Výslechem svědků pokračovalo ve středu u olomouckého Okresního soudu hlavní líčení s Hanou Martínkovou, která v březnu 2009 vypracovala znalecké posudky na Edelmannův palác v majetku města a pozemek ve vlastnictví Miroslava Barneta v proluce u Muzea umění.

Státní zástupce Petr Matoušek ji viní z toho, že cenu paláce záměrně snížila a cenu parcely naopak nadhodnotila.

Pokud by tehdy ke směně paláce a pozemku došlo, utrpělo by město Olomouc škodu 24,3 milionu korun.

Za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku ve stadiu pokusu Martínkové hrozí až deset let vězení.

Ve středu u soudu vypovídala bývalá náměstkyně primátora Hana Kaštilová Tesařová, která tehdy měla na starosti majetkoprávní záležitosti města.

Ředitel Muzea umění Pavel Zatloukal podle ní přišel v únoru 2009 za primátorem se žádostí o pomoc při získání dotace na Středoevropské fórum (SEFO).

„Na přípravu směny Edelmannova paláce za parcelu v Denisově ulici jsme měli jen měsíc. Běžně se podobné majetkoprávní věci řešily půl roku. Tehdy však musela být žádost o dotaci na SEFO podaná na ministerstvu kultury do konce března 2009. Dnes už si nevzpomenu, kdo tehdy ty tři znalce na vypracování odhadů paláce a pozemku vybral,“ uvedla Kaštilová, která je nyní zaměstnaná jako vedoucí správního úseku Technických služeb města Olomouce.

Potvrdila, že s Miroslavem Barnetem se zná už léta, protože je to dobrý přítel jejího manžela.

„Tykám si s ním, ale vídáme se zřídka. Při hlasování jsem se podjatá necítila. Primátor mi řekl, že když nejsem Barnetova příbuzná, pak hlasovat v této záležitosti můžu,“ dodala Kaštilová.

Na auto mi kreslili různé obrazce

Majitel parcely v proluce v Denisově ulici Miroslav Barnet u soudu tvrdil, že na jejím prodeji nechtěl nic vydělat.

„Chtěl jsem těch 9,5 milionu, co mě stála. Město na směnu spěchalo. Nabídli mi tři domy, domluvili jsme se na Edelmannově paláci. Bylo mi úplně jedno, kdo bude dělat znalecké posudky. Celá kauza mě velmi poškodila. V médiích ze mě udělali člověka, který okradl město. Lidi mi pak na auto kreslili různé obrazce,“ vzpomněl Barnet.

Parcelu v Denisově ulici dodnes neprodal.

„Měl jsem na ni asi deset zájemců, jeden mi nabízel 20 milionů,“ poznamenal Barnet.

Soudní znalec Petr Podsedník, kterého město jako prvního v pořadí oslovilo se žádostí o znalecký posudek uvedl, že zakázku tenkrát odmítnul kvůli nedostatku času.

„Pracuji na plný úvazek a odhady dělám jako vedlejší činnost. Termín 14 dnů bych nebyl schopný dodržet, potřeboval bych na vypracování odhadu aspoň měsíc. Nevím, proč mě město oslovilo, nikdy předtím ani potom jsem pro ně žádný odhad nedělal,“ řekl Podsedník.

Majitelem jedné z několika dotčených parcel pro plánovanou výstavu SEFO byl také majitel olomoucké realitní kanceláře Jan Navrátil.

Muzeum umění mu za pozemek v proluce nabídlo budovu Zenitu a dům v Kateřinské ulici. Navrátil zpočátku chtěl za parcelu peníze, ale po dvouletém vyjednávání na směnu přistoupil.

„Dnes vlastním jen dům v Kateřinské, Zenit jsem už za 33 milionů prodal,“ sdělil Navrátil.

Tvrdili, že jsme hamouni

Další parcelu v proluce vlastnila také Miroslava Nácarová s manželem. Muzeum umění s nimi začalo vyjednávat na podzim 2007, později sepsali smlouvu o smlouvě budoucí na částku 7 milionů korun.

V únoru 2008 jim ale Muzeum oznámilo, že suma 7 milionů korun na ministerstvu neprošla a nabídli směnu parcely za bytový dům na Černé cestě, za budovu Zenitu nebo za dům v Kateřinské ulici a doplatek. Tyto nemovitosti tehdy vlastnil stát.

„Líbil se nám dům v Kateřinské, byli jsme si ho i prohlédnout. Pak nám však z muzea zase oznámili, že směnu tohoto domu neschválili a nabídli nám zase jiný dům v Kačení ulici a doplatek. Dozvěděli jsme se, že dům v Kateřinské mezitím přislíbili majiteli realitní kanceláře Janu Navrátilovi. Cítili jsme se tím podvedeni a už jsme s muzeem nechtěli dál jednat. Neustále nás tlačili k nižší ceně, pošpinili nás i na tiskové konferenci, kterou svolali. Tvrdili tam o nás, že jsme hamouni a odmítáme s nimi spolupracovat,“ uvedla Nácarová.

Poté se manželům ozval Miroslav Barnet a nabídnul 9,5 milionu.

„Parcelu jsem původně chtěla prodat Muzeu umění, psala jsem kvůli tomu i dopis na ministerstvo kultury, ale vůbec nám neodpověděli. I to byl jeden z důvodů, proč jsme ji v září 2008 prodali Barnetovi,“ řekla Nácarová.

Vyslechnou znalce a odhadce

Jako svědek u soudu vypovídala také Jana Vohralíková, která do února 2009 pracovala na ministerstvu kultury. Měla na starosti evropské fondy a přípravu projektů včetně toho na SEFO. Pro získání dotace bylo podle ní klíčové, aby Muzeum umění bylo vlastníkem všech dotčených parcel.

„Vím, že problémy s výkupem pozemků začaly už na podzim 2008. Na to, aby si muzeum vyřešilo majetkové vztahy ohledně potřebných parcel však mělo přibližně rok času,“ sdělila Vohralíková.

Soud pokračuje ve čtvrtek 2. února výslechem znalců a společností, které se zabývají odhady a oceňováním nemovitostí.

Hana Martínková ocenila v březnu 2009 Edelmannův palác na 38 milionů korun, cenu parcely v proluce v Denisově ulici stanovila na 9,5 milionu.

Miroslav Barnet by podle tehdy uzavřené smlouvy palác získal za 38 milionů, parcelu o rozloze téměř 400 metrů čtverečních by poskytl městu a doplatil dalších 28,5 milionu.

Smlouva měla platit jen v případě, že by Muzeum umění získalo dotaci na SEFO. To však se svým projektem neuspělo a dotaci nezískalo. Město Olomouc u soudu žádnou škodu neuplatňuje, protože směna paláce za pozemek nikdy neproběhla.