Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka byla založena v polovině 19. století v Opavě s cílem pečovat o chudé či nemocné a následně se rychle rozšířila do řady moravských měst.

Do Olomouce přišla v roce 1857 na pozvání kardinála Bedřicha z Fürstenberka, který pro potřeby kláštera nechal upravit zakoupený nárožní dům v Mariánské ulici.

Klášterní komplex se postupně rozšiřoval, mimo jiné o nově vybudovanou kapli, která pak byla vysvěcená roku 1897.

„Klášter se sestrám vrátil v roce 1992 a tehdy se také uskutečnily nejnutnější úpravy, aby byl opět obyvatelný komunitou sester. Po čtyřicet let v prostorách totiž sídlil Stavoprojekt. Kaple byla doplněna nezbytným mobiliářem, ale celkové pojetí se neměnilo a generální rekonstrukce alespoň části klášterního objektu byla nanejvýš potřebná," vysvětlila řádová sestra Marta Cincialová.

Práce na takzvaném středním traktu, kde v současnosti sestry bydlí a jehož součástí je kaple, byly dokončeny loni.

Základním požadavkem na architekty bylo sladění moderních prvků se stávajícím architektonickým řešením a výzdobou, při respektování požadavků ze strany památkářů.

Spokojenost po roce roste

„Důležité bylo vytvořit prostor, který vyhovuje potřebám společné modlitby a společného liturgického slavení a přitom vytvořit i jakoby „intimní" prostor kolem svatostánku k adoraci a soukromé modlitbě. Je to z pohledu známých a běžných kostelních prostor nové řešení, odpovídá ale charakteru společného slavení mnohem víc," popsala zadání pro architekty Marta Cincialová.

Prozradila také, že po roční zkušenosti spokojenost sester s obnoveným prostorem kaple roste.

Úprava klášterní kaple Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Olomouci.

Úprava klášterní kaple Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka v Olomouci. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

„Chórové umístění lavic dovoluje těšit se ze stále se měnících nově osazených vitráží, které propouštějí nádherně zabarvené světlo a jsou stálým zdrojem inspirace. Masivní ale jednoduché lavice jsou pohodlné a krásné, spolu s dřevěnou podlahou prostor zesvětlily a odlehčily," uvedla řádová sestra.

„Centrálně osazený lustr dobře osvětluje dle požadavků buď chór nebo oltář, svatostánek, korespondující s lustrem je krásnou zámečnickou prací a plátkové zlato mu dodává vznešenost. Kaple se nám líbí stále víc," podotkla s úsměvem.

Kaple je soukromá, slouží potřebám sester, je propojená s obytným prostorem a veřejnosti není obvykle přístupná.

„Letos byla po rekonstrukci otevřená veřejnosti v rámci Noci kostelů. Návštěva je možná na požádání, sestry jsou zaměstnané mimo klášter a je tedy potřebná předchozí telefonická domluva," doplnila Marta Cincialová.