Jaké sociální sítě využívají děti nejčastěji?

Dlouhodobě využívají zejména sociální síť Facebook, kde má své účty přibližně osmdesát procent dětí. Mezi další oblíbené sociální sítě dětí patří Google+, Lidé.cz nebo například Ask.fm. V posledních letech však začínají Facebook opouštět a zakládají si účty jinde.

Z jakého důvodu? Facebookové prostředí už dobře znají?

Na Facebook se totiž začali registrovat jejich rodiče. Ti si samozřejmě nejprve přidají mezi přátele své děti – aby mohli sledovat, co jejich potomci publikují, co sdílejí, s kým a o čem si povídají, aby je jednoduše mohli kontrolovat. To však děti nechtějí, sociální sítě vnímají jako svůj rozšířený virtuální pokojíček, ve kterém nechtějí mít neustále přítomné své rodiče. Podle našeho výzkumu jsme zjistili, že české děti mají na Facebooku průměrně 2,5 profilu – jeden oficiální pro rodiče a druhý skutečný, který aktivně využívají pod chytře zvolenou přezdívkou. A zbylý půlprofil tvoří děti, které si z legrace vytvářejí falešný profil osob opačného pohlaví.

Rodiče tedy svou kontrolou věci moc nepomáhají…

Samozřejmě je v pořádku, pokud rodič aktivně sleduje a kontroluje, co jeho nezletilý potomek v prostředí internetu dělá. Na druhou stranu je nutné dětem důvěřovat a respektovat jejich soukromí. Nicméně děti v prostředí internetu migrují a stále více používají jiné sociální sítě, než je Facebook. V poslední době například lotyšskou sociální síť Ask.fm, která je v současnosti považována za jednu z nejrizikovějších.

V čem je problematická?

Právě z tohoto prostředí máme v současnosti nejvíce hlášených případů kyberšikany. Síť Ask.fm je lokalizovaná do několika jazyků včetně češtiny, je na ni velmi snadná registrace. Bohužel zde dost dobře nefungují ochranné mechanismy blokování, reakce administrátorů jsou velmi pomalé. V poslední době nám kromě dětí začali nahlašovat případy kyberšikany a zneužití této sítě také rodiče, protože děti často nevědí, jak v těchto případech postupovat a jak kyberšikanu řešit.

Kamil Kopecký Vysokoškolský pedagog, vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a vedoucí projektu E-Bezpečí. Zaměřuje se na oblast nových médií, moderní formy edukace využívající informační a komunikační technologie a rizikové jevy spojené s internetovou komunikací (kyberšikana, kybergrooming, sexting, stalking, kyberstalking, sociální sítě, ochrana osobních údajů). Vede výzkumný tým zaměřující se na monitoring rizikových jevů spojených s informačními technologiemi v populaci dětí.

Jak kyberšikana vypadá?

Základním principem Ask.fm je možnost vytvářet profily, na kterých můžete klást uživatelům různé otázky a odpovídat na ně. Protože na Ask.fm neexistují žádné mechanismy ověřování identit, kdokoli si může vytvořit profil pod jménem kohokoli jiného a prostřednictvím tohoto profilu snadno vyhrožovat, vydírat, urážet, zveřejňovat důvěrné informace, fotografie a cokoli jiného. Z aktuálních případů lze citovat např. „Udělám ti do konce prázdnin ze života peklo, užívej si života, protože vynaložím všechny svoje síly, abys spáchala sebevraždu. Všichni tě budou nenávidět. Jsi nechápavá kun*a. Tvoje ségra je děvka… Tvůj otec je vychlastanej idiot."

Je obava o život v takových případech oprávněná?

V devadesáti devíti procentech případů jsou původcem děti. Buď spolužáci ze stejné školy nebo třídy. Policie pak ve většině případů vyhodnotí, že daná komunikace nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, ani vyhrožování. Urážek je velmi mnoho, je to nepříjemné, ale ne tak nebezpečné jako například vydírání využívající intimní fotografie. Pokud oběť přestane komunikovat, útočníky to přestane bavit. Přesto však existuje celosvětově několik případů sebevražd dětí, jejichž příčinou byla právě komunikace na Ask.fm.

Přiznávám, že Ask.fm je pro mě novinkou, existují ještě další nebezpečné způsoby komunikace?

U dětí je velmi oblíbené takzvané Přiznání. Je to hra dětí i dospělých, kteří si vytvoří anonymní skupinu zaměřenou na konkrétní instituci (školu, třídu apod.). Přiznání lze vytvořit v rámci jakékoli sociální sítě, nejčastěji se však skupiny zaměřené na přiznání objevují na Facebooku. Podstatou této hry je, že se uživatelé anonymně s ostatními podělí o nějaké tajemství. V řadě případů jde však o fikce a fantazie, jejichž účelem je zejména poškodit konkrétní osobu (například v 7. třídě jsem se vyspala se svým učitelem). Zábava se tak zvrhává v kyberšikanu zaměřenou na konkrétní osobu. Do Přiznání se zapojují jak děti, tak i dospělí uživatelé internetu.

