Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zkoušel jsem deset středních škol

OLOMOUC - Jindřichu Píšovi je dvacet let, dělá výčepního, hraje na klavír a má za sebou zkušenosti s deseti středními školami. Nedodělal z nich žádnou. „Většinou se to zhroutilo, protože místo učení jsem hrál na klavír, dělal blbosti a trochu se flákal,“ hledá příčinu toho, proč zatím nemá ukončené ani dva ročníky středoškolského vzdělání.

19.10.2007
SDÍLEJ:

Jindřich PíšaFoto: DENÍK/Ondřej Zuntych

Ne nadarmo mu kamarádi trochu škodolibě přezdívají Hustec. Na svou první střední, kroměřížskou konzervatoř, šel klasicky z deváté třídy. „Soustavně jsem se připravoval, měl jsem konzultační hodiny, a tak jsem věděl, že se tam dostanu levou zadní. Bohužel jsem tam nešel kvůli holce, se kterou jsem se rozešel. Přijali mě tedy, ale já nenastoupil.“

Gymnázium jako konzervatoř


Hlásil se tedy na gymnázium do Litovle. „Přijímačky jsme s kamarády skládali s tím, že se hlásíme na všeobecnou větev, ale pak jsme zjistili, že jsme se dostali na matematicko-fyzikální gymnázium,“ vzpomíná pobaveně.

Ještě v prváku se znovu pokoušel o konzervatoř. Zájem o Jindřicha měli, ale ten nakonec uznal názor rodičů, že když už dělá gymnázium, tak dělá gymnázium. „Skoro mě ale vyrazili, protože jsem se ke konci školy vzpíral studiu. Ale pak jsem to ze sedmi čtverek vytáhl na jednu, a to během dvou posledních týdnů. Ty špatné známky, to byla taková vydírárna na rodiče, že jsem jim chtěl ukázat, že na to fakt nemám. Až když jsem viděl, že jsem v koncích a že mě nikam nevezmou, tak jsem zamakal a během čtrnácti dnů jsem to všechno vylepšil.“ U kantorů si pomohl, i když byl za rebela.

Prý mu dost pomohlo, když učitelé viděli, že třeba píše básně. V druháku však propadl divadlu a místo, aby chodil do školy, chodil do divadla a nebo na zkušebnu cvičit na klavír. „Bylo to jako studovat normální školu a konzervatoř zaráz. Dělal jsem gympl, ale představoval jsem si, že studuju konzervatoř,“ odhaluje.

374 zameškaných hodin


„Přitom jsem se ale učil. Zameškané hodiny jsem omlouval způsobem jako hledání rovnováhy a klidu nebo nevolnost v rámci hudebních nedostatků. Za prvák jsem měl tři sta sedmdesát čtyři omluvených hodin. Což je rekord na celém Gymnáziu Jana Opletala,“ říká se smíchem. Záhy ale nabyl dojmu, že taková škola pro něj není. Nebavila ho, a tak, jakmile měl osmnáct let, napsal žádost o dobrovolný odchod ze školy a ukončil studium. „Teď vím, že to byla chyba, odejít dva měsíce před koncem druháku. Měl bych hotové dva roky. Musím dělat zbytečně celý druhák,“ lituje.

Jazz byla potíž


Další v pořadí se stala církevní varhanická škola v Opavě. „Varhany i baroko mám rád, tak jsem to zkusil. Na svých internetových stránkách psali, že rovnost vyznání. Říkal jsem si, že to bude v klidu, ale byla to fanatická škola.“ Rozpor byl veliký a skončilo to vyhazovem. Hrál jazzovou hudbu a to byl podle něj problém. „Jednoho dne mi ředitelka přinesla papír, kde bylo napsáno, že dobrovolně ukončuji studium. Chvíli jsem koukal a pak to podepsal,“ vysvětluje důvod neúspěchu.

Možná je štvalo, že o velké přestávce chodil na pivo naproti do kavárny a hrál tam na klavír. „Ze srandy jsem hrál, číšník mi přinesl pivo. To máte jen tak, že hezky hrajete. Po týdnu už jsem za to dostával honorář,“ dodává. Ačkoli je věřící, povinnou školní docházku do kostela nesnesl. Ato byl konec opavského příběhu.

Pořád někam utíkat


Nějaký čas dělal správce olomouckého divadla Tramtarie. Pak si vybral výrobu klavírů v Hradci Králové, ale pro nedostatek peněz se obor ten rok neotevřel. „Mám rád dřevo, tak když ne klavír, tak housle. Výroba houslí se studuje v Lubech u Chebu. Domluvil jsem se s ředitelem a on mě vzal,“ říká Jindřich.

Nicméně v mezičase se dozvěděl, že ho rodiče přihlásili na Moravské reálné gymnázium. „Tak jsem studoval v Olomouci. Člověk školu potřebuje. Naštěstí jsem nechodil do sportovní třídy, musel bych si s sebou nosit hřebínek. Jenže se zase projevila moje úchylka pořád někam utíkat a utekl jsem ke klavíru,“ svěřuje se.

