Kavárnu laděnou ve vídeňském stylu, která nabízí i vlastní cukrářské výrobky, musel majitel František Pavlík vybudovat od základů.

V meziválečném období byl v rohovém domě na pomezí Horního náměstí a Ztracené ulice pojišťovací ústav, po němž se dochoval velký trezor. Později v budově sídlil podnik Fotografie a v dnešním salonku kavárny se za socialismu nacházelo Agitační středisko.

„Olomouc je nejen historická, ale také vždy byla hudební a divadelní. Když mají v Salcburku Café Mozart, tak proč by Olomouc nemohla mít Café Mahler,“ vysvětluje zakladatel kavárny.

Světoznámý skladatel strávil v Olomouci dva měsíce roku 1883. Od ledna do března se mu stal dočasným útočištěm podnájem v domě U Zlaté štiky, který je od dnešní kavárny na dohled.

Mahler si na Hané odbýval jednu ze svých dirigentských štací. Zdejší Německé městské divadlo se ovšem tou dobou potácelo na samém finančním dně. Mahlerův předchůdce je opustil poté, co se po představení skandálně popral s despotickým ředitelem.

Ani úroveň a pracovní morálka tehdejšího souboru nebyla valná.

„Zapřáhnou-li nejušlechtilejšího oře s voly do jedné káry, nemůže jinak než táhnout s nimi zbrocen potem,“ poznamenal Mahler trpce k olomouckému angažmá v psaní adresovaném příteli Bedřichu Löhrovi.

Mahler? Podivín, abstinent a vegetarián

Skladatele přijímali zpočátku s úsměšky nejen umělci, ale i olomoucký tisk.

„Svěřit vedení opery začátečníkovi je odvaha, před níž ředitelství varujeme a kterou si naše publikum dá sotva líbit!“ hřímal hned druhý den po příjezdu hudebního génia list Die Neue Zeit.

Mladý dirigent, který v uměleckém prostředí působil coby zapřisáhlý abstinent a vegetarián jako opravdový podivín, se však přesto nevzdal. Obrovskou energií a umem se podařilo drobnému muži s taktovkou prorazit a za krátký čas se již u diváků těšil velké přízni.

Tu si získala během sedmnácti let existence i kavárna po mistrovi pojmenovaná.

Během svého fungování se stala oblíbeným zastavením třeba ministra kultury Pavla Dostála. I dnes sem rády zavítají osobnosti z kultury i politiky, vracejí se sem však i zahraniční turisté.

Tak jak to má u Mahlerovy kavárny být, především rozliční hosté u šálků dělají místo tím, čím je. Jako hlavičky not hemžících se po osnově, které dohromady souznějí v jedné symfonii.

SERIÁL: HISTORIE OLOMOUCKÝCH HOSPOD A KAVÁREN