Tipla bych si, že spousta rodičů o podobných novinkách ani neví. Je možné se ve virtuálním prostředí nějak zorientovat?

Je pravda, že generační rozdíl je obrovský. Internet se u nás masivně rozšířil kolem roku 2004 až 2005 a od té doby děti žijí pod jeho vlivem – v jakési přirozené symbióze. Mně je v současnosti třicet šest let a když jsem začínal pracovat s primitivním osmibitovým počítačem, žádné internetové služby nebo sociální sítě neexistovaly.

Dnešní děti jsou již od útlého věku v blízkém kontaktu s virtuálním světem internetu a počítačových her. Pozor, virtuální svět je pro ně stejně důležitý jako svět „reálný". Proto jsou také k internetovým službám – zejména sociálním sítím – trvale připojeny (pomocí mobilního telefonu, tabletu atd.). Internet vnímají jako přirozenou součást svého života, jako něco, bez čeho se jen velmi obtížně obejdou.

Ostatně snižuje se neustále věk, kdy děti poprvé začínají aktivně pracovat s internetem. Momentálně jsou děti schopné například přehrávat pohádky na YouTube či hrát jednoduché hry již v dvou a půl letech svého života.

Centrum prevence rizikové virtuální komunikace a Projekt E-Bezpečí Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého (www.prvok.upol.cz) je univerzitní pracoviště zaměřené na rizikové chování v prostředí internetu. Centrum provozuje mimo jiné E-Bezpečí, celonárodní projekt zaměřený na prevenci, vzdělávání, výzkum, intervenci a osvětu spojenou s rizikovým chováním na internetu a souvisejícími fenomény.

Jaká jsou tedy největší rizika využívání internetu dětmi?

Podle mého názoru patří mezi největší rizika spojená s využíváním internetu dětmi sdílení vlastních intimních materiálů v prostředí sociálních sítí (sexting). Děti, které sexting provozují, se stávají často oběťmi kyberšikany ve formě vydírání a vyhrožování, v řadě případů pak toto vydírání končí i zneužitím dítěte či dokonce jeho sebevraždou. Nejrozšířenější formou kyberšikany je pak kyberšikana verbální, která je sice pro děti i dospělé velmi nepříjemná, ve většině případů však nekončí tragicky. Smutné případy kyberšikany jsou obvykle spojeny s únikem fotografie či videa, které zesilují intenzitu útoku.

Podle vašeho posledního výzkumu, kdy jste se dotazovali 28 tisíc českých dětí, by se 40 procent z nich vydalo na schůzku domluvenou přes internet s člověkem, kterého neznají osobně. Překvapilo vás to?

Ne. Počet dětí ochotných jít na osobní schůzku s internetovými kamarády se pohybuje dlouhodobě okolo čtyřicetiprocentní hranice. Dnes se lidé na internetu seznamují běžně, a děti tedy nejsou výjimkou. To, že je dítě ochotno jít na osobní schůzku, totiž neznamená, že by na ní muselo dojít k jeho zneužití. Nicméně jak dokazuje kazuistika z celého světa (například případ Petera Chapmana, Michaela Wheelera, Pavla Hovorky apod.), riziko útoku na děti existuje a děti by na něj měly být připraveny. Ačkoli v ČR nemáme celoplošnou prevenci zaměřenou na rizika internetového seznamování, fungují zde velmi dobré projekty, jakými jsou například Seznam se bezpečně! (Seznam.cz), WebRangers (Google.cz), případně náš projekt E-Bezpečí (Univerzita Palackého v Olomouci), které s dětmi aktivně pracují a učí je rozpoznávat rizikové situace a strategie internetových ú­toků.

Co se týče našeho výzkumu, kromě kyberšikany a rizika internetového seznamování jsme letos poprvé začali monitorovat také zneužívání webkamer…

Co máte na mysli?

Stále více dětí komunikuje prostřednictvím webkamer, které jsou dnes běžnou součástí snad všech moderních komunikačních technologií. Toho začali využívat internetoví útočníci a začali provozovat takzvaný webcam trolling. V praxi to znamená, že dítěti, které s námi komunikuje například pomocí Skype a webkamery, pustíme místo obrazu z naší webkamery předtočenou videosmyčku. Dítě si může myslet, že komunikuje se ženou, ve skutečnosti se však za webkamerou skrývá muž. V řadě případů podvržené videosmyčky obsahují erotické prvky, například situace, kdy dívka před webkamerou obnaží ňadra. Chlapci v pubertě pak na tato videa reagují tak, že se také před kamerou odhalí, čehož využije pachatel, záznam z webkamery nahraje a využije ho k vydírání. Případy, ve kterých pachatel či pachatelka zneužijí záznam z webkamery, máme i v Olomouckém kra­ji.

