Je z olomouckého Centra pro prevenci v oblasti náboženských sekt, které se této problematice věnuje už více jak dvanáct let.

Rozhovor

Jak čilý je náboženský život na Olomoucku?
Olomouc je univerzitním městem, kde je hodně mladých lidí, a proto také hodně náboženských skupin. Podle statistik je okamžik vstupu do nějaké náboženské skupiny většinou mezi 18. a 26. rokem života. Před lety byla například na univerzitě velmi aktivní skupina následovníků reverenda Moona. Na právnické fakultě jich byla polovina jednoho ročníku. Toto centrum fungovalo několik let, byli hodně aktivní, ale dnes už v Olomouci prakticky nepůsobí.

Jaké skupiny tu tedy jsou?
Kromě tří největších církví působících v Česku (římskokatolické, Českobratrské církve evangelické a Církve československé husitské) na Olomoucku působí několik menších či méně známých církví, přestože jsou zde už třeba mnoho desetiletí. Je to třeba Církev bratrská, Bratrská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne, Křesťanské sbory, ale také mnoho dalších a pro někoho možná překvapujících pojetím víry. Patří mezi ně Apoštolská církev, Křesťanské společenství, Triumfální centrum víry, ROFC, Slovo života a další. Mají však něco mezi dvaceti až padesáti členy, takže se s nimi člověk běžně nepotkává. Všechny tyto skupiny jsou nějakým způsobem navázané na křesťanství.

Jsou tu i jiná uskupení?
Ano, třeba Svědci Jehovovi, mormoni a řada východních směrů nebo také například Nová Akropolis, která se snaží projevovat jako skupina pořádající různé osvětové či vzdělávací přednášky filozofického charakteru. Přitom to je velice sevřená náboženská komunita. V Olomouci je velmi aktivní již řadu let. Některé skupiny se uchylují k tomu, že svou pravou tvář skryjí například za osvětovou či kulturní aktivitu a pro mnoho lidí jsou tak přístupnější. Zajímavým prvkem je, že třeba na akcích Nové Akropolis přednášejí výhradně její členové a ne nějací odborníci či specialisté. Úroveň těchto přednášek je pak velmi nízká, nejde totiž o téma samotné, ale o přivedení nových lidí k „hlubšímu“ poznání, že právě jejich pohled na svět je ten správný.

Může to být nebezpečné, pokud se nějaká náboženská skupina tváří jako společenská organizace a zastírá svůj pravý smysl pořádáním nejrůznějších akcí?
Je otázka, co je to nebezpečné. Za nebezpečné v tom považuji to, že skupina používá jakoby nedovolené prostředky. Kdyby od začátku jasně řekla, že je náboženskou skupinou a o co jí jde, tak je to průhledné a jasné. Tím, že je zamlčený účel, lze to nazvat manipulativním chováním.

Často se mluví o sektách. Působí tu nějaké? Jak se liší od ostatních skupin?
Museli bychom si definovat co je to sekta. Sektářství je spojeno právě s určitými prvky manipulace. Za důležitý ale považuji tento úhel pohledu: Každý člověk má tendenci myslet sektářsky v tom smyslu, že uvažuje zjednodušeně a černobíle. Je to výhodné v?tom, že to přináší určitou subjektivní jistotu v tomto nejistém světě. Lidé s takovýmto myšlením se hledají, utvářejí skupiny a jejich vůdce pak má v podstatě odpovědi na všechno. Sekta přináší zjednodušené recepty na to, jak žít šťastný život, a nutno říci, že mnoho lidí v určitých životních situacích v nich najde jistou oporu. Nezáleží na tom, jestli je to člověk mladý či starší, jaké má vzdělání, nebo k jaké patří sociální skupině. Vyskytují se i případy, kdy lidé věnují skupině či vůdci obrovské sumy peněz, takže je to přivede k osobnímu krachu firmy i?rodiny. Takové případy se staly i na Olomoucku.

