Přízemní nemovitost s obytným podkrovím stojí na svém místě zhruba od 2.světové války. V době, kdy se do něj přestěhoval současný vlastník, měl za humny pole.

„Jsme tady od roku 1988. Za námi nebylo nic. Směrem k městu stál ještě dříve další domek, který musel ustoupit budované tramvajové trati," vzpomínal Karel Bříza, majitel kovářské firmy, která v domku v Čajkovského ulici sídlí.

Ještě před pár lety s rodinou v domě také bydlel.

„Stěhovali jsme se před čtyřmi lety. Výstavba kolem nám znepříjemňovala život a už jsme se tu necítili dobře," sdělil kovář.

„Utopená“ kovárna mezi bytovými novostavbami na ulici Čajkovského

„Utopená" kovárna mezi Hraniční ulicí a nákupními centry na Horním lánu. Autor: DENÍK/Jiří Kopáč

Nakonec na dohodu kývli

Rodinný domek postavili na okraji Olomouce rodiče jeho manželky a stejně jako jeho paní i on si k němu vytvořil citové pouto. Postupně si jej navíc vyspravili.

Dlouho se proto bránili tomu, že nemovitost prodají. Tlaku investorů vzdorovali.

„Nakonec jsme se dohodli. Dům přijde zbourat," popisoval aktuální situaci v Čakovského ulici.

Investor nabídl kováři směnu za objekt v Blatci u Olomouce, který zároveň opraví.

„Jde o bývalou kotelnu. Na dohodu jsme proto kývli," doplnil Karel Bříza.

Na to, že ve vedle vysokých moderních staveb působí osamocený domek se sedlovou střechou nepatřičně, poukazují i kovářovi zákazníci.

„Samozřejmě vnímají, jak výstavba postupuje. Dříve to však vypadalo úplně jinak," povzdechl si.