První hejtman Olomouckého kraje se nyní vydává na další cestu, na které chce podpořit českou vědu.

I díky svému předchozímu působení v politice na území Olomouckého kraje jste tu asi nejznámější europoslanec. Jak se do povědomí dostat bez předchozího působení v politice?
Je to problém. Za těch deset let, co jsem byl v Evropském parlamentu, tak u nás, a to mohu srovnat s okolními státy, byla taková mediální bariéra. Europoslanci se na mediální scénu nedostávali. Souvisí to s jakýmsi ignorováním Evropské unie, s nedostatečným přijetím myšlenky samotné. Není to jen otázka nejširších vrstev, ale politické i mediální elity. U nás a některých západních politiků se bohužel stalo zvykem nacionalizovat úspěchy a europeizovat průšvihy.

Přestože byste měl výchozí pozici asi dobrou, rozhodl jste se už nekandidovat. Proč?
Začal jsem mít pocit jisté deziluze. Přicházející příležitosti byly využity jen částečně nebo málo. Další věc je, že ačkoli je každý přesvědčen, že život europoslance je trávený v radovánkách, tak pokud chcete něco dělat, není to tak. Už jen to přejíždění a způsob života je poněkud zničující. Řekl jsem si, že devatenáct let v uvolněných funkcích je dost.

Seděl jste ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a výboru pro regionální rozvoj, větší ohlas však asi měl boj za potraviny jako třeba tvarůžky nebo Pražskou šunku. Jak si to vysvětlujete?
Potraviny byly moje srdeční záležitost, dělal jsem to jako hobby. Vydal jsem mnoho tiskových zpráv týkajících se souvislostí s energetickými soustavami, vědou a výzkumem, náplň výboru byla široká i s dopadem na český průmysl. Ale jedinou mediální odezvu měly právě ty potraviny. Není to špatně, co jíme ovlivňuje naše zdraví a má obrovské ekonomické dopady. Potraviny si totiž každý dokáže představit. Uznávám, že je těžké psát atraktivně o odděleném vlastnictví rozvodných sítí a výroby energie, což má ovšem ohromné dopady na ceny energií.

Jak byste popsal chod europarlamentu? Přeci jen je těžké si představit, že se 766 lidí na něčem shodne.
Je to hodně dáno kulturou jednání. Většina národní parlamentů je vyostřenějších. U nás je jedničkou ten, kdo prosadí svou a třeba sto jedna hlasy přehlasuje devětadevadesát. V Evropském parlamentu je naopak pozitivní ten, kdo pro určitý názor dokáže získat co největší počet lidí. Kompromis v mnoha případech jde a je prospěšný. Pokud se nepropracujeme k vyššímu stupni spolupráce, asi se ještě dlouho nepohneme. Podívejte se třeba na domácí situaci s důchodovou reformou.

Už jste zmínil, že cesty do Bruselu vám chybět nebudou. Za čím se ale ohlédnete?
Je to právě kultura konsensu. Typ jednání, kdy člověk vyslechne opoziční názor, je schopen z něj vytáhnout to pozitivní, řekne svou myšlenku a to vše probíhá na velmi zdvořilé a kladné úrovni. Následně se dotyční pokusí dobrat společného stanoviska. Když se jim to nepovede, je to otázka rozstřelu při hlasování. Ale duch takového způsobu práce mi chybět bude. A příliv nových informací, rád se učím.

Český "lobbing" si v Bruselu nikdo nedovolí 

Co lobbying? Jak vypadá v Bruselu?
Je obrovský rozdíl, když se řekne lobbying v České republice a v Bruselu. U nás to nejsou lobbisté, jde o zmatení jazyků. Jsou to lidé spojení s často až kriminálními aktivitami. Ani po Bruselu nechodí samí andělé, ale co se objevuje v našich médiích, to si tam nikdo nedovolí. Lobbista je vážená profese a má své etické normy. Jsou registrováni, mají určené nástroje a lobbování je spojeno s informováním. Pro činnosti spojené s aktivitami některých lidí by se jméno lobbista vůbec používat nemělo.

Jak bude vypadat váš nový život?
Jako stát máme poměrně malé účasti v programu pro vědu a výzkum Horizont. Je v něm asi 72 miliard Euro. Účastníme se možná pod polovinou našich možností. Řízení programu je na evropské úrovni, tedy vědci žádající o podporu jsou v evropské konkurenci. Chtěl by přispět k navýšení naší účasti. Palackého Univerzita, brněnské vysoké školy, kam dohlédnu a dosáhnu. To si kladu za cíl, české vědě věřím.

Dosáhneme podle vás někdy vyšší než třetinové účasti, třeba jako u starších členů EU?
Nejvyšší účast má Belgie, tam je však hlasování povinné a toho bych se nerad dožil. Je to otázka postupného vývoje a toho, aby si lidé uvědomili, že některé věci nejsou samozřejmé. Že můžeme svobodně cestovat, studovat, teoreticky se usídlovat jinde, že naše zboží může volně proudit po celé Evropě. Jsme součástí celku, který při ekonomickém součtu je největší na světě, protože HDP Evropy v porovnání s Ruskem a Čínou na tom není tak zle. Pokud člověk alespoň něco z toho využívá, k volbám by měl jít.

Jan Březina

Jan Březina

Narodil se 14. dubna 1954 v Konici.

Poslanec Evropského parlamentu za Evropskou lidovou stranu.

Studoval hornickou geologii na Vysoké škole báňské v Ostravě. Pracoval jako geolog v podniku Silnice Ostrava.

V letech 1995–1997 byl zástupcem starosty města Uničova. Další tři roky pracoval jako přednosta Okresního úřadu v Olomouci.

Mezi lety 2000–2004 zastával post hejtmana Olomouckého kraje.

V europarlamentu byl členem výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a náhradníkem výboru pro regionální rozvoj.

Působil v delegaci ve Výborech pro parlamentní spolupráci EU-Arménie, EU-Ázerbájdžán a EU-Gruzie a v delegaci v Parlamentním shromáždění Euronest. Jako náhradník pak pro parlamentní spolupráci unie s Ruskem.