„V lidovém prostředí byl považován svátek sv. Josefa za počátek jara a k 19. březnu se zachovalo nespočet pranostik: Neseká-li svatý Matěj ledy, seká je svatý Josef, pěkný den na svatého Josefa zvěstuje úrodný rok," vyjmenoval jen některá pořekadla etnograf Vlastivědnému Muzea v Olomouci Josef Urban. Poznamenal, že nejen na Hané se v tomto čase konaly výroční shromáždění řemeslnických spolků. V jednotlivých vesnicích také obcházela místní muzika domky, ve kterých žil nějaký Josef či Pepík a zahrála mu oblíbenou písničku.

„Za odměnu muzikanti dostali drobné pohoštění, štamprli či peníz. Oslavy svátku sice přetrvaly, ale postupem doby se stáhly do rodinného a přátelského kruhu," řekl.

I pro římskokatolickou církev je jméno vážící se k 19. březnu výjimečné. Svatý Josef byl totiž snoubenec Panny Marie a pěstoun Ježíše Krista. Církev si velmi dobře uvědomovala jeho významné postavení v biblických dějinách a v devatenáctém století ho proto učinila patronem křesťanské církve.

„Svatý Josef je tak považovaný za ochrance manželství, panenské čistoty a mládeže. Mezi jeho atributy najdeme poutnickou hůl, lilie a různé pracovní nářadí. Proto není divu, že je uctíván jako patron řemeslníků a dokonce i některých zemí včetně Čech," pokračoval etnograf.

Josef je v Čechách jméno velmi oblíbené a našemu prostředí k popularitě tohoto jména pomohla i vzpomínka na oblíbeného rakouského císaře Josefa II.

„Jméno Josef patří stále mezi nejčastější křesní jména. Od poloviny minulého století však svoje dominantní postavení ztrácí. Přesto se podle statistik v současné době v Olomouckém kraji může tímto jménem pyšnit 13 300 nositelů," doplnil Josef Urban.