Brzy jsem si ale uvědomil, že dva pokoje s okny nad obchvatem podléhají trochu jinému režimu, než je obvyklé. A právě jeden z těchto dvou pokojů se mi na dlouhou dobu stal domovem.

Mohu s určitostí říct, že ať bývají plastová okna jakkoliv problematická, v tomto případě jsou přímo nedocenitelná. Znatelně totiž tlumí hluk a čtyřproudý obchvat jej nepřetržitě vytváří opravdu hodně.

Například celodenní větrání přes letní horka je spíše zbožným přáním. Pokud tedy v téže místnosti máte v plánu odpočívat nebo se například dívat na televizi. Sousedé vás pak považují za nahluchlého, protože televizi potřebujete mít patřičně nahlas.

Situace se bohužel nezmění ani večer a během noci, televize a otevřené okno prostě dohromady nejde. Trochu neprozíravé z mé strany bylo také to, že jsem si na spaní pořídil pouze moderní vysokou matraci, která se pokládá přímo na zem.

Byť žiji až pod střechou, v posteli poznám otřesy při průjezdu kamionu zcela bezpečně. Když jsem se je rozhodl počítat, došel jsem mezi desátou a jedenáctou hodinou večer k číslu 67. Otevření nové části obchvatu tedy nepociťuji, ať se snažím sebevíc.

V dnešní době už mají všechny byty v domě vsazena plastová okna, ale tehdy jsme byli spíše výjimkou. Jak tohle sousedi se starými okny řešili, je mi záhadou.

Říká se, že člověk si zvykne na vše. Za dobu strávenou na Velkomoravské jsem si i já na hluk zvykl. U otevřeného okna ale stále usnout nedokážu.