Z Litovle vyjížděl jednačtyřicetiletý profesionální řidič Martin Holada minulé pondělí v šest hodin ráno. „Projel jsem úplně bez problému, policisty jsem nikde nepotkal. Vůbec jsem netušil, že je město už několik hodin pro všechny uzavřené. Dozvěděl jsem se o tom až z rádia, když jsem projížděl kolem Mohelnice. Nebyl to zrovna příjemný pocit,“ vzpomněl šofér.

Během uplynulého týdne směřoval do Švýcarska, kde později naložil zboží určené pro Českou republiku. V dalších dnech pokračoval do Německa a zase zpátky do Čech.

„V sobotu jsem zastavil v Praze a čekal až do rána, abych mohl složit náklad. Mohl jsem přenocovat u příbuzných, ale nechtěl jsem je vystavit případnému riziku, radši jsem zůstal v autě. Jen jsem si od sestřenice převzal zásobu roušek. Dezinfekci mi ještě před odjezdem poskytla firma, takže mi nic nechybělo,“ vysvětlil Martin Holada.

Nic než razantní postup nepomůže

Při cestách po Švýcarsku a Německu ho překvapilo, že tam navzdory šíření koronaviru, život běží dál jako obvykle.

V parcích si podle něj hrála spousta dětí, nákupní centra byla plná lidí a nikdo z nich si nechránil obličej rouškou.

„Já jsem s sebou tehdy ještě žádnou neměl, tak jsem si nos a ústa přikryl alespoň šátkem. Když jsem ve Švýcarsku vystoupil z auta, hleděli na mě, jako bych byl nakažený. V Německu jsem pak potkal českého řidiče s respirátorem. Pracovník tamní kanceláře před námi zavřel dveře. Vypadal jakoby se nás štítil. Všichni tam na ruce používají dezinfekci, ale šátky a roušky nikdo neřeší. Nosí je jen čeští, polští a maďarští kamioňáci,“ poznamenal Martin Holada.

Během několika dní najel přes tři tisíce kilometrů. S rodinou je po celou dobu ve spojení jen telefonicky.

„Manželka se holt musí obrnit trpělivostí a nějak to s dětmi vydržet, nic jiného nám teď nezbývá. Dcerka měla ve čtvrtek jedenácté narozeniny, popřál jsem jí aspoň po telefonu. Rodinná oslava se tentokrát nekonala. Syn bude mít v květnu patnáct let. Doufám, že to už bude situace o něco lepší. Opatření jsou tady sice přísná, ale je to potřeba. Když člověk vidí, co se děje v Itálii, tak nic jiného, než razantní nařízení se proti tomu dělat nedá, aby se šíření koronaviru nějakým způsobem vůbec ještě ´ukočírovalo´,“ míní profesionální řidič.

Aspoň jsem si v kabině uklidil

Za volant kamionu poprvé usedl před dvaceti lety a rád by tuto profesi dělal dál i v době, kdy platí mimořádná opatření.

Domů se ale vrátit nemůže, protože by se z uzavřené oblasti už nedostal a tak veškerý čas tráví v kabině vozidla.

„Alespoň jsem si tady pořádně uklidil, na to při normálním provozu není čas. Naštěstí mám velkou kabinu, můžu se v ní postavit a trochu se protáhnout. Nakoupím si v Čechách jídlo, naplním si v autě lednici a mrazák a budu jezdit, dokud to půjde. Byl jsem zvyklý odjet z domova na deset dnů v kuse, tak to pro mě není až takový problém. Chci fungovat jako řidič a pomáhat lidem, kteří dál chodí do práce a vyrábějí. Musíme v této složité době nějak podpořit ekonomiku,“ je přesvědčený Martin Holada.

V podobně provizorních podmínkách jako on už prý fungují další řidiči kamionů, kteří bydlí v uzavřené oblasti.

„Například kamarád z Uničova teď strávil víkend na firmě v Olomouci. Taky musel spát v autě a za rodinou raději vůbec nejel. Další dva známí kamioňáci z uzavřené lokality si po domluvě přijeli až k hranici zóny, kde jim manželky předaly čisté oblečení, aby chlapi mohli dát jezdit po světě. Mě to asi brzo čeká také. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet,“ dodal šofér.