Zaspal jsem přijímačky


Pokoušel se dostat na Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. „Přijímačky i testy jsem udělal na sto procent. Ovšem před zkouškami ze hry jsem byl s kamarádkou v kavárně, a když jsme spěchali na přijímačky, tak jsem si při zavírání dveří rozdrtil palec a talentové zkoušky z klavíru dopadly mizerně, při oktávách se mi prst lámal,“ předvádí zlomený prst. Přímo z přijímaček jel do nemocnice, kde mu dali potřebný papír, s nímž jel zpátky na konzervatoř. Dostal druhý termín. „No a ten jsem zaspal,“ usmívá se.

Chvíli se nic nedělo, až v Ostravě na Janáčkově konzervatoři vyhlásili čtvrté kolo přijímacích zkoušek. Ty se skládaly opět z teorie a hry. Nevzali ho jen těsně. „Měli málo uchazečů, přijímačky jsem dělal úplně sám. Pokazil jsem kvůli nervům tu nejlehčí skladbu, Oslí pochod, nicméně i tak to byl dobrý výkon. Ale nevzali mě, o jeden mizerný bod. Asi si nakonec řekli, že další žáky nepotřebují,“ uvádí zklamaně.

Ani krejčí nevyšel


Pak, říká, začalo poslední tažení. „Chodil jsem na základní uměleckou školu Iši Krejčího, tak jsem si řekl, proč nezkusit krejčího, a přihlásil jsem se na krejčovské učiliště.“

Mezitím se mu ovšem podařilo dostat se na Slovanské gymnázium. Přestupové zkoušky udělal a s učiteli vycházel. „Škola to byla dobrá, jenomže jsem onemocněl. Volal jsem do kanceláře, omlouval jsem se, ale když jsem pak přišel do školy, seřvalimě jako sirotka. Sekretářka zapomněla můj vzkaz vyřídit. Pak jsem dostal druhou vlnu chřipky a už jsem se vezl. Musel jsem odejít. Možná jsem si to po tom všem zasloužil,“ přemítá.

„V tu samou dobu mi volali, že jsem nepřišel do školy na krejčího. Říkám Pardon, jsem na vás zapomněl. A oni Jak to, to přece nemůžete. Dva týdny jsem protizákonně studoval dvě střední školy naráz,“ vybavuje si. Ještě zkoušel soukromou informatiku a knihovnictví v Řepčíně, bohužel nesehnal potřebné peníze, potřeboval totiž ještě platit nájem.

Potřebná zkušenost


„Kavárenský život byl skvělý, ale nic hmatatelného nepřinesl. Možná to, že jsem poznal zajímavé lidi. Chci něčeho dosáhnout, aspoň před sebou, nepotřebuju se prodávat. Udělal jsem toho pro sebe dost. Kdybych tohle všechno nezažil, budu průměrný student gymnázia, co jde z bodu A do bodu B. Potřeboval jsem dostat na držku,“ sumíruje věčný student a doplňuje, že když v období, kdy zrovna na žádnou školu nechodil, dělal na stavbě, začal si vážit dělníků a přestal být snob. „Jsem rád, že jsem to všechno zažil. Můžu udělat střední školu, protože ji chci udělat. Snad někdy tu konzervatoř dostuduju,“ přeje si.

Studovat v cizině a učit hudbu


Mimo zkušeností s více než obvyklým počtem škol má i jiné. „Jeden kapelník sháněl muzikanty na výjezdové hraní do ciziny. Jenže se ukázalo, že myslí víc na sebe než na ostatní. Prostě k výjezdu nedošlo. Kapelník byl usurpátor a podvodník a spolupráce nevyšla. Teď pracuju na baru, abych si vydělal na studium na západní konzervatoři, které jsou podle mě kvalitnější, Itálie nebo Španělsko. Můj sen do budoucna je učit jazz, být učitelem klavíru. A mít dobrou kapelu, vyhnout se komerci. Dost lidí nemá vytříbený hudební vkus. Spousta lidí poslouchá tupou hudbu. A teď neupřednostňuju jazz,“ zakončuje.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika

19.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Burza práce na olomouckém výstavišti Flora
9

Floru zaplnila burza práce, nejvíc táhly supermarkety

Tragická nehoda jeřábu u dolní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně
1 15

VIDEO: Převrácený jeřáb po tragédii stále visí nad vodou

Fantasy z Olomouce? Napadla mě vyskakující tramvaj, říká autor Kaziměst

Kaziměsti. Knižní debut Martina Bečana, jehož děj se odehrává ve městě motivovaném olomouckými zákoutími.

Mora slaví další domácí vítězství, obránci sestřelili Chomutov

FOTOGALERIE / Přestože nadále platí, že chomutovští hokejisté jsou týmem, který na ledě soupeřů posbíral z celé extraligy nejvíce bodů, v úterý tuto parádní bilanci nepotvrdili.

Univerzitu Palackého dál povede dosavadní rektor Miller

Univerzitu Palackého v Olomouci povede dosavadní rektor Jaroslav Miller.

V centru Olomouce už funguje nové divadlo s kavárnou. Takto vypadá uvnitř

V srdci Olomouce ožil nový kulturní prostor. Na Dolní náměstí se přestěhovalo Divadlo na cucky, které původně sídlilo ve Wurmově ulici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení