Byl to už druhý termín – první padl, protože v Karlově u Paseky zkolabovala rolba. Čtyřiaosmdesátiletý Antonín Kryl musel pod porouchaný stroj, přestože jej schvátila horečka.

Navíc do Karlova bych se nedovolala. Mobily jsou v údolí zbytečné. Mlha se naštěstí rozpustila už v Pasece a když jsem na kopci nedaleko Sovince vyjela z lesa, nabídl se mi pohled jako z pohádky - malebné údolí s chatovou osadou přikryté třpytivou sněhovou peřinou a nad ním blankytně modré nebe.

Zima, o jaké se lyžařům v Nízkém Jeseníku v posledních letech jen snilo.

Jak to dopadlo s rolbou? Podařilo se ji opravit?
Ani se neptejte! Jednu závadu jsme odstranili a druhá přišla. Praskla nám hadice od chladiče. Dělali jsme do noci. Bylo před víkendem a museli jsme svah upravit. Nešlo čekat. Bohužel rolba už něco pamatuje.

A jste na to sám…
S vnukem. Ten den jsem měl navíc teplotu. I tak jsem musel lehnout pod rolbu a jednu i druhou závadu opravit. Dělám to však rád, aby chataři měli možnost si zalyžovat, když jsou dobré podmínky.

Letos je krásná zima. Kolikátou lyžařskou sezonu jedete?
Poslední roky jsme moc nejeli, protože nebyl sníh… Vlek jsem spustil v roce 1971.

Těžké ale krásné začátky

Můžete přiblížit, jak tehdy Karlov vypadal? A jak jste se vůbec o skrytém údolí dozvěděl? Říká se, že vzduch je tady jako v Karlově Studánce, a proto před více než sto lety dole v kopci postavili plicní sanatorium..
Hledal jsem pěkné místo, kde bych postavil chatu pro rodinu. Jsme z Litovle. Karlov jsme znali, jezdili jsme sem na výlety a v zimě lyžovat – šlapali jsme do kopce a jezdili. Tak jsme zůstali a s kamarády začali stavět. Šest nových chat. Sami jsme kopali základy. V údolí tehdy nebyla rozvedena elektřina, takže žádná míchačka, ale všechno rukama. Elektřinu jsme si natáhli později z rozvodny u kostela. A jak to tady vypadalo? Všelijak. Skoro jako po válce. Osadu jsme nejprve museli dát do pořádku. V sobotu se dělala brigáda a v neděli jsme si stavěli chaty. Budovali jsme požární nádrž, čistili obecní studnu, která byla zanesena. Rozdělili jsme se na čety a každá měla své úkoly. Dělali jsme vše s chutí a měli z toho radost. Po práci se posedělo u ohně.

Vlek jste budoval vy sám?
S kamarádem Ladislavem Müllerem. Měl jsem svářečku a v dílničce jsem vyrobil kotvičky. Laďa sehnal převodovku. Byla starší, takže jsme ji nejprve museli opravit. Pak se postavil vlek. Kdo přišel, pustil si ho a lyžoval. Velký problém nastal, když prasklo lano…

Měl jste zkušenosti z Petříkova, kde jste se podílel na výstavbě velkého vleku. Určitě jste si poradil i s prasklým lanem, nebo ne?
Upletli jsme nové. Dole na cestě jsme ho dali dohromady a utahovali ve svěráku.

Sami?
Sehnal jsem knížku, kde bylo schéma, jak na to. Koupil jsem dráty, ty jsme obnažili a splétali lano – jedna délka 200 metrů. Byli jsme tehdy s Laďou mladí a měli elán. Hned následující zimu se mohlo opět jezdit. Lyžování v Karlově bylo vyhledávané. Jezdily sem školy, například z Uničova. Tehdy byly jiné zimy než poslední roky. Čtyři roky jsme nelyžovali, až letos.

