Na Hané načíná obránce Olomouc svůj třetí kalendářní rok. V lednu 2019 přišel do mužstva, které bylo v nelehké situace a s přehledem ho dokormidloval k záchraně. V další sezoně pak dokonce navlékl kapitánskou pásku, ale taky se potrápil s nepříjemným svalovým zraněním. V aktuálním ročníku mu přibyla konkurence nejdřív v podobě Romana Hubníka a pak i Florenta Poulola. Na podzim často plnil roli náhradníka. V posledních zápasech v základu zase nechyběl a věří, že by se Sigmou mohl na jaře přece jen dojít k úspěchům.

V Olomouci už jste zažil boj o záchranu, nebylo by od věci tentokrát přidat nějaký úspěch?
Bylo by to krásné, kdyby se nám podařilo uspět buď v poháru, nebo se dostat na nějakou pohárovou příčku. Příští sezona by pro nás hned byla pestřejší. Je to pro mě velký cíl.

Souhlasíte, že Sigmu teď čekají s Brnem a se Zlínem dva mimořádně důležité zápasy, které mnohé napoví?
Asi ano. Tyto dva zápasy budou ohromně důležité. Myslím, že opravdu ukážou směr pro zbytek sezony. Pokud je zvládneme, budeme bojovat nahoře, pokud ne, jen si všechno zkomplikujeme a asi by to bylo zbytečně nervózní. Je to hrozně důležitý moment celé sezony. Už jich samozřejmě bylo víc, ale teď je to zásadní určující okamžik.

Cítíte z týmu velký hlad po úspěchu?
Já věřím, že ano. Ve fotbale by měl být po úspěchu každý hladový. Pokud není, tak by ani fotbal neměl hrát. Myslím, že všichni chceme uspět, jen to třeba někdo dává najevo víc a někdo míň. Máme tam teď spoustu mladých kluků, kteří hrají třeba svou budoucnost.

Ptám se proto, že trenér Látal často mluvil o tom, že mužstvo bylo vnitřně uspokojené a ten zmiňovaný hlad chyběl. Projevila se změna třeba oproti minulé sezoně?
Je to těžké říct. Nevím, jestli bych si troufl říct, že celý tým byl uspokojený. Ale možná to někde v koutku hlavy někdo mít mohl. Je to o každém hráči zvlášť, jak moc si to připustí. Chtěl bych lae říct, že podle mě nemáme teď ani právo být nějak uspokojení. Poztráceli jsme tolik bodů, že jsme mohli být jinde. Teď bychom měli ukázat, že se opravdu můžeme rvát o horní příčky.

Naposledy na Bohemians se vám povedlo po delší době udržet čisté konto. Jaký ten zápas byl? Hodně se mluvilo o terénu.
Nebylo to jednoduché. Počasí je v těchto dnech šílené a hřiště dostávají zabrat. Na Bohemce ještě hrají dva týmy. Není tam prostor, aby dali trávník do pořádku. Na druhou stranu jsme měli štěstí, že na rozdíl od jiných zápasů nám nesněžilo.

Takže to vlastně docela šlo?
Dokonce svítilo sluníčko, takže pocitově bylo docela teplo. Hřiště bylo měkké, ale chyběla tam tráva, byla tam jen hlína s pískem. Nepříjemné to bylo z hlediska fotbalu i z hlediska fyzické námahy. Já jsem to popravdě ale asi čekal i horší. To počasí udělalo vážně hodně.

V lize už pamatujete leccos. Byl to nehorší terén, na kterém jste hrál?
Za posledních pár let asi ano, ale pamatuju i horší terény. Když jsem hrál na Kladně, tak si pamatuju zápas proti střížkovské Bohemce. Tenkrát vyhřívání ještě nebylo. Hřiště bylo zmrzlé, tvrdé, ale ještě pod vodou. Byli jsme na tom jako na bruslích. Takže vždycky může být hůř.

Bohemians vás každopádně čekají ještě jednou v poháru.
No, to je pěkná náhoda.

Po zápase s Brnem se zapojíte do charitativní e-sportové akce. Pořád vás hraní drží, i když už máte malou dcerku?
Dvakrát třikrát do týdne, když už večer malá spinká, si najdu na hraní čas. Ale není to samozřejmě už tak jako za mladých let, kdy to bylo intenzivnější. Na druhou stranu takové to přerostlé dítě je pořád ve mně. Skvěle si u toho zrelaxuju, přijdu na jiné myšlenky. Sice jsem tedy pořád ve fotbalovém prostředí, protože prakticky nic jiného nehraju, ale odpočinu si u toho.