Jsou rozdíly mezi uživateli internetu z města a vesnice?

Co se týče internetu, tak ne. Říká se, že vesnice je nedotčená a zdravá, ale není to pravda. Dokonce jeden z nejtragičtějších polských případů kyberšikany se odehrál u dětí na polském venkově.

Chovají se v prostředí internetu rizikově také dospělí? Kteří?

V posledních letech se do prostředí sociálních sítí registrují dvě poměrně rizikové skupiny dospělých uživatelů – jsou to maminky na mateřské dovolené a senioři. Obě skupiny mají společné to, že se dostaly do sociální izolace, a proto aktivně využívají internet ke komunikaci a sdílení svých zážitků.

Maminky se chtějí s ostatními podělit o zážitky spojené s těhotenstvím, proto často zakládají takzvané prenatální profily. To jsou profily ještě nenarozených nebo čerstvě narozených dětí. Do těchto profilů pak nahrávají fotografie z ultrazvuku nebo porodu, chtějí se pochlubit, jaké mají krásně dítě, chtějí být oceněné… a fotografie jejich malých dětí se pak šíří nekontrolovaně internetem.

Nefunguje na sociálních sítích nějaké soukromí nebo zabezpečení?

Nemluvíme zde o mamince a dvou kamarádkách. Profil dítěte již od začátku vidí desítky až stovky lidí. Podobně je to i se seniory, nejsou poučení a tak bez svolení maminky šíří fotky svých vnoučat mezi sebou. Většina uživatelů rovněž netuší, jak fungují licenční podmínky Facebooku. Tato sociální síť má totiž ve svých podmínkách uvedeno, že má právo nechat si vaše materiály i po jejich smazání a že má právo prodávat vaše informace dalším stranám, případně využít vaše materiály pro reklamu. V řadě reklamních klipů již teď Facebook využívá fotografie skutečných osob – bez jejich souhlasu. Zaregistrovali se, tedy souhlasili s licenčními podmínkami.

Jsou prázdniny, děti mají víc volného času. Mohou rodiče něco udělat proto, aby jejich dítě internet neohrožoval?

Základním způsobem, jak snížit riziko ohrožení dětí v prostředí internetu, je s dítětem aktivně o rizicích internetu komunikovat a věnovat se mu. Úloha prevence je v tomto případě neocenitelná. Samozřejmě je také nutné regulovat čas dítěte strávený u počítače a nabízet mu alternativní aktivity. U malých dětí doporučujeme umístit počítač do obývacího pokoje, kde lze činnost dítěte namátkově kontrolovat, aplikovat na počítač takzvané rodičovské filtry (odfiltrovat pornografický obsah na webu apod.). Ve vztahu k Facebooku doporučujeme, aby profil dítěti (které již bylo rodičem poučeno o rizicích internetu a dosáhlo minimální věkové hranice pro registraci na tuto sociální síť) založil rodič, měl k němu přístup a volil i heslo. Pokud rodič dítěti používání Facebooku zakáže, může počítat s tím, že si dítě profil dříve či později založí za jeho zády a rodič tak ztratí kontrolu.

Jak by měli rodiče reagovat, pokud se jim dítě svěří s kyberšikanou či jinou rizikovou situací?

Rodič by měl reagovat vstřícně a podat dítěti pomocnou ruku. Vysvětlit mu, že se společně pokusí problém vyřešit a že se tento problém stát jednoduše může. Nemá smysl reagovat restriktivně – například zákazem používání Facebooku či internetu jako takového, v praxi toto nefunguje. Nejlepší obranou je skutečně dobrá prevence a vzájemná důvěra.

Projekt E-Bezpečí (www.e-bezpeci.cz) se specializuje zejména na:

kyberšikanu a sexting (formy vydírání, vyhrožování, poškozování obětí pomocí informačních a komunikačních technologií)
kybergrooming (komunikace s neznámými uživateli internetu vedoucí k osobní schůzce)
kyberstalking a stalking (nebezpečné pronásledování s použitím ICT)
rizika sociálních sítí (zejména sítě Facebook)
hoax a spam
zneužití osobních údajů v prostředí elektronických mé­dií

Projekt E-Bezpečí provozuje online poradnu (www.napisnam.cz), specializovaný server o sextingu (www.sexting.cz) a další služby.

E-Bezpečí úzce spolupracuje s Policií ČR, firmami Seznam.cz, Google, Vodafone a dalšími institucemi.