„Jsem asi nejstarší aktivní dýdžej v republice. A taky čtyřnásobný dědeček,“ směje se rodák z Olomouce.

Hudba je jeho vášní. Kdy se k ní dostal, jak vzpomíná na diskotéky za socializmu nebo s jakým hrozným zážitkem se musel před dvěma lety vyrovnat? To a mnohem více prozradil Svozil v rozhovoru Olomouckého deníku.

V první řadě se musím zeptat na vaši přezdívku, která mě zaujala. DJ Grandfather, v překladu děda. Tak si asi neříkáte od mládí, nebo jo?
Nene, dříve jsem vystupoval jako Honza Svozil. Tuhle přezdívku mi vymysleli barmani ve Varně před mými padesátinami. Původně mi chtěli říkat Mr. Proper, podle jedné reklamy, v níž byl plešatý chlápek s náušnicí. Já mám náušnici taky, ale to jim neprošlo. (smích) Pak řekli, že když už jsem ten starý otec, tak budu Grandfather. A to se ujalo.

Kdy a jak jste se k dostal k dýdžejingu?
Mamka byla Rakušanka. Vozila mi elpíčka, která u nás nebyla k dostání, případně jsem si je vozil sám, když jsem tam jezdil na návštěvy. Na jedné diskotéce v roce 1978, tuším že to bylo v Ostravě, jsem se zeptal dýdžeje, jestli bych si to taky mohl zkusit, protože mě to zaujalo. Když se mě zeptali, jestli mám vlastní muziku, ukázal jsem jim svoje desky. Uznali, že mám lepší muziku než oni, a nechali mě si to vyzkoušet. Tehdy začala spolupráce s dýdžeji, která se rozvíjela v olomouckém letadle. Tam jsem se tomu začal věnovat naplno. Chvíli jsem hrával s nimi, potom se osamostatnil.

Aktivním dýdžejem jste dodnes. Dají se srovnávat diskotéky v minulém režimu s těmi dnešními?
Když jsem začínal, disko ještě nefrčelo. Hrávala se rocková muzika. Hlavně na agitačních střediscích. Dostupnost muziky u nás byla dost omezená, takže jsem pouštěl více či méně známé hity od slavných kapel jako Nazareth, Sweet nebo Creedence Clearwater Revival. Lidé byli vděční za jakoukoliv cizí muziku. DJové sice měli nařízeno hrát převážně česky, ale když měl člověk známosti, dalo se to trochu šidit. Pouštěl jsem světovou muziku, v Rakousku se dala koupit. Nebo díky známým jsem měl k dispozici podpultovky.

Bony mám dodnes v peněžence

Určitě někdo hlídal, co pouštíte. Jak probíhala kontrola?
Musel jsem na přehrávky, stejně jako kapely. Odevzdával jsem playlist, kde byl seznam skladeb. Co to je, od koho to je, stručné info o dané kapele, interpretovi. V tom se vyznám, mám doma různé hudební encyklopedie a za ty roky už něco vím. Jako DJ jsem musel mít 75 procent české a 25 procent zahraniční muziky. Ale jak už jsem řekl, když člověk měl známé na kulturním středisku, přivírali oči a my to hráli obráceně. Lidé si tehdy nevybírali a byli vděční opravdu za všechny zahraniční nahrávky.

Za kolik jste pořizoval desky?
Takový ten normální plat býval 1200, 1300 korun. Malá deska se dvěma skladbami u nás stála 12 korun, ovšem v zahraničí až pětistovku. Takže jsem si koupil dva singly a byl bez výplaty. (smích) I technika byla v té době drahá. Kdo měl tranzistorové rádio, byl neskutečně in. My, co jsme tehdy hráli, jsme měli různé kontakty a mohli si dovolit nakupovat v Tuzexu. Bony mám dodnes v peněžence.

V Olomouci a okolí jste legenda. Kde všude jste hrával?
Působil jsem nejen v krajském městě, ale na různých místech regionu i mimo něj. Ale spjat jsem hlavně s Olomoucí. Začínal jsem v baru v letadle, které stávalo u plaveckého stadionu. Arx, Seliko bar, Viola, Varna. V podstatě ve všech klubech ve městě. Třeba v Panoramě bývalo tak narváno, že diskotéka začínala v 15 hodin, ale kdo si nevystál frontu už od poledne, měl smůlu. U šaten byla hospoda a štamgasti měli problém se dostat dovnitř. Jelo se na dvě etapy. V 19 hodin se mladí vyházeli a do půlnoci byla diskotéka pro starší, aby se dostalo na další zájemce.