Kotvičky nahradily talíře

Kotvičky, co se pamatuji, nebyly pohodlné a myslím, že ani moc bezpečné. Převrat přinesly talířové vleky, kdy jste v Karlově přesedlali na „pomu“?
Ještě jsme jednu sezonu jezdili na kotvičkovém vleku a už jsem byl přichystán na pomu. Vykopali jsme elektřinu nahoru na kopec, celých 220 metrů, postavili všechny sloupky. V roce 2001 jsme pomu spustili. To už tady bylo přes 200 chat.

Tehdy jste byl i předsedou Osadního výboru?
Ano, ale už jsem toho měl moc, tak jsem pak přesvědčil Pavla Nováka (známý zpěvák z Přerova, který zemřel v roce 2009), aby to vzal po mně. Byl to správný chlap.

Ve kterém roce jste vybudovali osvětlení pro večerní lyžování?
V roce 1997 jsme si poprvé rozsvítili na sjezdovku. V roce 2002 jsme pak spustili malý vlek pro děti. Od té doby se tady naučilo lyžovat hodně dětí. Naposledy, když jsem byl v nemocnici, se na mě obrátila sestra, že mě přece zná. Vzpomínala, jak u nás naučila lyžovat svoje děti. To mi udělalo velkou radost.

Sám ještě sedáte do rolby?
Letos už ne. Naučil jsem to vnuka. Moc mi pomáhá.

Vzpomínáte ještě, jak jste upravoval svah pro lyžaře, když ještě nebyla ani první rolba, kterou jste udělal společně s kamarádem?
S manželkou jsme si nasadili lyže a ušlapali sníh na sjezdovce (úsměv). Do jedenácti hodin, někdy klidně do půlnoci jsme šlapali.

Manželka vám s lyžováním v Karlově hodně pomáhala a stále pomáhá. Je až dojemné, že jste po ní pojmenoval chatu – Jarmila..
I teď, když jsem měl před týdnem teplotu a musel jsem lehnout na zem pod rolbu, abych rozdělal kus motoru. Tyto situace jsou dost náročné. Vše ztěžuje, že tady není signál. Mám někdy jeden dílek v koutě jediné místnosti v chatě, ale když začnu volat, ztratí se signál a je po domluvě. Většinou komunikuji přes esemesky. A když mi někdo zavolá, odpovědi se kolikrát dočká až na druhý den.

Můžete zavzpomínat na první rolbu?
Udělali jsme si ji s Laďou Müllerem v roce 2001. Dá se říct, že na koleně. Sehnali jsme motor ze škodovky 120, převodovky jsem vyrobil. Pásy jsem taky udělal. Pak se podařilo sehnat „novou“ rolbu, která jezdila na Paprsku. I na tu novou, velkou jsme ovšem museli udělat nové pásy.

Zasněžování? Sen

O umělém sněhu neuvažujete? Jsou pro zasněžování v Karlově podmínky?
Na tom jsem pracoval dlouho. V lomu, tady kousek, byla voda. Pamětníci říkali, že hasiči ji kdysi chtěli vyčerpat, a nevyčerpali. Sehnal jsem proto čerpadlo a vodu vypustili. Za měsíc tam nateklo jen to, co napršelo. Byla to slepá cesta. O mých pokusech se však zanedlouho dozvěděl odborník, co vyrábí zasněžovací technologie. Sám jsem už hodnou chvíli zvažoval zasněžovací tyče. Neměl jsem však pořád vodu. Řešení by v Karlově bylo, podobně jako v Kladkách i jinde, a to vybudovat retenční nádrž.

Takže příští rok?
Už ne.

Proč? Kdoví, zda bude příští zimu nějaký přírodní sníh…
Počítám, že tento rok skončím. Buďto to prodám anebo ponechám jako rodinný vlek. Je mi čtyřiaosmdesát let a zase se ozvalo koleno. Musím na operaci. Taky kolem za ty roky vyrostla velká konkurence. Řekl bych, že toto je moje poslední sezona u vleku. Ale zima stojí za to. A když je navíc počasí jako dnes, je to nádhera!

KARLOV
(Nadmořská výška 565 - 615 m)
Sjezdovky: modrá 220 m, dětská 80 m
Umělé osvětlení pro noční lyžování
Dětem je k dispozici lanový vlek
K dispozici rychlé občerstvení.
V provozu lyžařská škola