„Jsme škola, a ne vězení nebo pevnost," připomněl Martin Vosyka, ředitel Fakultní základní školy a Mateřské školy Olomouc. Pokud jde o krádeže, mizejí hlavně mobily. Občas také musejí vedení škol řešit nechvalný fenomén mezi dětmi sprejerství.

Bezpečnostní opatření na školách, zejména v kontextu vstupu nepovolaných lidí do budov, se vzedmula především před dvěma lety. Čtrnáctého října 2014 napadla s nožem v ruce psychicky nemocná žena studenty střední školy ve Žďáru nad Sázavou, šestnáctiletý mladík nepřežil.

Bezpečí ještě mladších dětí, žáků základních škol, řeší také základky napříč Olomouckým krajem. Velice často pořizují školy kamerový systém. K tomuto kroku sáhla v letošním školním roce i Fakultní základní škola a Mateřská škola Olomouc.

„Důvodem je snaha odradit zloděje a nežádoucí osoby od zájmu o školu. Škola má plány na další posílení elektronického zabezpečení," vysvětlil její ředitel Martin Vosyka.

Menší školy kamery nemají

Menší, zejména venkovské školy obvykle kamery nepořizují. „Brzdí nás finanční náročnost takového systému. Ale uvažujeme o jeho pořízení v rámci nějakého projektu," uvedl ředitel základní školy v Náměšti na Hané Ladislav Havelka.

Jako velmi účinná se ovšem ukázala i poměrně jednoduchá opatření. „Hlavní vchod je stále uzamčen a odemyká se na zazvonění. Vchod, kterým chodí žáci, se odemyká ve stanovený čas a vždy je přítomen dospělý," popsala Ladislav Havelka s tím, že jednoduchý systém nedokázal přelstít ani inspektor České obchodní inspekce.

Na Základní škole Jana Amose Komenského v Přerově zase sázejí například na vrátnou. Ta má pod kontrolou, kdo do školy vchází. „Tuto pozici máme již dva roky a osvědčila se nám," ujistila ředitelka školy Věra Václavíčková.

Přestože na škole již fungují kamery v prostorách družiny, snaží se vedení toto opatření ještě posílit. „Dalším naším cílem je rozšířit kamerový systém na dvůr školy, vybudovat bezpečnostní bránu," upřesnila Věra Václavíčková.

Kamery neuhlídají všechno

Obecně ovšem platí, že do škol denně přichází a odchází spousta lidí, nejen žáků, a neprostupně dobytnou pevnost z ní vytvořit nelze.

Pod naprostou ochranou nejsou ani věci přímo v prostorách základek nebo její vybavení. Běžně s sebou děti nosí mobilní telefony, které jim občas někdo ukradne. Jedná se ovšem o případy v řádu jednotek za rok. Pedagogové vymýšlejí nejrůznější metody, jak zabránit dalším drobnějším krádežím, například oděvů.

„Během oběda jsou stanoveny služby hlídající v šatnách. Děti si cenné věci jako například elektroniku do školy nosí, ovšem na vlastní zodpovědnost a s vědomím rodičů," shrnul Petr Málek, ředitel Základní školy Šumperk.

O něco častěji se hlavně ve větších školách setkávají s nejrůznějšími formy vandalismu. V desítkách je možné napočítat ničení nábytku, sprejerství. V takových situacích mnohdy zasahuje policie.

„Setkali jsme se například s nápisem „Kuřačko, smrdíš!". Tento text nám cizí osoba nastříkala na dlažbu před školou i na chodník," vzpomněla si ředitelka Věra Václavíčková.