Zmínil jste, že zde byli velmi aktivní moonisté. Jsou tu teď nějaké podobně radikální skupiny?
Ve své době tady byli moonisté opravdu velice aktivní, což byla hodně nebezpečná skupina. Kromě řady veřejných akcí jsem byl i na jejich osmi vyučovacích hodinách, kde podle připraveného systému vyučují svou víru. Přestože jsem dopředu věděl, co učí, jaké formy práce používají, tak jsem po čtyřech hodinách vždy vyšel ven a nevěděl jsem, na kterou stranu mám jít domů. Pokud tam jde člověk s potřebou, že chce ve svém životě něco změnit, tak je velmi pravděpodobné, že jej skupina přesvědčí. Za nejradikálnější skupinu působící zde momentálně bych považoval Triumfální centrum víry.

Jaký typ lidí přichází do těchto komunit?
Může tam přijít kdokoliv. To, co hraje největší roli, jsou neuspokojené potřeby člověka, kdy cítí nějakou nespokojenost se sebou, se světem.

Proč lidem nestačí zajít do kostela, popovídat si o tom s knězem?
Církev je v naší zemi velmi zdiskreditovaná. Jít za knězem by napadlo asi málokoho. Třeba kvůli tomu, co se děje s církevním majetkem. Lidé nedokážou rozlišit oprávněnou náhradu zabaveného majetku komunisty od příspěvku ze státního rozpočtu na provoz církví a platy duchovních některých církví. Dále společnost velmi citlivě vnímá soud o katedrálu sv. Víta v Praze či problematiku pedofilních kněží. Také otázky kolem zákazu antikoncepce či dodržování celibátu jsou pro sekulární (světskou) společnost nepřijatelné. Člověk si raději koupí knížku, něco si přečte a?někam ho to nasměruje. Nemusí se pak napojit ani na nějakou náboženskou skupinu. Tradiční církve mají v?tomto smyslu co reflektovat.

Zatím jsme mluvili víceméně o křesťanských náboženských směrech, ale jsou na Olomoucku i satanisté?
Opět by bylo třeba nejdříve definovat, co je to satanismus. Ten český je do značné míry velmi kultivovaný. Na druhé straně se občas objeví nějaká skupina lidí, která nemá s nějakým hlubším satanismem nic společného, jen si na něj hraje. Jedna z nich působí i na Olomoucku, objevují se v ní jisté excesy, které jsou za hranicí obecně přijímaných norem, například zvířecí oběti. Je to však uzavřená komunita, kam se člověk nedostane. Nic nepublikují, ani se moc nesnaží nějakým veřejným způsobem lákat nové členy. O takovéhle skupině se pak člověk dozví jen tehdy, když se stane nějaký průšvih.

Vaše centrum funguje také jako poradna, s jakými problémy se na vás lidé obracejí?
Většinou to jsou rodiče, příbuzní. Dotyčný se začal o něco zajímat a okolí má pocit, že to není úplně v pořádku. Týká se to mladých lidí, ale i těch starších. Fungujeme už asi dvanáct let, za tu dobu jsem se setkal jen se dvěma případy, kdy se nás obrátil člověk, který se chtěl sám dostat z nějaké skupiny.

Co byste poradil člověku, který má obavy, že se jeho příbuzný nebo kamarád dostal do nějaké prapodivné náboženské skupiny?
Dostat se do nějaké náboženské skupiny není nic, co by mělo apriorně někoho zneklidňovat, víra je jedním ze základních projevů člověka. Záleží na tom, o jakou skupinu se jedná a jaký dopad na něj má. Víra může být konstruktivní nebo destruktivní. Pokud mají blízcí o někoho starost, je dobré se informovat, o jakou skupinu se jedná, ale především je důležité zůstat s ním v co nejtěsnějším kontaktu. Jedině nezpřetrhané vztahy mohou být mostem, přes který může takovýto člověk najít cestu zpátky, pokud někdy v budoucnu sám přijde na to, že si svou cestu nezvolil dobře.

Kdo je Jaroslav Hynek

– 38 let
– vystudoval teologii
– problematice psychické manipulace a náboženských hnutí se věnuje osmnáct let
– pracuje v občanském sdružení YMCA v ČR
– je spoluzakladatelem Centra pro prevenci v oblasti náboženských sekt při YMCA Olomouc