Pro místní je to úleva. Protestovali proti tomu, aby linka fungovala ve Šternberku, navíc v blízkosti sídliště.

Vzdor byl jedním z důvodů, proč investor začal jednat o rozjetí linky na jiných místech v České republice.

„Nakonec jsme upřednostnili jinou lokalitu, kde jsme měli navíc i prostor dokončit vývoj technologie, pro což ve Šternberku nebylo vhodné zázemí,“ sdělil Eduard Wipplinger, jednatel společnosti ADI OIL.

„Jedním z důvodů je i nesouhlas a neochota části místních obyvatel a radních s námi korektně jednat a přesvědčit se o výhodách technologie,“ dodal.

Záměr bude pražská společnost realizovat v Ústeckém kraji. Investor zmínil také Plzeňský a Karlovarský kraj.

„Připravujeme také provozy a zázemí pro výrobu technologie v západních a severních Čechách,“ popisoval jednatel.

"Mohli být progresivní a první"

Šternberk je podle něj sám proti sobě, protože mohl být první lokalitou, kde by byla špičková technologie k vidění v provozu v České republice.

„Mohli se prezentovat jako progresivní město a umožnit demonstraci technologie pro řešení plastové krize jako vzor zástupcům jiných samospráv a úředníkům,“ vzkázal odpůrcům s tím, že ve Šternberku plánovala firma také výrobu a vytvoření pracovních míst ve strojírenské výrobě moderní technologie.

„Získali jsme desítky poptávek po strojích ve Skandinávii, Velké Británii či na Novém Zélandu a Austrálii, mimo jiné jsme získali ocenění ve finále soutěže Nápad Roku,“ prohlásil Wipplinger.

Starosta: Je to úleva

Podle radních Šternberk o takové prvenství nestojí.

„Je to úleva. Jsme rádi, že ve městě nebude taková výroba,“ reagoval starosta Stanislav Orság.

Podle Jiřího Beneše, jenž inicioval protestní akci, se ukázalo, že argumenty předložené jak odbornou, tak laickou veřejností a obavy, které obsahovaly, se zakládaly na pravdě.

„Investor není schopen doložit zdravotní bezúhonnost a bezrizikovost projektu, kterým chtěl hazardovat se životy občanů města Šternberka. Pro Šternberk je to výhra, ovšem tento boj budou muset absolvovat obyvatelé v jiných regionech České republiky,“ uvedl Beneš.

V době, kdy Čína přestala mít zájem o netříděný plast, se jevil nápad rozkládat ve Šternberku vyprodukované nerecyklovatelné části plastového odpadu a jejich přeměna na olej jako zajímavý.

Jako francouzský Total

Linku chtěl investor umístit do průmyslového areálu, přibližně 200 metrů od panelového sídliště.

„O této technologii jsme si zjišťovali informace a vyplynuly z toho zejména obavy a rizika. Rada města vydala negativní stanovisko, na kterém nic nezměnilo ani jednání s investorem,“ reagoval tehdy starosta Orság.

Zástupce investora následně přijel projekt „Výroba minerálního oleje Šternberk“ představit osobně veřejnosti a největším kritikům.

Odmítal, že by firma chtěla Šternberk ohrozit nevyzkoušenou technologií a poukazoval na to, že podobné provozy jsou například na Islandu či ve Španělsku.

„Francouzský Total takto zpracovává potravinami znečištěné plastové obaly a vyrábí z nich olej jako surovinu pro svůj chemický průmysl,“ argumentoval na veřejném projednání Wipplinger.

ČVUT upozorňuje na rizika

Radní se obrátili na odborníky, kteří od linky také spíše odrazovali.

Ústav procesní a zpracovatelské techniky ČVUT v Praze vytkl projektu řadu věcí a poukázal na rizika možného dopadu na životní prostředí. To největší spatřuje ve vstupní surovině a garanci toho, aby se správně vytřídila a do procesu nevstupovaly nežádoucí látky.

„Na konci pak jistě nebude neškodný minerální olej a neškodný plyn. Dalším rizikem jsou hluk a zápach, také skladovaný plyn,“ poukazovali šternberští kritici.

Firma veškeré obavy odmítla. Podle ní jde o šetrnou a bezpečnou alternativu spalování a skládkování nerecyklovatelných obalů.

Oč jde? 

Linka je určena ke zpracování nerecyklovatelné části vytříděného plastového odpadu a jeho přeměny na využitelný minerální olej. Z technologického hlediska jde o nízkoteplotní depolymerizaci při teplotách 270 až 450 stupňů Celsia.

Nejdříve dochází k mechanickému drcení plastového odpadu, poté je namletý plastový odpad veden do procesu tzv. tepelné depolymerizace, během které jsou dlouhé molekulární řetězce plastů rozkládány na krátké řetězce ropných uhlovodíků.

Surovinou pro výrobu je plastový odpad, konkrétně materiály PE, PP, PS, HDPE a LDPE v maximálním množství 348 t/rok. Projektová kapacita je 348 dní v roce a 1000 kg plastového odpadu denně. Výstupem má být 292 t minerálního oleje, který je využitelný jako meziprodukt pro výrobu chemických látek v petrochemickém průmyslu.

Odběratelem vzniklého minerálního oleje budou rafinérie.

Zdroj: Měú Šternberk