Historie druhé nejstarší vysoké školy v České republice, olomoucké Univerzity Palackého, sahá až do 16. století. Během své existence byla několikrát zavřena a obnovena. Od jejího posledního znovuzrození v neděli uplyne přesně sedmdesát let. Jak na ní vzpomínají významní absolventi?

„Šest ročníků latiny jsem zvládl od července do dubna následujícího roku, kdy jsem odmaturoval a dva měsíce nato jsem už dělal první rigorózum z biologie," vzpomíná jednadevadesá­tiletý muž.

Medicínu si doslova zamiloval. „Jel jsem jak tank. Mohu se přiznat, že jsem u žádné zkoušky nepropadl. Tolik mě to bavilo," přiznává.

Během svých studií poznal řadu tehdejších vědeckých kapacit – profesora Pavlíka, 
u kterého absolvoval rigorózum z chirurgie, nebo vynikajícího očního lékaře 
a prvního děkana lékařské fakulty profesora Václava Vejdovského.

„Měl jsem ho hrozně rád. Medikům zásadně říkal pane doktore, a když u něj měl někdo oko, tak to byl pan kolega. Zařekl jsem se, že ho při rigorózu nesmím zarmoutit," vzpomíná Alois Kubík.

Plány mladého studenta však zkřížila těžká tuberkulóza. Tehdy ještě nevěděl, že touto nemocí trpí. „Přišel jsem k panu profesorovi na to rigorózum a byl jsem totálně vyčerpaný. On to na mě viděl. Povídá: Pane kolego, běžte se umýt studenou vodou. Odpověděl jsem mu: Pane profesore, to nepomůže. On vzal můj index a napsal mi výtečnou. Za tu výtečnou se budu do smrti stydět," přiznává emeritní lázeňský primář.

Z tuberkulózy se Alois Kubík nakonec vyléčil. Dlouhé roky působil jako primář 
v lázních v Jeseníku a dnes je uznáván jako jeden z největších znalců života a metod zakladatele jesenických lázní Vincenze Priessnitze.