Do Domova pro seniory v olomouckých Chválkovicích, kde žena už pátým rokem žije, jí ve čtvrtek dopoledne přišlo poblahopřát hned několik gratulantů. Nechyběla u toho ani její osmaosmdesátiletá neteř.

„Je to štěstí, že se dožila takového věku. Celý život se držela, aby si do svého stáří přinesla tento věk. Měla uspořádaný život, v rodině jsme spolu vycházeli celkem dobře, nehádali jsme se. Vozila mě ještě když jsem byla v kočárku, teď jí to oplácím,“ řekla Dagmar Urbášková.

Nic mi nechybí

Paní Musilová prozradila, že se jí v Domově pro seniory žije dobře.

„Starají se o mě dobře, nic mi nechybí,“ řekla žena, která se narodila 27. října 1910 v Zábřehu. Vyučila se jako pánská krejčová, dlouhá léta pracovala jako hospodyňka v hotelu a až do důchodu pak byla pokladní v hotelu Morava v Olomouci. Je nejmladší ze čtyř sourozenců a do 102 let žila v domácnosti sama, po úrazu je však ve chválkovickém zařízení.

„Teta děti neměla, my dvě jsme k sobě měli nejblíž. Navštěvuji ji každé úterý a bavíme se o chatě na kterou jsme spolu dřív jezdily a i v tomto věku je hodně zvědavá,“ doplnila neteř s tím, že za mlada paní Musilová jezdila taky ráda do lázní, do divadla a na koncerty. Na to prý ráda vzpomíná.

Podle ředitele Domova pro seniory Pohoda Chválkovice Jiřího Flodera je paní Marta Musilová vůbec nejstarší obyvatelkou, která kdy v domově žila.

„Paní Musilová už tolik nechodí, tolik nevnímá a potřebuje naslouchadlo. Ráda ale sleduje televizi a do svých sta let jezdila se svou neteří na chatu, takže svůj produktivní život si zachovala do vysokého věku,“ doplnil Jiří Floder.