Jan Šmoldas se narodil v roce 1897 v Olomouci–Hodolanech.

Podle životopisu byl po absolvování olomoucké reálky odveden na vojnu a po krátkém výcviku na východní frontu. Přeběhl k Rusům a prošel několika zajateckými tábory.

Když vznikly československé legie, přihlásil se k nim a zúčastnil se s nimi například bitev u Zborova nebo Bachmače.

V obrněném vlaku si pak s ostatními probojovával cestu domů kolem Bajkalu až po Vladivostok, odkud po cestě lodí okolo Japonska, Indie, přes Suezský průprav a Středozemí dorazili v roce 1920 do mladého Československa.

V armádě zůstal do německé okupace, kdy odešel do civilu, protože nechtěl kolaborovat.

Brzy ho však zatklo gestapo a přišlo suspendování a degradování, ztratil tedy o hodnost podplukovníka, kterou získal za první republiky.

Na svobodu se dostal po dvou letech internace, za dva roky byl však gestapem zatčen znovu.

Vězněn byl mimo jiné v Brně, na Mírově, v Breslau, ve Wohlau a na hradě Zwikau, kde ho osvobodili Američané.

Komunisté jej poslali předčasně do penze

Byl odvezen do Prahy, odkud musel do Olomouce kvůli vybombardované trati pěšky.

Rodina připomíná, že později se přihlásil do znovu zformované československé armády a v roce 1947 dosáhl hodnosti generála.

Stal se velitelem dělostřelectva v Olomouci, pak v Brně a nakonec v Trenčíně.

Ke konci roku 1949 byl jako ruský legionář stíhaný komunisty předčasně penzionován. Zaměstnání našel v podniku obchodujícím se dřevem.

Na podzim v roce 1954 ho postihl záchvat mozkové mrtvice, který způsobil ochrnutí na půl těla a ztrátu řeči.

V zimě v roce 1986 si po pádu zlomil kyčelní kloub. Několik dní po operaci dostal zápal plic, kterému 30. prosince podlehl.