„Nevěřil jsem tomu. Až když mi přišly letenky a program do Cannes, tak jsem si říkal, že to asi bude pravda, a pak když jsem šel po červeném koberci…,“ svěřil se třicetiletý filmař v rozhovoru pro regionální Deník.

Kde máte sošku?
Nevzal jsem ji bohužel s sebou. Momentálně je u rodičů v obývacím pokoji, ale plánuji, že ji dám dědovi.

K tomu musíte mít silný důvod…
Přivedl mě k natáčení. Je to jeho zásluha. Chtěl bych mu poděkovat.

Na kdy plánujete tento okamžik?
Po Varech. Se soškou ještě musím na karlovarský filmový festival a pak ji dědečkovi předám. Původní můj plán byl, že bych se chtěl s tímto krátkým filmem dostat do Varů…

A Vary předběhla prestižní mezinárodní cena v Cannes? Musel jste mít velkou radost….
Nevěřil jsem tomu. Až když mi přišly letenky a program do Cannes, tak jsem si říkal, že to asi bude pravda, a pak když jsem šel po červeném koberci…

Co jste si pomyslel?
Byl jsem moc pyšný, že se to podařilo. Původně jsem film vůbec nechtěl natáčet do nějaké soutěže. Dělal jsem ho pro nadaci Krása pomoci. Ale investovali jsme do drahé techniky, tak jsem si říkal, co kdyby se podařilo vyhrát a získat nějaké finance – to jsem si myslel, že by se snad mohlo podařit v Karlových Varech. A podařilo se něco tak úžasného!

Kdo je Bagman?
Je to člověk, kterého může dnešní střední generace vnímat jako nějakého grázla, protože se jen někde poflakuje s batohem. Ve výsledku je to ale člověk, který pomáhá seniorům, v době pandemie jim nosil nákupy.

VIDEO: Bagman - oceněný krátký film Jana Kellnera

Zdroj: Youtube

Proč právě tento námět? Cítil jste, že je potřeba je nějak obhájit?
V podstatně ano. Ukázat je, jací jsou doopravdy. Lidé mají spoustu předsudků, tak jsem chtěl trošku pootevřít oči.

V první půlce je vykreslujete jako grázlíky…
…a pak navštěvují důchodce, kterým se snaží pomoci.

Jsou to autentičtí „hrdinové“?
Žiji nyní většinou v Praze. U vchodu do domu, kde bydlím, našel leták, jestli někdo potřebuje pomoci s nákupem, tak že jsou k dispozici. Oslovil jsem je. Takto to celé vzniklo. Chtěl jsem jim tím videem poděkovat, protože dělali skvělou věc.

Snímek jste natočil v takzvaném vertikálním formátu. Můžete vysvětlit?
Je vytvořený pro mobilní telefony držené v ruce na výšku. Moc jsem s tím zkušenost neměl, ale moje kameramanka to zvládla naprosto skvěle. Bylo zajímavé, vidět to zase trochu jinak. Mám i horizontální verzi, pro nadaci.

Vy jste filmařinu nevystudoval. Jak jste začínal?
Začínal jsem jako malý kluk, tehdy mi bylo možná dvanáct let, když mi děda dal svoji osmimilimetrovou kameru. Hrál jsem si s ní a zkoušel točit. Bavilo mě to. Na střední škole jsem pak točil třeba maturitní plesy, později svatby, reklamní videa, kterým se věnuji i v současnosti. Chci se nyní nejvíce věnovat krátkým filmům a v budoucnu možná zkusit celovečerní film.

Baví vás ten proces natáčení?
Strašně moc. Bagmana jsem si vyloženě užíval. Nebyl jsem na to sám, měl jsem kameramanku, producentku. Nejlepší natáčení, jaké jsem kdy zažil. Fantazie.

Cena z Cannes byla takovým příjemným bonusem…
Přesně tak. (smích)

Producentkou je absolventka hranického gymnázia Kristýna Kapinusová… Vypadá to na dlouhodobější spolupráci?
Moc mi pomohla. Je velice šikovná. Těším se, že budeme dále spolupracovat.

Jaké máte teď plány? Budete si užívat velké úspěchu a odpočívat…?
Rozhodně nechci odpočívat. Jak jsem plný dojmů z Cannes, kde jsem potkával skutečné filmaře, mám obrovskou chuť do práce. Už mám v hlavě další krátký film, klasický horizontální, trochu delší formát, půlhodinový.

Užil jste si atmosféry v Cannes? Stihl jste hodně filmů?
Viděl jsem dva filmy. V Cannes jsem strávil celkem čtyři dny a bylo to naprosto fantastické. Obrovsky inspirativní prostředí, kde si od rána do večera pořád povídáte jen o filmech, na filmy se díváte a potkáváte kolem sebe tvůrce, slavné herce.

Jít po červeném koberci, po kterém krátce před vámi prošla nádherná herečka, velká filmová hvězda…
Ano. Shodnou okolností, nedlouho přede šla po červeném koberci Marion Cotillard… Ale Cannes byla zejména příležitost si domluvit spolupráci s některými tvůrci. Těším se i do Varů, kde jsem nikdy nebyl. Budu chodit na filmy. Třeba zde taky vznikne nějaká spolupráce do budoucna..

Co si ve Varech nenecháte ujít?
Z českých filmů to bude určitě Zátopek, na toho se těším.

Další téma? Každodenní život v Jezernici

Kdo je vaším velkým režisérským vzorem? Máte vzor?
Je to italský režisér Paolo Sorrentino. Můj obrovský vzor. La grande bellezza můžu vidět klidně čtyřikrát za sebou.

Velká nádhera – doslova.
Za mě naprostý majstrštyk, jak ukázat památky Říma a zároveň u toho vyprávět příběh. Vizuálně krásná věc.

Z českých tvůrců?
Miloš Forman. Bylo geniální, jak v počátcích pracoval s lidovostí a neherci. Když u nás doma v Jezernici sleduji každodenní život, napadá mě námět na další krátký film. Je to něco, co žiju, bude to upřímné ztvárnění.

Zmíněný půlhodinový snímek, který máte v plánu?
Ano. Věřím, že se bude líbit.