Odpověď je samozřejmě složitá, tak jako je složitý a mnohovrstevnatý kulturní život v Olomouci. V něčem je skvělý, jinde se naopak už dnes ukazují temné obrysy budoucích krizí a zásadních problémů.

Nejdřív to pozitivní. Dny evropského dědictví 2018 ukázaly, jaký potenciál Olomouc nabízí a jak dokáže žít.

Z kdysi komorní události, která byla založena na zpřístupnění málo známých památek, se DED vypracovaly v silného konkurenta červnových Svátků města Olomouce.

Dalo by se říct, že tak, jako Svátky města letní kulturní sezonu zahajují, Dny evropského dědictví jsou jejím přinejmenším rovnocenným vyvrcholením. Je nepopiratelné, že rozsah i úroveň DED rok od roku stoupá.

Pokud vás baví kulturní dění, zajímá olomoucká historie a jste rádi tam, kde se něco děje, na začátku září máte jeden velký problém – jak to všechno stihnout.

Program byl vážně nadupaný. 

„Velkým milníkem ve vývoji Dnů evropského dědictví byl rok 2013, kdy Olomouc vyhrála v soutěži o pořadatelství národního zahájení této události. V tom roce jsme chtěli co nejlépe reprezentovat město a tak jsme tedy pojali celou akci velkolepě. Myslím, že od té doby už laťka určitě dolů nešla, naopak se každý rok snažíme přidávat něco nového,“ vzpomíná Radim Schubert, vedoucí oddělení kultury olomouckého magistrátu a jeden z hlavních „hybných duchů“ této prestižní akce.

Pohled do programu potvrzuje, že jeho hodnocení nepřehání.

Vedle zpřístupnění skoro osmdesáti památek i moderních, málo známých objektů byla i spousta dalšího. Mimochodem, o prohlídky některých objektů byl takový zájem, že absolutně nestačily kapacity organizátorů.

Ve městě se ale odehrávaly i koncerty pod širým nebem, a to hned po pět večerů v řadě, užít si lidé mohli třeba oslavy 85 let od otevření kina Metropol. Ti, které nadchla chobotnice v jezírku v parku či žraločí ploutev v aleji, zamířili na vernisáž související výstavy moderního sochařství v nově otevřené historické oranžérii.

Výtvarno ve veřejném prostoru - velké téma pro Olomouc

Další ročník čím dál tím respektovanějšího Street Art Festivalu městu opět zvýšil prestiž mezi mladými neformálními výtvarníky a Olomoučanům přidal i další dvě originální a výrazné nástěnné „malby“ neboli murály. Jeden si můžete prohlédnout v proluce v Denisově ulici, druhý na Kamenném mlýně…

„Právě festival street artu považuji za velký přínos. Díky němu je Olomouc pro tuhle specifickou výtvarnou scénu hlavním městem Moravy a Olomoučanům tak pravidelně přibývají výtvarná díla mural artu ve veřejném prostoru. To je z mého ohledu perfektní vývoj,“ dodává Radim Schubert, který považuje výtvarno ve veřejném prostoru za velké téma pro Olomouc jako někdejší centrum středoevropské kultury. Ano, i s chobotnicí či žralokem v parku to má leccos společného…

Pozitivem je i pomoc místním kreativním lidem.

„Poprvé jsme dali speciální prostor kapelám z Olomouce a blízkého okolí, aby předvedly své umění na pódiu letního kina a soutěžily o to, která z nich pak vystoupí v hlavním programu v sobotu na Horním náměstí,“ říká Radim Schubert.

Vítězná kapela navíc natočí na účet města i profesionální videoklip. 

Podpora regionálních kulturních aktivit, jako byla právě soutěž místních kapel, ovšem otevírá i otázky, které jsou už o dost méně příjemné. Jde o to, jak to vlastně v Olomouci je a bude s podporou takzvaně velké i té méně oficiální části kulturního života.

„Na podporu kultury jde v Olomouci skoro deset procent městského rozpočtu. To určitě není málo,“ říká Jan Holpuch, který toto téma otevřel na posledním jednání městského zastupitelstva.

„Obávám se ale, že se tady stále víc rozevírají dvoje nebezpečné nůžky. První z nich vidím v tom, kolik na provoz velkých kulturních institucí, jako je Moravské divadlo či Moravská filharmonie, vydává město, a kolik na ně na druhé straně přispívá stát nebo kraj. Pro ilustraci, v roce 2017 stál provoz Moravského divadla městskou kasu 114 milionů, ze státního rozpočtu dostalo divadlo milionů osm, z kraje přišlo pouhých 1,2 mil. korun. Vzhledem k tomu, že divadlo i filharmonie jsou instituce s výrazně nadregionálním významem, je to jasná výzva pro kraj a ministerstvo kultury, potažmo i pro současného ministra kultury,“ vysvětluje Jan Holpuch.

Financování olomouckých divadel? Nevyvážené

Druhé nůžky se podle mínění Jana Holpucha rozevírají mezi financováním tradičních kamenných institucí a menších kulturních subjektů.

„V olomouckém kulturním životě hrají stále významnější roli menší uskupení a projekty, ať už jde o Tramtarii, Divadlo na cucky nebo třeba Divadelní Floru. Financování tomu ale vůbec neodpovídá. Když jste se v roce 2017 vypravili do divadla Tramtarie, přispělo vám město na vstupenku částkou 116 korun. V Moravském divadle je to 1 084 korun. Skoro desetkrát tolik,“ konstatuje někdejší kulturní náměstek Holpuch.

Jeho řešení?

„Jsem přesvědčen, že musí přijít hlubší systémová změna. Její součástí by mělo být víceleté financování významných kulturních projektů spojené s koncepčnější diskusí. Jde o to, aby ti lidé, kteří za pořádáním zajímavých kulturních akcí stojí, měli jistotu, že nebudou následující rok zcela bez prostředků,“ vysvětluje Jan Holpuch. Tu zatím v Olomouci nemají.

Při pesimistickém vývoji by totiž za pár let šla drtivá většina městských „kulturních výdajů“ do velkých kamenných zařízení, jejichž náklady skutečně pravidelně rostou.

Zanedbatelné drobky z této kapitoly rozpočtu by si pak mezi sebou formou nahodilého výběru rozebíraly všechny ostatní kulturní scény ve městě.

Snadno si lze domyslet, že by to dost pravděpodobně každého rozumného šéfa malého divadla či pořadatele festivalu po čase přestalo bavit a nasměrovalo jej to z Olomouce někam jinam. Zatím se tomu dá zabránit.