Přátelská mladá žena původem z Vietnamu, jak sama říká, miluje lidi a dobré jídlo, a tak se rozhodla, že už nebude jen vyprávět, psát recepty a ukazovat fotografie exotických míst, ale že zájemcům pomůže okusit alespoň kousek Vietnamu na vlastní kůži.

Jak dlouho žijete v České republice?
Od října 1996. Tehdy mi bylo dvanáct a byla to pro mě obrovská změna. Cizí prostředí, kultura, neuměla jsem česky. Tehdy v Olomouci mnoho Vietnamců nebylo, v mém věku možná pět. Vrstevníci mě zpočátku vůbec nepřijali.

Rodiče prodávali na tržnici?
Ano. Tam všichni Vietnamci začínali. Mám ještě starší sestru a mladšího bratra. Museli jsme rodičům pomáhat. Sedm dní v týdnu pracovat.

Ve škole se vám dařilo?
Chodila jsem na základní školu v Holici. Čeština, gramatika, to byla velká hrůza… Rodiče mi zajistili doučování. Postupně jsem se naučila česky. Ale vytrpěla jsem si svoje. Děti se mi smály, když jsem udělala chybu, ukazovaly šikmé oči. Dnes je to úplně jiné. V každé škole je alespoň jedno dítě vietnamského původu, spíše více. Lidé nás už berou úplně jinak. I my se tu cítíme jako doma. Jsme tu doma.

Máte přátelské vztahy s mnohými zákazníky, jak to děláte?
Mám moc ráda lidi. Jsem ukecaná ženská a jako každá žena jsem taky zvědavá. Zajímá mě, jak lidé žijí. Povídáme si, co zrovna zažívají, na čem pracují nebo co je trápí. A hlavně o jídle. Miluju dobré jídlo a lidé chtějí recepty na vietnamské pokrmy a ať jim sama uvařím něco z tradičních vietnamských jídel. Uspořádala jsem jednou grilování při příležitosti narozenin kamaráda, to ještě nebyl covid, a nabídla jsem, že kdo chce, může přijít ochutnat. Když jsem viděla ten zájem, udělalo mi to radost. Akci jsme zopakovali. Pravidelně připravuji některá jídla a dávám je do nabídky obchodu. Stejně tak tady zákazníci najdou potřebné suroviny, aby si mohli vietnamské jídlo uvařit doma.

O co je největší zájem?
Samozřejmě o smažené závitky. Začala jsem dělat i kimčchi, nakládanou zeleninu.

Nechcete si otevřít restauraci?
Sami bychom to nezvládli. Zatím si netroufáme.

Daří se vám dobře v podnikání?
Byly i krize, krachy, ale nyní je to celkem dobré. Určitě nezbohatneme, ale na živobytí je to tak akorát.

Chci pro děti lepší dětství

Vzpomínala jste, že když jste byla malá, musela jste se jen učit a pracovat. Nebyl čas na nějaké radovánky, výlety s rodiči. Mají to vaše děti podobné?
Pracujeme sedm dní v týdnu, ale právě proto, že chci pro svoje tři děti lepší život, řešíme si s manželem práci tak, abychom měli na rodinu více času. Vyrážíme o víkendu na výlety.

Kde jste byli o uplynulém víkendu?
Vyrážíme o víkendech na různé výlety, naposledy jsme byli lyžovat v Kopřivné v Jeseníkách. Chci, aby se děti naučily lyžovat a nejen to. Mým cílem je, aby moje děti uměly a zažily vše, co děti české. Chci pro ně lepší dětství, než jsem měla já. Se zákazníky, kteří mají děti, se hodně bavíme o výletech, předáváme si tipy. Už se známe, znám jejich děti. Sem tam jim k nákupu přidám nějakou tu sladkost. Nebo když mají děti narozeniny, pošlu jim něco dobrého.

Stýská se vám po Vietnamu?
Moji rodiče jsou tady, v Olomouci, ale ve Vietnamu máme velkou rodinu. Narodila jsme se tam, mám tam kořeny. Je to nádherná země, kterou miluji.

Jak vznikl nápad, že jste do Vietnamu pozvala Olomoučany…?
Hodně lidí se mě ptá na Vietnam, jak se tam žije. Láká je. O letních prázdninách jedu s dětmi na dva měsíce do Vietnamu, tak jsem nabídla, že kdo by chtěl opravdu zažít Vietnam, ne týden v hotelu a u moře, ale cestovat po zemi několik dní v kuse, může se k nám přidat. Mám totiž v plánu dětem ukázat z Vietnamu co nejvíce.

Gastronomii?
Ta je prostě úžasná! Těch chutí a barev… To není jako tady, že v osm večer vám už nic neuvaří, protože kuchař končí. Tam si můžete dopřát cokoliv i ve dvě v noci. Vynikající jídlo vám udělají i ve stánku na ulici.

Už se někdo přihlásil?
Ano. Někteří by letěli na celou dobu, ale to není nutné. Zájemci mohou přiletět do Vietnamu v průběhu prázdnin a přidat se k nám. Vše se však musí předem pořádně naplánovat. Udělat řada schůzek, abychom našli soulad. Záleží, co by tito zájemci upřednostnili. Ubytování budeme zajišťovat podle harmonogramu cesty.

Pocházíte z Hanoje?
Ne, z venkova. Malého městečka, které je hodně daleko od hlavního města. Když přiletíme do Hanoje, cestujeme ještě půl dne do rodné obce. Často do Vietnamu nelétáme, s rodinou jsme v kontaktu přes hlavně internet. Letenky jsou dosti drahé.

Na kolik letenka vyjde?
Na počátek letních prázdnin to z Prahy vychází zhruba přes 15 tisíc korun na osobu. Zpáteční letenka. Už se moc těšíme. Bohužel pandemie stále limituje možnosti, nezbytné je očkování proti koronaviru a dodržování dalších podmínek. Snad nám pandemie dovolí odletět.