„Na jaře to byl úplný šok,“ vzpomíná na první vlnu lockdownu. Po letním rozvolnění ale přišla další rána a Pavol Jablonický tak už sedmý týden v kuse nemůže podnikat a zároveň provozovat svůj celoživotní koníček. „Máme zavřeno a já celý den sedím doma. Chodím se tam občas podívat, vyvětrat. Snažíte se pořád přemýšlet, co s tím, ale nedá se udělat vůbec nic. Fitko nenahradíte výdejovým okýnkem. Jsme na nule, v totálním minusu,“ líčí 57letý slovenský rodák. „Je to smutná doba. Máte platby, chcete nějak žít, je to vaše živobytí.“

Přeci teď nepůjdu péct cukroví

Za dvacet let si jako vyhlášený osobní kouč získal širokou klientelu.

„Celý život jsem se tomu věnoval. Mám mezinárodní trenérskou jedničku, jsem mistr světa, v tomhle jsem odborník. Nepůjdu teď místo toho péct cukroví,“ ujišťuje.

Fitness sektor postihla nebývalá krize, která může přetrvat. Vláda sice hovoří o rozvolňování opatření od příštího týdne, situace posiloven se ale podle odborníků bleskově nezlepší.

„Nevyděláváte, myslíte na konec měsíce, protože zas máte nějaké platby. Pak budete čekat, co vám stát vrátí. Musím žít z úspor, je to bezvýchodná situace,“ popisuje Jablonický chmurné myšlenky.

Klienti chtějí cvičit

Týdny zavřené posilovny jsou podle Jablonického vážný problém.

„Klienti mi volají, ptají se a vyzvídají, kdy otevřeme. Doktoři mi posílají lidi, kteří jsou po operacích a na rehabilitaci, abych s nimi cvičil. Jeden známý mi volal, že má vyměněné kyčelní klouby a potřebuje cvičit. Že nemůže sedět doma a běhat v zimě venku taky ne. Ale co mu na tohle můžu říct?“ ptá se Jablonický.

Podobně jsou na tom i profíci.

„Ptají se, jak se mají připravovat na soutěže. Ale rady přes telefon jsou na nic. Stejně jako nejde psát tréninky a stravu na dálku. Když toho člověka nevidíte, tak jak mu to můžete napsat?“ vysvětluje Jablonický zoufalou situaci.

„Pořádám kurzy, dělám trenérskou školu. To všechno šlo pryč. Najednou nevyděláváte. Klienti vám volají a vy nevíte, jak jim máte poradit.“

Podpora pomáhá

Jednatel olomouckého Profi studia měl na letošní rok zcela jiné plány.

„Chtěl jsem udělat i částečnou rekonstrukci, ale bohužel jsem dával peníze státu. Něco mi vrátili, ale pořád jsem přicházel o peníze a měl jsem zavřeno. Jste bezbranný, jste bezmocný, nevíte, co máte udělat,“ krčí rameny.

Jablonického alespoň podpořili klienti a známí.

„To bylo fajn. Lidi a známí mi takhle ulehčili po finanční stránce. Jenže po té psychické? Říkají: Pavlí, to bude dobré… Ale já jsem pořád na čekačce,“ vysvětluje. „Ale nenabrečím nic,“ uvědomuje si.

„Nechci nadávat na stát, protože je to všechno nastavené tak, že nikdo nepočítá, že bude nějaký koronavirus. Ale je u nás opravdu hodně lidí, kteří nemají dobrý spánek,“ říká k současné situaci.

Mistr světa z let 1987 a 88, dlouholetý profesionál, šestinásobný účastník Mr. Olympia, trenér I. třídy a jediný československý kulturista, který porazil Ronnieho Colemana, tak vyhlíží slibované rozvolnění a návrat do milovaného prostředí.

„I když jsem vyučený letecký mechanik, tak teď se cítím, jako když děcku vezmete hračku,“ dodává smutně Pavol Jablonický.