Japonský lektor: Japonci v Olomouci mají pocit viny

„Ztuhla mi krev v žilách,“ vzpomíná čtyřicetiletý vysokoškolský učitel v rozhovoru pro Olomoucký deník.

Vzpomenete si na první zprávu, kdy jste se dozvěděl o tom, co se děje v Japonsku?
Slyšel jsem z rádia, že v Japonsku bylo zemětřesení. Z českých zpráv jsem se nedozvěděl téměř nic, jen číslo Richterovy stupnice. Důležitější ale je, jak velký otřes byl v jednotlivých místech a takovou informaci jsem se bohužel z českých médií nedozvěděl. Říkali jen, že to bylo velké a velká je i škoda. Podíval jsem se hned na internet. Máme sedmistupňové hodnocení zemětřesení, na jednom místě byla sedmička, v okolí hodně šestek.

Je Vaše rodina v pořádku?
Rodina je úplně v pořádku, Japonsko je docela velké a dlouhé. Zemětřesení bylo na severu, rodiče bydlí na jihu, takže dost daleko. Napadlo mě, jestli i tam nepřišla tsunami. Rodiče pak ale psali, že sice obyvatelé dostali varování, ale nic nepřišlo.

Nechtěl jste se vrátit zpět?
Vůbec mě to nenapadlo. Vím, že když je takový problém, tak i když někdo přijde s úmyslem pomáhat, spíš překáží. Nebyl bych tam nic platný. Tím, že tam jste, potřebujete něco jíst, někde bydlet nebo spát, ubral bych místo, jídlo i palivo. Spíš bych překážel, takže mě to vůbec nenapadlo. Něco jsem ale chtěl udělat.

A povedlo se něco?
Chtěli jsme uspořádat sbírku, ale bylo to složité. V té době se na Univerzitě konalo Japonské jaro a tak nás napadlo, že ve spolupráci s Červeným křížem uděláme během posledních tří akcí sbírku. Lidé přispívali a vybralo se okolo deseti tisíc korun. Připravují se i benefiční koncerty.

Nejen v Japonsku ale i ve světě se teď hlavně mluví o problémech jaderní elektrárny…
Kromě jejího bezprostředního okolí nejsou hodnoty až tak hrozné. Někteří lidé panikaří a to i tady v Česku, ale podle toho co říkají ti, kteří tomu rozumí, problémy nejsou až tak velké. Kdyby to trvalo třeba deset let, už by to problém být mohl. Ale i někteří Japonci se strašně bojí a v lékárnách skupují přípravky s obsahem jódu. Jenže vláda pak řekla, že když je pijí, spíš si škodí. Lidé jsou asi ve stresu, neví čemu mohou věřit.

Jak jsou Japonci silní a jak se rychle dokáží opět postavit na nohy?
Rychle to nebude, aby elektrárna byla úplně v pořádku bude dle mého názoru trvat tak rok možná i déle. Obnovit místa po tsunami bude asi trvat taky dlouho. Ale podle toho, co jsem četl v japonských novinách, většina lidí je rozhodnutá, že se nevzdá a za každou cenu se budou snažit obnovit své město. Věřím jim a pokud by to šlo, pomohl bych. Zatím ale nevím jak.

Zemětřesení v Japonsku není neobvyklé. Připravují se na něj tamní obyvatelé?
U pátého stupně začínají padat domy, když je šestka už skoro žádný nezůstane. Takové věci jsme se učili v rámci školní výuky. Když jsem viděl první fotky, tak mě příjemně překvapilo, že většina domů zemětřesení ustála. Myslel jsem si, že to nebylo tak hrozné. Pak jsem ale zjistil, že přišla tsunami a to dost rychle po zemětřesení. Takže hodně lidí nestihlo utéct. To bylo to hrozné. Ztuhla mi krev v žilách. Asi potřetí nebo čtvrté v životě. My Japonci máme občas tu vlastnost, že když se stane v Japonsku něco tak hrozného, tak se obviňujeme z toho, že žijeme jinde bez problémů. Lidé u nás mají obrovské potíže a my pro ně nemůžeme nic dělat. Takový pocit jsem měl taky, jednu dobu jsme nemohl normálně žít. Stále jsem na internetu sledoval co se děje.

Jak katastrofu vnímají ostatní Japonci žijící v Olomouci?
S některými jsem mluvil a celé to na ně doléhá. Mají pocit viny, že nepomáhají.

Změnila Vám nějak život?
Už je to lepší. Říkal jsem si, že musím žít normálně, protože kdyby byli všichni Japonci nervózní a všichni by zpanikařili, byl by to konec Japonska. Kdo nebyl přímo zasažený, musí žít normálně, aby nezastavil chod země.

Chci zůstat v Olomouci, nejhůř v okolí

Zmínil jste, že už malé děti se na zemětřesení připravují. Pomohlo to? Ono, na takovouhle událost se ale asi připravit nedá…
No, ale kdybychom se nepřipravovali už od dětství, tak by škoda i počet obětí byl mnohem vyšší. Když občas vidím zprávy ze zahraničí, z jiných zemí postižených zemětřesením, tak mi připadá, že to není tak velké, přesto domy spadly a počet mrtvých je strašně vysoký. Tentokrát je velmi mnoho mrtvých i v Japonsku, ale bez přípravy by jich možná bylo ještě víc. Stalo se to v oblasti , kde je tsunami častým jevem. A tamní obyvatelé se připravují i na to. Běží do kopce, nahoru. To taky do jisté míry pomohlo, ale tentokrát bohužel vlna přišla příliš brzy a někteří nestihli utéct. A také byla vyšší než se očekávalo. Někteří tak utekli na dané místo, ale bohužel to nestačilo.

Pomáhají si teď Japonci navzájem?
Myslím si, že ano. Některá města posílají své lidi, aby pomáhali úřadům. Někteří zase posílají věci, které chystali pro takovou katastrofu a teď to nepotřebují. Myslím si, že vzájemná pomoc docela dobře funguje.

V Japonsku jsou všechna města vybavena pro případ zemětřesení nebo podobné katastrofy?
Tak třeba my jsme měli doporučení, aby každá rodina měla přichystané jídlo, které se dá jíst bez potřeby vody a ohně a abychom měli nachystanou nějakou vodu. Je to takové suché pečivo, plechovky a vody. I obec má pro svoje obyvatele na místě, kam mají utéct, připravené zásoby.

Nechybí Vám Japonsko?
Moc ne. Vím, že je má rodina v pořádku to mi stačí. Chtěl bych zůstat v Olomouci, v nejhorším případě v jejím okolí.