Vyzdvihl byste něco ve vaší více než čtyřicetileté kariéře dýdžeje?
Jsem pyšný a hrdý na Československou sociální party ve Varně. Akci jsem založil a dodnes jsou jí vyhrazeny čtvrtky. Mejdan v retro stylu lidi láká a baví. Taky jsem navázal kontakty s legendami fotbalové Sigmy, zahrál si po boku hudebních hvězd. Kamarádím se například s Drulákem, Rozehnalem, Laudou, jako dýdžej jsem doprovázel Michala Davida, Drupiho, Lucii Bílou, Turbo nebo Josefa Laufera. Teď se chystám na vystoupení se skupinou Holki. Nechci se chlubit, ale člověk si v takových chvílích uvědomí, že přece jen něčeho dosáhl.

Přežít syna? Nejhorší zážitek života!

Je vlastně dýdžejing vaším koníčkem, nebo i zaměstnáním?
Zaměstnání, dá se říct. Hraji téměř každý den. Podle zakázek, ale v neděli ne, tu mám vyhrazenou na odpočinek. Kromě diskoték pouštím muziku i na svatbách, oslavách, firemních večírcích a podobných akcích, které i zvučím. Člověk ovšem musí hrát pro lidi, ne pro peníze. K tomu jsem vždycky vedl i svého syna. Když DJ hraje pro lidi, je žádaný a vydělá si. Díky tomu stihl za večer třeba tři diskotéky a za dvě hodiny hraní si vydělal víc, než jiní dýdžejové za celý večer.

Takže syn jde ve vašich stopách?
Ondra hrával pod přezdívkou DJ Andre. Byl hodně úspěšný a oblíbený. Jako každý otec, hodně jsem pro svého syna dělal. Snažil jsem se mu co nejvíce ulehčit život, vyšlapat cestičku. To se povedlo. Pak už ji nepotřeboval, vyšlapal si vlastní. Byl fakt dobrej!

Byl, hrával. Proč ten minulý čas?
Měl těžkou cukrovku. Bohužel, dostal embolku a 7. září 2017 zemřel. Nedožil se svých jedenatřicátých narozenin, které by oslavil 11. října. Na jeho počest pořádáme v Bocca Clubu Olomouc v pátek 11. 10. akci s názvem Ibiza Night. Představí se tam dýdžejové, se kterými Ondra hrával.

To je mi líto. Přežít vlastního syna musel být šok.
Nejhorší zážitek mého života! Chtěl jsem všeho nechat, ale díky lidem okolo sebe jsem tohle období překonal. Já jsem desítky let v invalidním důchodu. Nikdy jsem neměl dluhy, ale rád jsem utrácel a užíval si života. Syn to měl úplně stejně, taky si užíval. Kouřil, příležitostně se nevyhýbal alkoholu. Bohužel, vybralo si to svoji daň. Na ruce mi ho připomíná tetování, v telefonu mám jeho fotky a na vyzvánění melodii, kterou měl rád. Nikdy nezapomenu.

Nechci být jen uprděnej stařík

Je DJ Grandfather skutečně dědečkem?
Co se týče vlastních dětí, mám ještě jednoho syna. S předchozí ženou jsem se rozvedl a našel si novou přítelkyni. Seznámili jsme se ve Varně u písničky Šrouby a matice od Mandrage, naše snubní prstýnky pak měly podobu šroubu a matice a byly zašroubované v sobě. Před pěti lety jsme se vzali. S ní jsem „zdědil“ další dva kluky a holku. Díky tomu jsem dneska už čtyřnásobným dědečkem.

Z předčasného důchodu brzy vplujete do starobního. Budete pořád rozdávat radost v klubech?
Jasně! Dokud mi bude tělo sloužit, nepřestanu s tím. Nechci být jen uprděnej stařík, co je někomu pro smích. Snažím se jít s dobou, přizpůsobovat techniku. Desky jsem vyměnil za cédéčka, využívám mobil, kouř i barevná světla, kromě starých hitů pouštím také novinky. Hudba je můj život.

Na akcích se přizpůsobujete mladým. Jakou muziku ale máte vy osobně nejraději?
Miluji americké country, zahraniční i český rock a disko. Namátkou Led Zeppelin, Suzi Quatro, Creedence Clearwater Revival, Slade, Abba, Katapult… Poslouchám i pouštím de facto všechno, na co se dá tancovat, kromě stylu Drum and Bass (DnB). Jednu dvě písničky jo, ale spíš DnB úpravu nějakého hitu. Jinak by mě to nenaplňovalo.