Vlivem hospodářské krize, která zasáhla i Česko, a propouštění s ní spojeném se jeho tržby propadly na polovinu. Dopady ekonomické recese více či méně pociťují i ostatní cizinci z Asie, kteří v Olomouci prodávají oblečení nebo provozují restaurace.

Tržby jsou o polovinu nižší než dříve

„Lidé utrácejí míň. Před krizí byly tržby lepší, teď je máme o 50 procent menší,“ popisoval muž, který prodává oblečení na olomoucké tržnici.

O tom, jak se mu v době ekonomické recese daří, nejprve moc mluvit nechtěl. Pak se ale rozpovídal.

Od devadesátých let jeho živnost prosperovala. V roce 2007 ale začal pociťovat tlak supermarketů.

„Oblečení tam nemají levnější, ale lide tam pod jednou střechou nakoupí i další věci, nají se. Stráví tam třeba půl dne,“ uvedl Ngujen Keny. Letos je však situace ještě horší.

Na ceně zboží se dá domluvit

„Lidé nemají práci a šetří. Je to hodně znát,“ sdělil.

S konkurencí a nepřízní ekonomiky bojuje snižováním cen.

„Jasně, že musíme zlevňovat. Zákazníkům dáme najevo, že se na ceně domluvíme. I tak je to ale špatné. Neříkám to jenom já, ale i ostatní. Samozřejmě, že záleží na místě, kde prodáváte, jak je frekventované a atraktivní, ale krizi pociťujeme všichni,“ popisoval Vietnamec.

Do tisíce kilometrů vzdáleného Vietnamu se ale vrátit nechce. I když úplně kategoricky to neřekl:

„Záleží, jak se bude krize vyvíjet. Líbí se nám v Olomouci, děti tady chodí do školy. Teď se nám daří špatně, ale doufáme, že se to zlepší,“ popisoval muž, který byl doma velkým sportovcem, závodil v judu a karate, vystudoval tělocvik na univerzitě.

„Tady to dělat nemohu. Nemám na to čas,“ poznamenal Nguyen Keny.

Někteří z vietnamských obchodníků nebyli doma přes dvacet let

Z peněz, které v Česku vydělá prodejem oblečení, podporuje rodinu v Asii.

„Posílám domů dolary, podle toho, jak se mi daří, někdy více, někdy méně. Musím zaplatit nájem a uživit rodinu, taky to nemáme jednoduché,“ popisoval Vietnamec pocházející z městečka 40 kilometrů od Hanoje.

„Tady se přes momentálně špatnou dobu žije pořád lépe než tam. Všechno je tady lepší, i když musíme hodně pracovat – v pondělí až pátek od šesti do pěti, v sobotu od šesti do dvou a o víkendech jezdíme na burzy nebo poutě. Ve Vietnamu bychom ale pracovali mnohem více a vydělali méně,“ líčil živnostník.

Domů se za jedenáct let dostal třikrát, pokaždé tak na měsíc.

„Někteří ale nebyli doma dvacet let. S rodinami si telefonujeme, jsme ve spojení přes internet, takže zprávy o sobě máme,“

Krizi pociťuje i majitel čínských restaurací

O krizi mluví i Číňan Suping Zhan, kterému v Olomouci patří dvě luxusnější restaurace.

„Lidé asi šetří, protože na večere chodí méně, stejně tak o víkendech. Drží nás obědy,“ popisoval jednačtyřicetiletý podnikatel.

„I my musíme trochu šetřit. Domů však jezdím jednou za rok a rodině finančně pomáhám. Letos za nimi zase pojedu, asi v létě,“ uvedl cizinec, jehož rodina žije nedaleko Šanghaje.