Jak to vypadá v lesní školce Bažinka? Podívejte se

Pohled na maringotku, která tvoří hlavní zázemí lesní mateřinky, halí od hlavní silnice zelený porost, z dálky je vidět jen chocholka bílého indiánského týpí.

Rodiče děti vodí mezi půl osmou a půl devátou a loučení se občas neobejde bez breku. To ale není případ rodiny Adamíkových.

„Syn do této školky chodí druhý rok a důvodů proč je tady, je hned několik," vysvětluje tatínek Petr Adamík.

Jeronýma vozí klubu ze Šternberka, každý týden, vždy ve středu.

„Vyhovuje nám to, že jako rodiče máme možnost mluvit do chodu školky, děti jsou hodně venku, což synovi prospívá. V zimě není tak nemocný," přemítá nad důvody.

Doplňuje ještě, že v přírodě děti najdou mnohem víc přirozených podnětů na zabavení než v prostředí, které jim uměle vytvoříme.

„V téhle mateřince syn tráví jeden v týdnu, jinak chodí do klasické školky. Má to jako takové zpestření a je velmi spokojený," dodává tatínek a otáčí se za synem. Malý Jeroným jej však nevnímá, naplno se už věnuje kamarádům.

Deštivo? Gumáky a kabátky

V zázemí maringotky tráví osazenstvo předškolního zařízení jen minimum času. Většinu dne jsou všichni na čerstvém vzduchu.

„Pokud není velký mráz nebo hodně prší, tak se scházíme venku. Rodiče přidají náhradní oblečení, podepíší docházku a děti do maringotky ráno vůbec nechodí," vysvětluje Jiřina Popelková.

Po přivítání je na řadě dopolední program. Tentokrát si děti povídají o ovoci a zelenině, něco i ochutnají. „To je patison a to je cuketa," křičí jeden přes druhého.

Na sobě mají gumáčky, tepláky, teplejší mikiny nebo nepromokavé kabátky. Obloha je zachmuřená, podle výrazu ve tváři, však malí předškoláci vypadají velmi spokojeně.

„Chceš ochutnat rajče? Tak si běž utrhnout. Ochutnáme i kukuřici?" vybízí děti druhý pedagog Michal Knitl.

V Bažince totiž pěstují na malém záhoně trochu zeleniny, ve spirále voňavé bylinky a občas děti zajdou k Popelkovým domů, na zahradu s ovocnými stromy a políčkem brambor.

Odpoledni klid v maringotce

Děti na sebe berou batůžky se svačinkou a jde se do přírody. Tentokrát budou sbírat kaštany.

„Po 11. hodině se vracíme, vždy okolo půl dvanácté máme oběd. Děti si po sobě myjí talíře a pak přichází na řadu odpočinek. Spí se v maringotce, na vyvýšené pódium se vejde až osm dětí, po rozložení celkem dvanáct. Děti spí pod spacáky," popisuje Jiřina Popelková.

Odpoledne mají kreativní část, kdy děti tvoří a okolo 15 hodiny pro ně už přichází rodiče.

Co když prší? „To jsme samozřejmě taky venku a je to zábavné. Dětem se to moc líbí, mají rády kaluže. I když musím přiznat, že zase tak moc tady neprší," směje se pedagožka.

Kombinace s klasickou mateřinkou

To, že jsou děti venku za každého počasí považuje za důležité, ovšem není to, to jediné.

„Venkovní prostor dává mnohem víc příležitostí k výchově a vzdělávání, děti věci vidí na živo. Na zahradě si mohou jablko utrhnout přímo ze stromu, budeme kopat brambory, které si pak upečou nebo si z nich vyrobí tiskátka. Ne každá rodina, která bydlí ve městě má zahradu a na ní brambory," vysvětluje žena.

Aktuálně má lesní školička třicet zapsaných dětí, většinou ale chodí ve skupinách jen dva dny nebo jeden den v týdnu. Otevřeno mají zatím od úterý do pátku.

„Rodiče kombinují naši školku s rodičovskou dovolenou nebo tradiční mateřinkou," říká Jiřina Popelková a doplňuje, že právě teď mají do Lesního dětského klubu Bažinka zápis na volná místa a od října by rádi spustili celotýdenní provoz.