by vycházelo na 120 korun. Lidé si ale pamatují, že mléko stálo tři koruny."

I proto má smysl o období před pádem komunistického režimu mluvit. Možná nejvíc kvůli těm, kteří ho nezažili, jako jsou studenti, které Martin Fafejta učí.

„Už tehdy jsem věděl, že Listopad bude jeden z největších životních zážitků. Když to vezmu zpětně, tak hned po narození mých dvou dětí. Vzpomínám na to strašně rád, byly to úžasné týdny," ohlédl se sociolog.