Ovšem klientů v těžké finanční situaci, kteří nakonec musejí vracet mnohdy i několikanásobek vypůjčené částky, přibývá. Potvrzují to i vytížení pracovníci poradny pro předlužené lidi v Olomouci.

„První půjčku jsem si vzala zhruba před rokem. Má matka, s níž žiju, jezdí na několikaměsíční zahraniční mise. Bohužel její zaměstnavatel se několikrát zdržel s posíláním výplaty na účet a můj příjem na pokrytí nájmu, leasingu a jídla nestačil. Půjčit si od firem, které nabízejí peníze tou nejjednodušší cestou, pro mě bylo vysvobozením,“ uvedla čtyřiadvacetiletá Olomoučanka, která si přála zůstat v anonymitě.

Nyní splácí dvě vysoce úročené půjčky soukromé firmě. Aby dokázala splácet, musela si nakonec vzít několik úvěrů i v bance.

Skutečnou lichvu těžko odhalují i odborníci, policisté a soudy. Pro běžného člověka je proto nesnadné rozpoznat, zda osoba či firma, která mu peníze půjčuje na vysoký úrok, jedná v rámci českých zákonů, nebo je už překračuje.

„Jestliže se zákazník domnívá, že mu kdokoli vnucuje půjčku s nepřiměřeně vysokým ziskem pro poskytovatele, s příliš vysokými pokutami za zpoždění splátky, případně mu nechce o půjčce podat bližší informace, doporučuji obrátit se na policii či na odborníky z poradny pro dlužníky,“ poradil manažer prevence kriminality Olomouckého kraje Michal Poláček.

Krajský úřad proto v roce 2006 rozjel akci „Nic není zadarmo – pilotní projekt prevence zadluženosti“. Tím napomohl ke vzniku olomoucké bezplatné poradny pro dlužníky SPES.

„Veřejnost má o poradenství sdružení SPES velký zájem. Poptávka zcela pokrývá jeho limitní možnosti,“ konstatoval Poláček.

ČTĚTE TAKÉ:Rada předluženým klientům: Spočítejte si, kolik zaplatíte

Na olomouckou policii se v souvislosti s lichvou obrací jen několik lidí do roka. „Je to skrytá trestná činnost a těžko se odhaluje. Oběti jsou na pachatelích často ekonomicky závislé a bojí se, že zůstanou bez koruny,“ konstatovala mluvčí olomoucké policie Marta Vlachová.

Prokázat poskytovatelům půjček, že se skutečně lichvy dopustili, je podle policistů velmi obtížné. Zákon totiž tento trestný čin definuje jen velmi obecně bez konkrétních mantinelů.

V soudní síni skončí jen minimum případů. Podle databáze olomouckého okresního soudu usedl na lavici obžalovaných někdo za lichvu naposledy v roce 2006. „Nakonec ho však stejně soud zprostil obžaloby,“ sdělil předseda olomouckého okresního soudu Michal Jelínek.

IVO OPLETAL

Jak definuje lichvu zákon:

Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, nebo peněžitým trestem. Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li tímto činem značný prospěch. Zdroj: Trestní zákon

Historie lichvy

Ve starověku pojem lichva označoval jakýkoliv příjem úroků za půjčování peněz. Židům lichvu původně zapověděla Tóra. Za jeden z nejtěžších hříchů ji označovala také řada křesťanských církevních koncilů ve středověku. V té době bylo naopak půjčování peněz na úrok jednou z mála činností, kterou mohli vykonávat Židé. V zemích Koruny české „lichvu“ křesťanům povolil až v roce 1484 Vladislav II. Jagelonský. Zdroj: Wikipedie